Moje dítě bylo vodní živel – až do…

Rubrika: Vaše příběhy

1262340_swimming_poolNáš syn měl strašně rád vodu. Do druhého měsíce po narození sice u koupání vyváděl a brečel, ale pak se mu to zalíbilo, a strašně se mu ve vodě líbilo.
To by se koupal nejraději třikrát denně, a jakmile přišlo léto (byl mu necelý rok) tak jsem ho nemohla dostat z bazénu…

Byli jsme na koupališti skoro každý den. My s manželem měli problém do té studené vody vůbec vlízt, ale náš prcek tam vkráčel jako kdyby byla ta voda jak kafe teplá a ne a ne ho dostat ven. Odcházely jsme vždy s brekem, a tak jsme před rokem pořídili na zahradu velký nafukovací bazén. Skotačil v něm od rána do večera, fialovou pusu jak od fialky, ale vůbec mu to nevadilo. Kolikrát vlezl do bazénu už když se to napouštělo a to byla voda ledová, protože teplou nenapouštíme, je to škoda. Sluníčko to ohřeje. Ale jemu to vůbec nevadí.
Až do nedávna. V říjnu začal chodit do školky, a před dvěma měsíci nám nabídly že mají volné místo na plavecký výcvik. Tak jsem ho samozřejmě přihlásila, o to ho nemůžu ochudit. Tak začla jezdit. Jel poprvé, zážitky líčil ještě za dva dny, druhé plavání také bez problémů. Ale když byli po třetí a já odpoledne ho šla vyzvednout ze školky, tak mi paní učitelka řekla, že Davídek na plavání brečel. Že chtěl být jen v malém bazénku a do velkýho nechtěl. Myslela jsem, že si jen něco zamanul, ale při čtvrtém plavání to bylo to samé a na další už nechtěl ani jet. To se oblékali v šatně a Davídek celou dobu brečel, že na plavání jet nechce. Tak přestal jezdit. Na zahradě jsme napustili bazén, ale moc se mu do něj nechce.
Co se mohlo stát?? Učitelka tvrdí, že to nechápe, že se nic nestalo, ale to přeci není jen tak. Jak mám ze čtyřletého dítěte dostat, co se na plavání stalo, proč najednou plavat nechce?? On mě nechce nic říct, že prý prostě nechtěl jezdit, a tím to ukončí.
Tak nevím, co si mám myslet. Máte někdo s něčím takovým zkušenosti?? Taky mělo dítě něco rádo a najednou už to nechce??

Napsal/a: kristýna

Toto taky stojí za přečtení!

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (10 vyjádření)

  • Brmbulka

    je mozne ze nejaky kamarad ho drzel pod vodou

  • Anonymní

    Když sem byla malá,topila sem se v jezeře bažina mě táhla dolů mohla sem mít tak 10let.Od té doby sem se bála vody a taky neuměla plavat,už sem myslela že se toho nikdy nezbavím.Pak když mě to švagr naučil v 16 letech byla sem ráda.Ale ten strach z utopení si pamatuji ještě tet nemám ráda hloubky musím dostat na zem jak ne jdu ke dnu.Také mě vadí voda v uších.Už uplinulo 20 let od nehody a stále to cítím stejně,prostě si myslím že vám učitelka lže,že se tam něco stalo a bojí se to říct.Asi být vámi bych tam dítě nedávala já sama bych tam syna určitě nedala taky sem na plavání nechodila a nechybí mě to.

  • Natalinka

    Já když jsem chodila se školou na plavání , tak jsem jednou špatně šlápla a sklouzla jsem pod vodu , sice jsem se hned vynořila , ale stejně jsem od té doby na plavání nechtěla a vodu nemám doteď ráda . Ale jelikož to byla jen chvilka , tak si toho nikdo nevšiml .

