Jak Kubíček k sestřičce přišel

Rubrika: Porod

252720_new_brotherJedna pověra říká, že brzy porodí ta žena, která umyje okna, vytře podlahy a uválí nudle z patnácti vajec. Zvládla jsem to i bez nudlí…


Je 20. březen, venku chvíli chumelí, chvíli svítí sluníčko nebo fouká. Termín porodu se blíží, a tak se pouštím do jarního mytí oken, protože Kačenka je konečně donošená. Večer s partnerem plánujeme, na co bychom o víkendu vyrazili do kina, když budeme mít poprvé na Slovensku hlídání pro Kubíka. Přijela mi totiž pomáhat na šestinedělí maminka.

Nechce se mi spát, a tak píšu partnerovi seznam, co má všechno za mé nepřítomnosti udělat (z větší části zůstává bohužel jen u mých přání), o půlnoci přebaluji Kubíka a jdu si lehnout. O půl jedné cítím malé lupnutí. Že by mi praskla plodová voda? Představa případného úklidu mě rychle vyhání z postele. Na toaletě už je jasno, takže se oblékám a budím tatínka. Ještě dobalím pár věcí do tašky, Kubíka přesunujeme k babičce a hlásíme, že jedeme do porodnice. Máma se ani nepřevalí na druhý bok a spí klidně dál.

Venku je to o něco horší. Porodnice je sice vzdálena od našeho bydliště asi deset minut chůze, ale teploměr ukazuje -3,5 stupně, takže nasedáme do auta a … a tatínek se chopí škrabky a začíná odstraňovat námrazu. Po deseti minutách čekání, které si krátím sledováním kontrakcí, chápu, proč má mít rodička v autě nachystanou deku. Ale nakonec přece jen vyrážíme.

Do porodnice přijíždíme deset minut po jedné v pořádku, i když bez rozsvícených světel. Už nás čeká usměvavá sestřička s tím, že jsme na její směně třetí. Ještě neví, že se dočká i čtvrté rodičky, která ale porod zvládá sama v sanitce. (Ve Žiáru se rodí okolo 300 dětí za rok, takže první jarní den byl výjimečný.)

Následují obvyklé procedury – kontrola ozvů, holení, několik návštěv toalety i bez klystýru, partnerovo zmatené pobíhání pro návleky a moje věci, které, podle partnera, v mé tašce prostě nejsou a já je následně objevuji na první pokus. Pak přichází doktorka a konstatuje, že jsem otevřená na pět až šest prstů a protože potřebuje, aby mi začala účinkovat antibiotika, odesílá mě na porodnické křeslo s tím, že tam mám vydržet ještě dvě hodiny. A zase mizí.

Jsem z toho zklamaná, protože minule jsem kontrakce proskákala na balóně a ta ohromná bolest, kterou jsem očekávala, se nedostavila. Ale co, je to na šest prstů, třeba to nebude tak hrozné. Tatínek je sestřičkou pasován do role pomocníka a dostává hrnek kafe, já jsem se svou prosbou o něco malého k snědku odmítnuta. Rozhoduji se, že porodní plán radši vytahovat nebudu, když už mi odmítli dvě přání – jídlo a pohyb, i když před porodem mi říkali, že to problém nebude. Sestřička ho ale stejně nachází a zvlášť si zapamatuje body, že nechci analgetika a oxytocin.

Bolesti zvládám asi první půl hodinu, pak se začínají stupňovat. Zkouším měnit polohu a na tom zatraceném křesle si lehnu na bok. Je to ale mnohem horší. Vracím se k původní poloze a nakonec končím v sedu. Po hodině a půl, kdy už po několikáté slyším, že mi tři centimetry chybí, už nevím, jak zkroutit nohy, abych si ulevila, a měním se v uhekanou hysterku. Začínám chápat, proč rodičky, neznající knihu „Nová doba porodní“, žádají o epidural anebo si přejí rodit císařem. Proklínám tetu, že mi tu knihu půjčila a já nezůstala v blahé nevědomosti, a partnera, že ji četl. Proklínám také mladou doktorku, kvůli které musím být v křesle. Určitě děti ještě nemá a tudíž neví, jak mi je, a navíc, jak konstatuje sestřička, si v klidu chrápe.

Pak naštěstí přichází partner se spásnou myšlenkou vzít si homeopatika. Vděčně beru tři kuličky a po chvíli jako mávnutím kouzelného proutku se bolest vrací na snesitelnou úroveň, takže vystačím s odfukováním v sedu a po další půl hodině sestřička budí doktorku, že už jsem konečně připravená.

Chvíli po čtvrté hodině se vrací doktorka, je moc milá a nechává si vysvětlit, proč nechci oxytocin. Po kontrole mi dovoluje konečně tlačit a já doufám, že to nebude trvat tak dlouho jako u Kubíka. Po prvních kontrakcích jsem pochválena, a i když doktorce nevěřím, že by to šlo tak dobře, tak při příští už hlásí, že vidí hlavičku. A pak je během dalších stahů Kačka konečně mezi námi a sestřička mi ji pokládá na břicho. Za chvíli ji odnáší na kontrolu a měření a musí houknout na partnera, jestli si nechce udělat konečně fotky.

Zbytek už mě moc nezajímá a těším se, až mi holčičku přinesou. Ještě hrdinně odmítám umrtvení na šití (ach jo) a marně volám na sestřičku, ať miminku napíše jméno Katka. A partner konstatuje, že už mám to nejhorší za sebou:-)

Napsal/a: Sonča

Toto taky stojí za přečtení!

