Vstup do mateřské školy s sebou přináší změnu ve vztazích mezi dětmi a rodiči.
„Nemám žádného kamaráda. Už ho hledám, ale Ferda ještě nechce. Ale pak by si se mnou hrál.“ (Chlapec, 4 roky)…
„Dítě v mateřské škole už toho tedy musí hodně umět. Dělat všechno sám. A ne stále jenom brečet nebo se bít, prosím. Jde to taky tak, že se zeptáte paní Karolíny a ta pak pomůže. Jsem zde šťastný, protože mám dobré kamarády, např. Vojtu. Jsme tým. Co to je? No, co neudělá jeden, udělá druhý. Pomáháme si, i proti holkám. Ty tak křičí a ničí nám naše stavby. Ale na to už si dáváme dobrý pozor, že?“ (Chlapec, 4 roky a 9 měsíců)Nejprve se rozšíří okruh osob, se kterými mají rodiče a děti co do činění. Malé děti mají zpravidla samostatný vztah jen k málo osobám mimo rodinu. Se vstupem do mateřské školy přichází nováček do skupiny, ve které je obvykle 25 dětí. A na ně připadá ještě větší počet dospělých: personál mateřské školy a rodiče ostatních dětí.
Vztahy k ostatním dětem ve skupině
Nové požadavky, které před dítětem vyvstávají na úrovni vztahů, nespočívají jen v nezvykle velkém počtu osob. Spočívají zejména v tom, že dítě teď musí utvářet své vztahy ve velké míře samostatně, tzn. bez přítomnosti rodičů, a tedy bez jejich podpory. Musí se učit známosti navazovat, utvářet, udržovat a dále je prohlubovat, aby si tak našlo své místo ve skupině. Důležitou roli při tom hraje orientace na starší děti v mateřské škole. Ale i přátelství, resp. známosti s dětmi z doby před vstupem do ní jsou pro přivykání v prvních týdnech důležité. To, jak se tyto vztahy budou dlouhodobě vyvíjet, zda budou zachovány, nebo na základě nových přátelských vztahů ustoupí do pozadí, zůstává otevřené. Zdá se, že zpočátku dodávají v novém prostředí jistotu.
Vztahy ve skupině dětí mohou působit jako podpora, v ojedinělých případech jako zátěž. Problematické je, jestliže se dítě dostane do pozice outsidera, která se postupně ustaluje. Příčinou může být nápadně zdrženlivé nebo agresivní chování. Aby se zabránilo izolaci nějakého dítěte, bude učitelka zasahovat na jeho podporu. Jak komplexním procesem je přivykání a začleňování, uvádíme v části Přechod se neuskuteční ze dne na den (str. 41). To, zda se dítě cítí dobře, hodně závisí na úspěšných interakcích s ostatními dětmi. Teprve pak může čerpat z možností, které poskytuje mateřská škola pro jeho další rozvoj a stát se jejím kompetentním žáčkem.
Rozšířený okruh zkušeností dítěte z mateřské školy by neměl znamenat pouze rozšíření sociální sítě prostřednictvím mateřské školy, nýbrž také podporovat kompetence k navazování sociálních vztahů s vrstevníky i s dospělými mimo ni.
Vztah dítěte k učitelce
Učitelka je odborně kvalifikovaná průvodkyně dítěte a jeho rodičů při přechodu. Lze předpokládat, že jejím základním postojem bude podpora dítěte. Jeden ze svých hlavních úkolů spatřuje učitelka v tom, že podporuje integraci dítěte do skupiny, tedy jeho vztahy k ostatním dětem. Životu ve skupině dětí se však musí malé děti teprve učit, neboť obzvláště prvorozené děti v rodině, které přicházejí do mateřské školy, jsou zvyklé na plnou pozornost dospělých osob, o niž se nemusí s nikým dělit. Mnohé učitelky v našem průzkumu uváděly, že k hlavním potížím jejich práce na začátku školního roku patřilo to, že jednotlivé děti byly velmi závislé a vyžadovaly od nich téměř nepřetržitou pozornost. Čím silněji se pak děti dokážou integrovat do skupiny, tím méně závisle se chovají vůči učitelce. Můžeme vycházet z toho, že vztah mezi jednotlivým dítětem a jeho učitelkou se vyvíjí pozitivně, ovšem se značným rozpětím intenzity citů.
Vztah dítěte k učitelce po půl roce pobytu v mateřské škole popisovali rodiče slovy od „miluje ji nade vše“ až po „akceptuje ji“. Učitelka by pro sebe měla mít jasno v tom, jaký vztah by si chtěla ke svěřeným dětem a jejich rodičům vytvořit.
Nové vztahy rodičů
Pro rodiče znamená vstup jejich dítěte do mateřské školy také to, že po určitou denní dobu už nemají neomezenou kontrolu nad jeho chováním a nad tím, zda se cítí dobře. Také za výchovu už nejsou odpovědni výhradně jen oni – mají „spoluučitele“. Po několik hodin denně dávají teď své dítě pravidelně do péče zpočátku téměř neznámému odbornému pedagogovi, se kterým se možná seznámili teprve při přihlašování nebo při dni otevřených dveří v mateřské škole. K této osobě je zapotřebí zaujmout vztah založený na důvěře. Než se tohoto cíle dosáhne, mohou mít rodiče ve vztahu k učitelce „smíšené pocity“. Mohou v ní např. vidět konkurentku, která má teď dítě po více hodin, zatímco matka se ho musí vzdát. Nebo získá učitelka u dítěte velký respekt a jeho přízeň. Třeba zažijí rodiče také odmlouvání dítěte zdůvodňované tím, že učitelka to dělá jinak, a proto by se to teď v rodině mělo také dělat jinak. Jakožto odbornice je učitelka v očích rodičů něčím jako posuzovatelem jejich dosavadní výchovné práce. Právě proto je pro většinu rodičů velmi důležité, aby jejich dítě od začátku „dobře fungovalo“.