  • Anonymní

    Ahoj Kristino,
    posílám vlastní zkušenost,ale z té druhé stránky.Jsem trenérka Karate a věnuji se dětem už deset let a tři roky zkouším zasvětit do karate ty nejmenší od 4 let.Je to věk kdy se dá s dítětem nejlépe pracovat a kdy je potřeba aby mi naprosto věřili.Na ty dvě hodinky v týdnu jim vlastně nahrazuji rodiče a jejich důvěra ve mě je zatím bezmezná a já jsem tomu strašně ráda.Nejsem na ně na hodině sama.ale mám k sobě asistenta z řad rodičů.který začal trénovat se svou ratolestí.Hodně mi pomáhá,ale bohužel musím konstatovat,že jeho vztah k dětem není příliš vřelý a nejlépe to vytuší právě ti nejmenší cvrčci.Před půl rokem jsem porodila nádhernýho rošťáka a byla 6 měsíců doma,než jsem se vrátila k trénování.Bral to za mě zatím můj asistent a bohužel jsem zjistila,že ty nejšikovnější a nejsrdečnější ratolesti přestali chodit cvičit.Pídila jsem se proč tomu tak je a od maminek těchto dětí jsem se dověděla,že můj asistent je na děti příliž hrubý(spíš asi ne moc srdečný a maminkovský) a že rozdal i pár trestů za rošťárny a děti ho prý nemají rádi.Dokud jsem tam byla,tak rodiče byli nesmírně spokojení a že se jejich děti strašně těší na další trénink a dokonce si hrají na to,že se jmenují jako já a můj asistent,ale stačilo půl roku a vše se otočilo.Děti ve mě nejspíš měli nějakou jistotu zastání a ta jim zmizela a asistent se začal nejspíš chovat jinak než v mé přítomnosti.Ale rodiče tvrdí,že nic zásadního se tam nepřihodilo (mohou být totiž přítomni na každé hodině).Chci tím jen říct,že hodně záleží na člověku,který s dětmi pracuje a nemusí jim nijak zásadně ubližovat,zkrátka děti poznají špatného člověka lépe než my dospělí.
    Ale je pravda,že to mohla být neshoda mezi dětmi,nebo něco podobného.Ale i to by měl dobrý pedagog mít pod kontrolou.

  • to je fajn

  • Anonymní

    Ahoj,
    stát se něco mohlo a vzhledem k věku byste mohli zkusit na syna vyzrát pohádkou nebo nějakým příběhem…Zkuste vyprávět každý den kousek,nebo hrát divadlo až dojdete k tomu,že jste třeba na bazéně…je dobré postupovat pomalu,protože rychlý přístup k takovým pohádkám ze života případně k dramatice je zvláštní a dítě nejdřív neví o co jde a co má dělat,jakmile si zvykne můžete zkusit jakékoliv téma a ono bude přirozené a leccos se dovíte…za pár týdnů dejte vědět

  • Taky si myslím že sse tam „cosi“ odehrálo… nenuťe ho, začínejte zase od začátku, vana, bazének, a pak až to bude lepší jděte s ním do bazénu (koupaliště)… dejte mu čas a on se i snad sám rozmluví co že se tam odehrálo???? :o(

  • Víš možná stačilo jen jedno šplíchnutí od kamaráda ve chvíli, kdy to Dáda nečekal nebo uklouzl a potopil se na moment…ale určitě to časem bude dobré
    My máme vodního živla od narození také, teda asi do 1,5měs každé koupání prořval, ale pak si lebedil. Venku i ve škopíku, než jsme měli dětský bazének a pak i v něm a každý odchod z bazénku ořval. Pak rodiče koupili zahradní bazén a to už mu malý bazének nestačil a s rukávky řádil tam. Na dovolené také-jezdil po skluzavce do vody, sám se potopil a křičel, že chce házet do vody (až mě tamní důchodkyně sprdla,že chci snad své dítě utopit, když ho házím do vody a nechápala, že to je pro Martínka ta nejlepší letní zábava). Vloni rodiče začali zjara stavět bazén 5x3m a během léta už jsme v něm dováděli-hlavně martínek. Jeho jsme museli fakt hlídat, nebál se do vody vydat i bez rukávků!Jako kdyby jsme ho nehlídali včera, tak se šel už snad koupat. Voda měla 10st, ale co to pro něho je??? Naštěstí je zastřešenej a sám se k němu nedostane! Ale těším se, až se budem koupat všichni!!!

  • Petra Vymětalová

    kristýno,

    taky si maslím, že se muselo něco stát, co to v Davídkovi zlomilo. Ale stejně tak jsem přesvědčená, že to nutně nemuselo být něco, co se ti teď učitelka snaží zatajit. Ona o tom fakt nemusí vůbec vědět – třeba se nějak nepohodl s jinými dětmi, nebo mu někdo řekl něco, co ho vystrašilo. Možná je to i zdánlivá prkotina. Zkus se kdyžtak ještě zeptat učitelky, jestli nebylo něco nějak jinak.
    Hlavně ho do vody nenuťte.
    Držím palce, ať ho to brzo přejde.

  • Můžu ti říct z vlastní zkušenosti, že se mu určitě něco přihodilo. Já když chodila do školy do plavání tak to bylo ze začátku úplně v pohodě. Přeplavala jsem bazén, byla jsem s vodou sžitá. Pak jsem byla ale u toho jak pan učitel hodil mého spolužáka do vody a ten se začal topit. Od toho okamžiku ve mně něco ruplo, já se zatla a už jsem do vody nevkročila. Můžu říct, že takové scény co jsem dělávala kvůli plavání bych nikomu nepřála. Naši z toho byli zoufalí. Pak jsem musel chodit s taťkou sama do bazénu plavat s dušou, která se mi pomalu vypouštěla a já se tak naučila plavat.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist