V naší zemi se rozmohl krátkozraký chtíč, dát svým dětem to nejlepší a jako první varianta takového plnění je cizojazyčná školka, a to jedině s rodilým mluvčím a nejlépe bez přítomnosti Čecha, aby dítě bylo 100% obklopeno jen požadovaným jazykem a tedy nuceno plně vstřebávat.
Řeč = schopnost díky níž se dorozumíváme a vzděláváme. A při ztrátě schopnosti komunikovat vzniká závažný problém se začleněním do společnosti. A to všeobecně dětí a nejen do dětském kolektivu.
Děti, které vplují do cizojazyčného, pro ně do té doby zcela neznámého prostředí, prožívají šok. Jistě, jejich schopnost vnímat pojmy a povely je umocněna, ale stává se jakousi brzdou přirozeného mluveného projevu.
Každé dítě se z tohoto šoku dostává jinak. Některé děti chvíli pozorují neznámé prostředí a následně začnou uvědoměle používat požadované a „oposlouchané“ fráze, foneticky či vědomě pochopené.
Jiné děti zcela automaticky využívají rukou a nohou k domluvě a teprve ve chvíli, kdy si osvojí nějaké pojmy, začnou je vědomě využívat.
Další reakce na cizojazyčné prostředí mohou vypadat tak, že dítě se v cizím prostředí a jazyce ztrácí orientaci nepochopením povelům, neumí samo sdělit, vyjádřit své potřeby, pocity a tak je jen tiché či naopak velmi plačtivé. (Nemůže být samo sebou, je jen otázkou jak dalece mu tato zkušenost zasáhne do vývoje či do celého života.)
Zcela a vědomě jsem opominula fakt, že některé děti mají mnoho práce samy se sebou při začlenění se do české školky, do dětského kolektivu, mezi nové autority. V tuto dobu se perou s odloučením od rodičů, s novým kolektivem dětí, který umí být někdy nelítostný, s plněním požadovaných úkolů atd. To že se potřebují vyčůrat, porozumět požadavku od učitelky, poplakat nad „bebíčkem“ či si jen obhájit hračku, jim tíží fakt, že neumí daný jazyk a při užití známého jazyka uslyší „English, please!“
Napsal/a: Agnes Mikschová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (11 vyjádření)
Chtěla bych Vás požádat o vyplnění dotazníku, jehož data budou použita k vypracování případové studie v rámci mého studia na Masarykově univerzitě na téma „Analýza požadavků (potenciálních) zákazníků na druh a kvalitu služeb poskytovaných mateřskými školami“.
Dotazník je anonymní. Za jeho vyplnění předem děkuji a prosím o pomoc se sdílením…
http://www.vyplnto.cz/databaze-dotazniku/pruzkum-materskych-skol-v-br/
Mně z toho docela běhá mráz po zádech. Když od nástupu syna do školky pozoruju, s čím vším se děti potýkají v novém prostředí, myslím si, že jim to opravdu bohatě stačí.
Něco jiného je, když se dítě s více jazyky setkává v běžném životě, ještě ke všemu když má poblíž někoho, komu opravdu rozumí.
Nemám nic ani proti výuce jazyků od předškolního věku, ovšem taky bych volila jiný způsob. Do výše popsané školky bych své dítě nikdy nedala.
Děkuji všem za reakce – musím se přiznat, že jsem na Vaše texty byla moc zvědavá a jsem ráda, že vidíte ten neurvalý trend stejně. Myslím, že nic se nemá přehánět – ani vitamíny, ani přísná dieta a ani cizí jazyk či nároky na dítě. To je vlastně vše, co jsem tím článkem chtěla říci.
Všem maminkám držím palce s výchovou ratolesti – legrace to není, ale horor také ne. Každá máme za sebou vlastní zkušenosti z dětství a určitě nebylo tak pestré na programy, jako nabízíme vlastním dětem a také jsme vyrostly a vzpomínáme na ně hezky – takže jen je milovat, přežít pubertu a přát si zdraví:-) hezké Vánoce a nový rok!
