Aviafobie, homeopatie a já…

Jsou lidé, kteří létají rádi. Já k nim nepatřím. Nebo lépe řečeno – nepatřila jsem, ale pustila jsem se do boje se svým vlastním strachem. Představa krásné dovolené u moře a rychlého přesunu i do vzdálenějších lokalit byla pro mě vždy lákavá, ale od okamžiku, kdy je zarezervováno, zaplaceno a termín odletu se blíží, začínají pro mě skutečná muka.

Při pouhém pomyšlení, jak kráčím „chobotem“ a nemám kam utéct, protože jediná cesta vede jen do letadla, se mi rozbuší srdce a celá se roztřesu. Uznávám, že je to jeden nejbezpečnějších způsobů cestování, přesto mi vadí absence čerstvého vzduchu, stísněný prostor, nepříjemné pohyby letadla (ostatně nesnáším ani na různé pouťové atrakce) a závratěmi trpím už na šestém schůdku žebříku, co pak teprve v letadle!!!

Zhluboka se snažím vydýchat a nemyslet na to, jak se budu muset upoutat, jak mě zatlačí tlak startujícího letadla do sedadla a žaludek budu mít na vodě z nepříjemných manévrů po startu, stoupání, naklánění a směřování k cílové destinaci. Pohled z okýnka nepřichází u mě v úvahu, sedím co nejblíže uličce a jakmile jen vycítím, že se letadlo jakkoli naklání, nedej bože prolétáváme oblastí se zvýšenými turbulencemi, nekontrolovatelně se mi spouštějí zase z očí slzy, oprašuji porodní dýchání a snažím se nehysterčit nahlas. Jen se obklopím kapesníky, slunečními brýlemi a tiše drtím partnerovo stehno, ruku nebo rukojeť. A ten dobrák ještě sem tam prohodí nějakou vtipnou poznámku, jako „tak se mi zdá, že to křídlo není úplně v kondici“ nebo „nevšimla sis taky toho kouře z levého motoru?“

Poté, co jsem zcela zamítla jednu opravdu pohádkovou, ale velmi vzdálenou dovolenou, řekla jsem si „dost!“

ČEHO SE LIDÉ BOJÍ?

Aviafobie, neboli strach z létání je jednou z nejčastějších fobií a je způsobena jednou či kombinací několika obav. Může se jednat o:

• Strach z výšek
• Strach z uzavřených prostor (klaustrofobie)
• Strach ze tmy (při nočních letech)
• Strach z bytí nad mořskou či oceánskou hladinou
• Nepříjemný pocit ze ztráty osobní svobody a volného pohybu
• Strach z neznáma
• Nadměrné soustředění se na turbulence a nevyzpytatelné výkyvy počasí
• Strach z nehody, únosu nebo teroristického útoku
• Pocit ztráty kontroly nad situací a nad svým životem
• Nepříjemný pocit z odevzdání se a závislosti na technice
• Úzkost při bezpečnostních prohlídkách na letišti

Zajímavé je, že ženy i muži se zpravidla liší v prožívání létání a liší se tedy i ženské a mužské strachy. Muži více řeší technickou otázku, ženy více pocitovou.

JAK OMEZIT NEBO SE ÚPLNĚ ZBAVIT STRACHU?

Možností je mnoho, důležité je hlavně si strach přiznat a chtít s ním začít něco dělat. Jakmile si uvědomíme, co konkrétně nás děsí, nabízí se pak jednotlivá řešení, např. při strachu ze tmy naplánovat let v denní době.

Dalšími, hojně užívanými, prostředky na zvládání strachu jsou alkohol, meduňkový čaj nebo Kinedryl, případně po poradě s lékařem silnější medikamenty.
Možná je psychologická léčba, autogenní trénink, jóga, další relaxační techniky…

Jednou z cest, ovšem poněkud finančně nákladnějších, je absolvování „kurzu létání beze strachu“, které nabízejí různé zážitkové agentury a také přímo ČSA. Bližší informace naleznete zde.
Nemálo informací a tipů získáte také v knize „Létání bez strachu“ od nakladatelství Smart Press.

Moje cesta (a přiznávám, že tak trochu zkusmo) vedla cestou homeopatie. Svěřila jsem se homeopatce, ke které jsem získala důvěru díky několika úspěšným zásahům do zdravotního stavu mého syna. Poradila mi, já zakoupila „lék“ a světe div se, pomohl mi. Záměrně však neuvedu název těch „zázračných kuliček“ a moc prosím, nezlobte se za to na mě. Nerada bych vám poradila špatně, protože by to nemusel být právě ten správný lék pro vás a vaše potíže.
„Kuličkovala“ jsem podle instrukcí asi 5 dní před odletem a v den letu. Při zpátečním letu jsem měla pocit, že kuličky nepotřebuji, ale pro jistotu jsem si těsně před odletem dala malinkou dávku. Výsledek? Už mě neděsí pohled na oblohu s letadly a není mi špatně za všechny cestující v letadle. Dokonce jsem zavolala kamarádce, která mě léta zve k ní do Londýna (a já ji léta odmítala s tím, že do letadla nesednu ani náhodou a že jedině autobusem).

Předevčírem jsem se z Londýna vrátila! Samozřejmě, že tam i zpět letadlem a bylo to krásné. Kuličky už nepotřebuji a mé dřívější obavy, děsy, strachy, třesy, všechno je z dobrých 95% pryč.

P.S. A kdybyste chtěli kontakt na homeopatku, která si mě tak získala a pomáhá nejen mému synovi, ale teď už i mně, najdete jej snadno, v poradně homeopatie tady, na stránkách VD. Mockrát jí touto cestou děkuji (když už si neřekla za svoji radu ani korunku) a Petře se tímto omlouvám za možnou skrytou reklamu, ač mě k tomuto článku vedlo pouze nutkání veřejně pochválit a poděkovat a možná i pomoci těm, kteří se trápí stejně jako já donedávna…