10 pravidel, jak oblékat děti v zimě

Venku přituhuje, nejen na horách napadla sněhová pokrývka. Zatímco my poznáme, kdy je nám zima nebo naopak příliš teplo

Čtu dál →

Tipy, jak zabavit děti na zahradě v zimě i v létě

Zahrada je pro děti osobitým útočištěm, kde mohou stále něco nového objevovat. Stačí pár vychytávek, nezbytných komponentů i vhodný

Čtu dál →

Tipy na dárky pro děti podle věku – zabaví se a rozvinou dovednosti

Lámete si hlavu s tím, co potěší nastávající, novopečené či už ostřílené rodiče, respektive jejich děti? Přečtěte si naše

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (13 vyjádření)

  • DrAsLiCeK

    pěkné:-)napínavé , záživné čtení

  • Co se týče skákání na balonu, sestřička mi sdělila, že když mi praskla plodová voda, tak skákat nemůžu, že by se malé mohla omotat kolem krku šňůra. Přitom v Česku to u předchozího porodu nevadilo a malá se stejně narodila se šňůrou kolem krku.

    Oxytocin jsem nechtěla, protože jsem v té knize od Marka četla o jeho možném vlivu na další psychický vývoj dítěte a taky, jak psala Karamela kontrakce jsou delší a silnější u Kubíka jsem netušila, jak a kdy vlastně tlačit.

  • Krásný, Sončo. Moc hezký článek 🙂 Užila sis na křesle asi pěkně, hlavně že je to za tebou a máš svou holčičku 🙂 Zdravím tebe, malou Kačenku i zbytek rodiny 🙂

  • Okna a podlahy jsou stará metoda, leč u nás spíš neúspěšná – v naší rodině zabírají buď tvarůžky večer před porodem 🙂 anebo schody – nahoru dolů, sem a tam 🙂

  • Sončo, moc pěkný… Ale uznej, nemít partnera u toho, nebylo by pak tolik zábavných okamžiků, na které se pak s úsměvem zavzpomíná. I když ty hlášky asi občas stojí za to… 🙂
    Jo, a tu pověru neznám… Okna a podlaha se u nás taky leskla, makala jsem na to m skoro denně a furt ne a ne porodit. A ono to bylo těma nudlema… 🙂

  • AňaAňa

    Ahoj Sončo,
    tak konečně víme jak to bylo:) Jsi holka šikovná, jsi to zvládla úplně v pohodě. Jak to, že jsi se nemohla hýbat u porodu? To bych teda ńevydržela! Já celej porod Jolanky proskákala na balonu…
    Zdravíme Tomáše u Kubíčka a konečně nám pošli Kačky fotečky. Už se na ně těšíme!!!
    Andrea

  • Já jsem měla porody docela v klidu – hlavně ten první a třetí, to to chvilku trvalo, než se děti narodily – u prvního syna mi voda praskla kolem půlnoci a on se narodil až v 18,35, ale bolesti jsem měla jen dvě hodiny, u dcery (třetí porod) to bylo taky na delší dobu – voda ve tři, na světě byla v 11,50, a to jsem ušla asi deset kilometrů po chodbách sálu, za to u prostředníčka mě vezla sanitka (dokonce mi v noci i zablikali a houkli) – to trvalo asi hodinu a půl a doktor si taky stihnul ještě zdřímnout. A manžel? K prvnímu porodu mě vezl můj otec, k druhému sanitka a manžel spal, takže jsem ho nevzbudila ani telefonem (2,26 ráno!!!) a při dceři mi poslal SMS: Tak co? Napsala jsem NIC a vypla telefon…

  • Rodila jsem dvakrát a myslím, že jsme to pokaždé zvládli beze zmatků. Poprvé to bylo večer na sv. Valentýna, tak jsme se dodívali na romantický film a protože podle kontrakcí nevypadalo, že by to mimi stihlo ještě tu noc, v klidu jsme počkali a kolem půlnoci odjeli do porodnice, malý se narodil na druhý den dopoledne. Podruhé jsem si v noci klidně dala několikrát sprchu, umyla a vyfoukala vlasy, udělala si pleťovou masku a najednou se kontrakce zrychlily, čekali jsme ještě na sestru, která dorazí ve sněhové vánici se svým tříměsíčním miminkem pohlídat našeho prvorozeného … sotva jsme dojeli do porodnice a přesunuli mě na sál, narodil se náš druhý chlapeček. Manžel byl kupodivu klidný a zvládal vše v obou případech na jedničku.

  • To tedy jsou – vlastní zkušenost 2x 🙂 Ale na druhou stranu zase oxytocin píchnutý po porodu umožní rychlý a zpravidla hladký odchod placenty – což je určitě plus…

  • Sončo to bylo pěkné:-) nejlepší o doktorce co si chrápe:-)))

    škoda,že jsi měla taková omezení…a zajímalo by mě jak jsi vysvětlila doktorce proč nechceš oxytocin? taky si totiž myslím,že oxytocin je dost razantní zásah do porodu a bolesti po něm jsou nesnesitelné. K

  • vypada to ze mame vsechny stejneho manzela:)

  • Sončo, hezké počteníčko :))) Moc mě pobavilo konstatování manžela, že daná věc v tašce není a ty ji nacházíš na první pokus…. přesně jako můj muž 😀
    Tak se navzájem užívejte! 🙂

  • Bylo to pěkně napínavé čtení :O)Hlavně ,že všecko dobře dopadlo.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist