V loňském roce bylo celkem nahlášeno 8 696 zmizení dětí. Často se jedná o útěky dětí, které se během několika hodin nebo dnů vracejí zpět ke svým rodičům nebo do dětských domovů či výchovných ústavů. Všechny případy zmizení ale bohužel nekončí takto šťastně…
Asi málokdo nezaznamenal v minulých dnech tragickou kauzu devítiletého Jakuba Šimánka z Havlíčkova Brodu.Lze ale takovýmto případům zabránit? Lze jim předejít? Můžeme my, jako rodiče, na podobné situace své děti předem připravit?
Dostal se mi do rukou hromadně rozesílaný email ze dne 9.6.2008, pod kterým je podepsána Eva Krausová z Klatov a možná právě její rada může pomoci v budoucnu i našim dětem.
„Můj táta sloužil jako technik u Veřejné Bezpečnosti. Bál se o mě a brášku stejně jako se všichni normální rodiče bojí o své děti. Vyvinul zvláštní metodu ochrany.Pomohla mi, když mě obtěžoval „divnej pán“, snad pomůže i vašim dětem, kdyby to někdy potřebovaly a možná pomůžete Vy některému dítěti……
Ochrana tkví v tom, že když se dítě nedokáže zbavit otravujícího dospěláka samo, musí oslovit nejbližší cizí paní – dáma se nesmí válet s krabicí vína po chodníku – a to takto: „Mami! Mami! Ahój!“
Divný dospělák se zarazí a většinou se snaží zmizet, cizí oslovená paní má většinou dobrý přehled o počtu dětí a tak se také zarazí a pohlédne na dítě, tím se získá pár vteřin, kdy si dítě může říct o pomoc.
Naučte to své děti, naučte se to vy. Když vás osloví cizí dítě, nechte ho, ať vám sdělí o co jde a pak jednejte, volejte 112, 158, volejte a všímejte si okolí, ať pomůžete separovat postiženého aby nemohl šířit hrůzu mezi ostatní lidi.
Chráníme tím děti, svoje, cizí, všechny.
Ten „můj“ divnej pán dostal 15 let, mě nedostal díky „výcviku“ mým tátou, trest dostal za to, co provedl nevycvičeným dětem …“
3 446. To je číslo rovnající se počtu vyhlášení pátrání mezi lednem a květnem letošního roku. Statistiky ale bohužel sdělují i další čísla. Desítky dětí ročně zůstávají nezvěstné i po dobu několika let. Šéfka Nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová ve spolupráci s MF Dnes v minulých dnech připravila základní pravidla a rady pro rodiče, jak mohou sami předejít útěkům či únosům svých dětí.
- Nikdy bychom neměli pouštět ven samotné dítě předškolního věku. Ideálně by se ale ani děti školního věku neměly procházet venku zcela samy, ale vždy v doprovodu kamarádů nebo dospělých osob.
- Rodiče by měli být vždy předem informováni, kde a s kým se jejich dítě bude pohybovat. V případě potřeby pak mohou kontaktovat rodiče či jiné příbuzné kamarádů.
- V rámci bezpečnosti by každé dítě mělo mít svůj mobilní telefon.Může si díky němu samo přivolat pomoc nebo může být použit v případě pátrání k zaměření polohy uneseného nebo ztraceného dítěte.
- Pokud si dítě všimne, že jej nezvykle dlouho sleduje neznámý dospělý, mělo by utéct pryč. Utíkat je vždy nutné směrem k rušným místům, kde se pohybuje hodně lidí. Žádný agresor si dítě nedovolí unést z místa, kde je hodně svědků.
- Pokud agresor zaútočí a snaží se násilím dítě odvést, mělo by ihned křičet: „Tohle není můj tatínek, pomozte mi!“
- Oznámení o zmizení dítěte na policii učiníme okamžitě u předškolních dětí. U starších dětí je to velmi individuální, záleží na věku dítěte, jeho spolehlivosti a vůbec konkrétní situaci. U bezproblémových a spolehlivých dětí ale policii můžeme kontaktovat již po 4 hodinách od zmizení.
Při představě, že by se snad mé dítě mělo stát jedním z čísel ve zmiňovaných statistikách se mi svírá srdce. Neumím si představit a nechci nikdy zažít, jaká muka zažívají matky a vůbec rodiny zmizelých dětí. A jaká muka zažívají některá ze zmizelých dětí. Jen vím, že se budu snažit své dítě všemožně chránit a také jej pravidelně poučovat o tom, jak se má chovat v rámci svého zdraví a bezpečí.
Napsal/a: Petra Choltová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)
No je hrozné co se děje.Myslím si že tato tématika by se měla dostat i do škol.Ne každý rodič si uvědomuje, že se to může stát právě i jemu a jeho dítěti.