Máte někdy pocit, že musíte své děti nutit skoro násilím, aby si šly pocvičit na klavír? Cítíte se špatně proto, že je nutíte dělat něco, co je očividně nebaví? Najdou si vaše děti vždycky tisíc a jednu výmluvu, proč zrovna teď právě cvičit nemohou?
Děti jsou ve vymýšlení výmluv často opravdoví mistři a obratně se jim podaří odvrátit vaši pozornost od toho, že by měly jít cvičit na klavír. Musí přece nejdřív udělat úkoly do školy, jít ven s kamarády, odpočinout si u počítačové hry nebo si hrát a slíbí vám, že za deset dvacet minut půjdou cvičit. Vy máte spoustu práce a myslíte na hromadu dalších věcí, které musíte ještě zařídit, takže se s tou odpovědí spokojíte. Zajdete na nákup, vyvenčíte psa, vyžehlíte prádlo, uděláte večeři, postaráte se o zbytek rodiny a v 8 večer zjistíte, že na cvičení na klavír zase nedošlo.
V životě každého dítěte, které se učí hrát na klavír, jsou fáze, kdy doma vzdoruje, cvičit se mu nechce, protože chce dělat milion jiných věcí, nebo se u cvičení různě vzteká. Mám to také za sebou, moje maminka by vám mohla vyprávět!
Posbírala jsem zkušenosti své vlastní i zkušenosti rodičů svých žáků a chci se s vámi nyní podělit o to, čemu se vyvarovat a jak motivovat své děti ke cvičení na klavír a ušetřit při tom svoje nervy. 🙂
Pozor na zabijáky motivace!
Rodiče se jich často dopouští s dobrými úmysly, ale jejich slova mají přesně opačný efekt, než který byl zamýšlen, a místo aby motivaci dětí ke cvičení na klavír podpořili, ji naopak utlumí.
„V životě tě čekají daleko horší věci!“
Při přemlouvání, aby vaše děti šly cvičit, se jim nesnažte vysvětlit, že v životě budou muset čelit daleko náročnějším situacím, než je cvičení na klavír. Že ta půlhodinka denně je opravdu nezabije a že musí myslet do budoucna. Dětem je v tu chvíli úplně jedno, co je jednou v životě čeká, ještě nemají ty zkušenosti, co máte vy a nehledí tak daleko do budoucnosti. Žijí především přítomností, a v přítomnosti je před nimi klavír, na který musí cvičit a pocit, že se jim nechce.
„Podívej se na Aničku, kolik už toho umí!“
Nikdy nesrovnávejte děti s jejich vrstevníky nebo sourozenci stylem: „Podívej se na Aničku, ta už se od září naučila pět nových písniček a její maminka mi minule říkala, že bude příští týden už hrát na koncertě“, nebo „Podívej se na svého staršího sourozence, ten ve tvém věku už uměl zahrát všechny durové stupnice!“ Tím pouze zhoršíte nechuť svých potomků se vůbec do pracného cvičení pouštět, když už to tolik lidí dokázalo před nimi a dokonce lépe!
Tento přístup spolehlivě zapudí v dětech jakoukoli další touhu jít doma cvičit na klavír. To, co potřebujete, je probudit v dětech pozitivní motivaci. Musíte vědět, na kterou strunu zahrát tak, aby se v nich probudil pocit zodpovědnosti v jejich přístupu ke cvičení, a udělaly samy od sebe to, co po nich chcete.
Polechtejte dětské ego
Pokud se blíží rodinná oslava narozenin (např. dědečka), vzpomeňte na to včas. „Co vlastně dáš dědečkovi za dárek k narozeninám? Víš, co by bylo úplně nejkrásnější a co by dědečkovi určitě udělalo největší radost? Kdybys mu zahrál/a tuhle novou skladbu, co se teď učíš. Nikdo z rodiny na klavír neumí (nebo nikdo to nezahraje tak pěkně) jako ty! Je to něco, co zvládneš jenom ty, to by všichni koukali.“
Některé děti mají rády pozornost, a to dokonce natolik, že jsou ochotné o ni bojovat. Pokud má vaše dítě extrovertní povahu a nestydí se, hraní na klavír je skvělá příležitost, jak se ukázat a vytáhnout před ostatními. Je samozřejmě důležité, aby se dítě stihlo naučit skladbu dobře zahrát do termínu dané oslavy, což probudí motivaci ke cvičení a zároveň stanoví jasný termín, dokdy je to potřeba stihnout. Zároveň tímto způsobem motivace podtrhnete jedinečnost svého dítěte, jeho nezastupitelnost, důležitost. To přece dělá dobře každému, nejenom dětem!
Další informace o tom, jak v dětech probudit pozitivní motivaci ke cvičení, včetně toho, jakou strukturu by domácí cvičení mělo mít a jak často a dlouho doma cvičit, najdete v mém e-booku Jak doma motivovat děti ke cvičení na klavír a nezbláznit se, který si můžete ZDARMA stáhnout na mých webových stránkách (viz vizitka).
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (3 vyjádření)
U nás je teda nejdůležitější výběr skladby – když zaujme na první poslech, tak k ní přistupuje úplně jinak. Pravidelné krize se dostavují, ale myslím, že je to dost i o osobnosti učitele/lky, jak si s tím poradí a žáka motivuje. U nás to paní učitelka s dcerou umí 😉
Znám důvěrně, ale u nás se to týká jiných nástrojů…
Chválit, chválit a chválit 🙂