Subjektivně prožité selhání třeba z toho důvodu, že od dítěte očekávají příliš mnoho, nebo že nějaké vyjádření učitelky pochopí jako kritiku, znamená pro rodiče stres, pokud je jejich vztah k učitelce ještě naplněný pochybami. Rodiče se teď s „produktem své výchovy“ představují také ve skupině rodičů stejně starých dětí. Popřípadě vidí své dítě v porovnání s jinými „objektivněji“, méně kriticky, tzn. s větším uznáním než dříve. Nebo se na ně naopak dívají kritičtěji než dříve, protože jeho pokrok ve vývoji a jeho schopnosti jsou porovnávány s vývojem a schopnostmi ostatních dětí a jsou pociťovány jako méně skvělé. Na jedné straně pýcha na dítě a na straně druhé dotčenost kvůli dítěti mohou ovlivnit vztahy mezi rodiči jednotlivých dětí, ale i mezi rodiči a dítětem. Se vstupem dítěte do mateřské školy tak rodina zažívá silnější ovlivňování zvenčí.
Rodiče skupiny dětí z mateřské školy jsou rovněž sociální skupinou, v níž se prověřuje vlastní životní styl a rodinný život. Porovnávání mezi rodiči se netýkají pouze stavovských atributů jako např. oblečení, auta nebo bytu. Porovnává se také způsob výchovy, kvalita partnerského vztahu nebo angažovanost v mateřské škole. Vztahy rodičů a vztahy dětí se často vzájemně ovlivňují, například pokud jde o udržování přátelství. Vztahy k ostatním dospělým mohou působit jako podpora nebo jako přítěž. Také rodiče musí v nové skupině najít svou pozici a sebevědomě ji naplňovat.
Vztahy uvnitř rodiny
Pro každého jednotlivce – dospělého i dítě – jsou přechody spojeny s citovým vzrušením. Čím mladší jsou lidé, tím těžší jim připadá tyto city ovládat. A když je citový výbuch shledán jako nežádoucí nebo nepřiměřený, je zde riziko, že se vztahy přinejmenším dočasně zhorší. Při nástupu do mateřské školy mohou nastat situace, při nichž si to umíme dobře představit: Dítě je sklíčené, častěji pláče. Jeho přání zůstat doma zatěžuje vztahy mezi dítětem a matkou.
Důvěra dítěte v matčinu lásku je otřesena, protože teď se po něm chce, aby se z těsného vzájemného vlivu vymanilo. Když je dítě navíc neustále přetěžováno, projeví se u něj možná zdánlivá regrese v chování. To je pro rodiče samozřejmě břímě, protože si přejí, aby nástup do mateřské školy byl bezproblémový a aby měli pokud možno brzy jistotu, že se jejich dítě cítí dobře. Tak může na začátku docházky dítěte do mateřské školy dojít ke zhoršení vztahů mezi rodiči a dítětem také v důsledku zvýšeného výchovného úsilí. Ale zkušenosti dětí a rodičů mají vliv i na dlouhodobé změny v rodině. Dítě je samostatnější. Rodiče musí připustit jeho větší nezávislost.
Dítě učiní zkušenosti s dalšími dospělými a prostřednictvím mateřské školy poznává nové formy výchovy. Děje se to i při návštěvách v rodinách jiných dětí. Repertoár jeho chování se rozšiřuje. Možná se u něho objeví i nežádoucí chování, které „pochytí“ v mateřské škole, protože se snaží napodobovat ty „velké“. Ale i chování, které se v mateřské škole toleruje, nebo má svůj význam, může být v rozporu s pravidly života rodiny.
Dovednosti získané při styku s jinými dětmi mohou mít vliv i na sourozenecké vztahy. Dítě, které chodí do mateřské školy, se teď považuje za „větší“ a vůči mladším sourozencům se chová dominantněji, možná i starostlivěji a více ochranářsky. Pokud toto nové chování jeho sourozenci neakceptují, může docházet k častějším konfliktům, dokud se vztah opět nevyjasní.
DOPORUČENÍ PRO MATEŘSKÉ ŠKOLY
Protože zejména pro mladší nově nastupující děti je důležitá přehlednost, mohou se vztahy snadněji navazovat především v malých skupinkách. Novým dětem může také pomoci „kmotrovství“ starších. Děti, které se kvůli ostýchavému a zdrženlivému nebo naopak agresivnímu chování při adaptaci ocitnou v pozici outsiderů, potřebují při integraci pomoc. Rodiče je možné předem připravit na to, že když dítě začne chodit do mateřské školy, mohou se vztahy v rodině změnit – např. může si nárokovat větší dominanci vůči mladšímu sourozenci. Mezi jednotlivými rodiči vznikají vztahy, které mohou být také usměrňovány k cílené rodičovské práci, jestliže jsou rodiče chápáni jako skupina.
vydal Portál, 2005
Napsal/a: Niesel, Griebel
