Co je dospívání?

Staří lidé věří všemu, lidé středního věku nedůvěřují ničemu, mladí lidé vědí všechno. Oscar Wilde

Čím lépe rodiče rozumějí jednotlivým fázím dospívání a problémům, se kterými se mladí lidé v každé fázi potýkají, tím lépe se jim daří citlivě reagovat a nabídnout přiměřenou podporu.

Adolescenti se vyskytují ve třech roztomilých podobách: v rané, střední a pozdní. Vydají se na cestu jako děti a dokončí ji jako mladí dospělí. Přestože cestou zakoušejí různé bolesti, je to úžasný vývoj.

Vezmeme vás s sebou na pouť zvanou dospívání: společně projdeme všemi jejími fázemi a úkoly, které je třeba vyřešit. Přibalte si papírový sáček, protože někdy to bude pořádně drncat. Pevně se držte!

Fáze dospívání

Pro rodiče je důležité, aby znali jednotlivé fáze dospívání a aby byli připraveni na to, co je čeká. Budou-li vědět, co se pravděpodobně v jednotlivých fázích stane, dokážou své dospívající děti lépe podporovat.

Mladí lidé se potýkají hlavně se třemi velkými otázkami.

• V pubertě se ptají: „Jsem vůbec normální?“

• V přechodu mezi pubertou a adolescencí si kladou otázku: „Kdo vlastně jsem?“

• Ve fázi adolescence chtějí vědět: „Jaké je moje místo ve světě?“

Takové otázky mohou mladého člověka opravdu znervóznit. Mějte s ním trpělivost.

Vzpomeňte si na své vlastní dospívání

Dospívání je přesvědčivým důkazem toho, že matka příroda má úžasný smysl pro humor. Naše děti provádějí všechny věci, které jsme dělali rodičům, když jsme byli mladí. Některé věci se prostě nemění.

Vzpomínáte si, jaké to bylo, když jste byli mladí? Mnozí z nás se vědomě nebo nevědomky snaží vymazat z hlavy co nejvíce vzpomínek na pubertu a dospívání. Je to něco jako rodičovská ztráta paměti. Až budete mít příště chuť prodat své potomky do otroctví nebo alespoň utéci z domu, podívejte se lépe kolem sebe. Možná že zahlédnete nepříjemně a důvěrně známý obraz, podivuhodně podobný někomu, kdo vás provázel vaším vlastním dospíváním. Že by jablko nepadlo daleko od stromu?

Je-li to možné, promluvte si o svých starostech se svými rodiči. Prarodiče si obvykle s chutí zavzpomínají na vaše nerozvážné pubertální výstřelky i chování. Obvykle také dokážou poukázat na podobnost mezi vašimi dětmi a vámi, když jste byli ještě dětmi. Situace začne být ještě pikantnější, když se rodiče začnou přít o to, jestli určitý rys dítě zdědilo po matce, nebo po otci. Rodiče si rádi připisují zásluhy za kladné vlastnosti dětí, ale jen málokdy se hlásí k odpovědnosti za méně žádoucí chování. A právě v tuto chvíli rádi přispěchají prarodiče s vyprávěním historek, na které by dospělí nejraději zapomněli.

Prarodiče mají výhodu odstupu a životních zkušeností a mohou nabídnout cennou radu. Často se pohybují v dostatečné vzdálenosti od „bojiště“, a jejich názor proto bývá nezaujatý. Kromě toho pravděpodobně kdysi zažili stejné situace s vámi. Přestože od doby našich pubertálních let se svět neuvěřitelně změnil, základní pravdy zůstaly v podstatě stejné. Prarodiče vás tedy mohou ujistit o tom, že přežijete nevysvětlitelné zvraty nálad svých dětí stejně, jako oni přežili ty vaše. Vy sami jste vyrostli a stali se z vás lidé, kteří jsou pro společnost přínosem. Stejně vyrostou i vaše děti. I když snad trváte na tom, že vy sami jste rozhodně nebyli tak divocí a nesnesitelní jako vaše děti, přesto budete muset v několika příštích letech zajistit, abyste přežili vy i vaše rodina.

Napsal/a: Michael Carr-Gregg, Erin Shale