Legenda o stromku

O vánočním stromku se vypráví řada legend. Tato je jedna z nich.
Jednoho temného a sychravého vánočního podvečera se přibližně před dvanácti sty lety Winfred Anglický (který se později proslavil pod jménem Bonifác) odvážně vypravil do lesů v severním Německu…

Dorazil až na rozlehlou planinu, na níž hořel velký oheň. Plameny šlehaly vysoko do nebe a jiskry létaly všude kolem. Okolo ohně se shromáždil kmen, který uctíval přírodní živly a přinášel jim lidské oběti. Všichni tiše sledovali starého velekněze Hunrada. Ten se pomalu blížil k velkému dubu, k němuž byl připoután vyděšený chlapec, který se měl stát obětí skandinávskému bohu Thorovi.
Winfred rychle oběhl shromážděný dav a postavil se přímo před velekněze. Starý Hunrad právě pozvedl obětní palici z černého kamene a ze všech sil jí zatočil ve vzduchu. Zlomek okamžiku předtím, než palice dopadla na chlapcovu hlavu se světlými vlasy, se Winfred Anglický vrhl dopředu a svou mohutnou holí ji vyrazil starci z ruky.

Planinou se rozlehly výkřiky údivu, když Winfred vyděšeného chlapce odvázal od stromu a vrátil mu svobodu. Chlapec se rozběhl k matce. Poté Winfred promluvil ke shromážděným lidem a tvář mu přitom zářila, jako by ani nebyl člověk, ale anděl: „Muži ze severních kmenů a synové lesa, dnes večer nebude prolita krev. Této noci se totiž narodil Kristus, Spasitel všech lidí, ten, který je větší než vaši staří bohové Thor a Odin, který je láskyplnější a krásnější než Baldur a Freia. Od Kristova příchodu je konec s lidskými oběťmi. Oběti u Krvavého dubu už víckrát neposkvrní vaši zemi. Já ho ve jménu našeho Pána zničím!“

Symbol věčného života

Před ohromenými pohledy příslušníků krutého kmene Winfred vytáhl dřevěný křížek a rozmáchl se jím proti obrovskému stromu. Jako by byl tažen neviditelnou silou se v té chvíli Krvavý dub vyvrátil z kořenů. Při dopadu na zem se kmen se zaskřípěním rozštípl vedví. Za ním však zůstala stát mladá jedle s větvemi mířícími k nebi.

„Tento strom, který nikdy neopadává, se ode dneška stane vaším posvátným stromem,“ prohlásil Winfred směrem k mužům a ženám, jichž se zmocnila uctivá bázeň. „Je symbolem věčného života, protože je stále zelený. Kolem něj se tedy shromažďujte a oslavujte, nikoli však krvavými činy, nýbrž projevy lásky a dobroty.“
Potom jim Winfred vyprávěl o Ježíškově narození v Betlémě a darech lásky a milosrdenství, které Kristus přinesl celému světu.

Všichni mu naslouchali se zbožnou úctou. Strom pak nazvali „Ježíškovou jedlí“ a na větve jí rozvěsili dárky. Zatímco strom tiše zářil ve světle měsíce a hvězd, lidé děkovali zpěvem za narození betlémského dítěte.

Napsal/a: Ferrero