Agnes – autor textu
Nevim jestli tohle muzu nazvat komentar je to jen kratka reakce na vas clanek…ja osobne jsem slovenka a zila jsem 10 let v cr, syn se narodil jako cech s otcem komunikoval cesky, ve skolce mel nemcinu, partner byl rus a ted momentalne bydlime rok na slovensku a ve skolce maji jednou za tyden anglictinu. Verim tomu, ze musi mit trosku bordel v hlavicce, ale takovi je zivot, nikdy jsem ho nijak nenutila mluvit jen cesky, jen slovensky, jen rusky, jaksi to prijal sam od sebe. bylo dokonce obdobi ze se me ptal ze kdyz je slovensky lopta a cesky mic, proc je to nemecky bal—a nijak sem to neresila. az do ted. V cr jsem s nim sice komunikovala cesko- slovensky ale v slovenskom prostredi se po pul roce rychle prispusobil- od srpna a je zacatek prosince mluvi naprosto ciste slovensky, dokonce prednasel basen na obecnim urade… to je hezke ale KDYZ MEL STAVAT DO SKOLKY VE STREDU NECHTEL… az potom me doslo proc..maji anglictinu, kdyz jsme o tom mluvili rikal ze ho Majko stouchnul a on to chtel rict ucitelce, ale on nevedel jak protoze to neumi a paniucitelka mu rekla ze ma mluvit jen anglicky…a honzik si dovoloval vic a vic a zmeho sebevedomeho kluka se stal mazanek, ktery ma strach cosi rict na hlas., nezmenil se moc ale citit to. Kdyz jsem mluvila o tom s maminkama ze pristup ich anglictinarky je dosti razantni rekli… jen at se uci, budou to potrebovat. Ja jsem syna nikdy neucila, ma jakysi prirodzeny talent na jazyky…doufam po mne ja mluvim 5 jazyky na coz jsem hrda ale jednim nemuzu … ne ze nemuzu ale primo ten jazyk nenavidim, sama nevim proc… ucila jsem se ho na ZS, maturovala jsem z neho, delalala statnici…ale radsi budu komunikovat francouzsky, anglicky jen ne probuh nemecky…..nebyla to nejaka ucitelka na ZS, ktera me zhnusila celkovy pohled na tenhle jazyk? ja jen doufam ze syn nebude mit jednou takovou averzi na anglictinu….
Plně s článkem souhlasím. Mám taky dojem, že dnešní rodiče bývají až příliš ambiciózní a dítě má být jakousi „výkladní skříní“ jejich úspěšnosti. A zájmy a pocity dítěte jdou jaksi stranou. Já si nedovedu představit, že můj čtyřletý syn, který ještě zdaleka neumí mluvit správně česky a na logopedii pilujeme jednotlivé hlásky, je najednou několik hodin denně v prostředí, kde nikomu nerozumí, neumí si o nic říct. Myslím, že by se rodiče měli snažit více vžít do cítění svých dětí. A souhlasím s Lien, pokud je dítě z dvojjazyčné rodiny, je v úplně jiné situaci. Mé starší dcery také začínaly s angličtinou až na ZŠ a ani jedna nemá žádné problémy a není rozdíl mezi dětmi, které měly AJ ve školce a ostatními.P.
Myslím, že taková školka může být vhodná pro děti, které vyrůstají ve vícejazyčné rodině, tedy pro ně je AJ používaný. Tam potom považuji za dobré, že si znalost prohlubují, ale jinak souhlasím s článkem, dítě má co dělat s příchodem do školky a ještě k tomu aby vůbec nerozumělo, to musí být šok.
Jsem ráda, že jsem nepodlehla trendům v učení jazyků ve školce:)))
Měla jsem v úmyslu zapsat do kroužku AJ 4letou dceru, ale nějak k tomu nedošlo……………..
Ještě neumí ani pořádně mluvit česky, tak na co jí budu plést do češtiny další jazyk????Takže si počkáme do ZŠ, kde je to povinné a myslím si, že jí tím neublížím, když ted na AJ myslet nebudem:)))
Jinak pěkně napsané:)))
Souhlasím s Ivčou.
Kamarádka se vdala do Kanady a při návštěvách v rodné zemi její dvě holčiny měly s řečí strašné problémy.
Ve školce,ve škole angicky a doma se mluvilo z části česky.
Takže rozhovor s nima byl dost náročný:česko-anglický.
A u nás?Možná tu máme nadané děti,které vše zvládnou bez problémů,ale když si představím jak jsem učila moje děti slovům a co znamenají a jak to trvalo než to pochopili a užívali ve větách a dotoho cizí jazyk,né zdá se mi to moc brzo plést jim hlavičky…
Jsou to děti české, tak by měli znát svůj rodný jazyk a pak cizí.
Já se s článkem také ztotožňuji. Nechápu, proč nutit malé dítě, které si ještě stále potřebuje osvojit svůj rodný jazyk, učit jazyku cizímu. Podle mě začít s cizím jazykem na ZŠ je ideální. Navíc ve 4. nebo 5. třídě není poznat rozdíl, mezi dětmi, kde se jedno dítě učilo např. anglicky od 3 let a tím, které začalo „až“ v 8 letech.
Třeba má vaše dcera štěstí že je nadaná na jazyky ale jsou děti které to nebaví, někdy je lepší začít dřív než až ve škole ,dítě má základy a pak mu to jde lépe ale vždy je nutný zvolit nějakou hravou formu.
Mě se článek líbí, hodně zajímavý a já s ním souhlasím. Učit dítě velmi brzy cizímu jazyku, zvláště způsobem, jaký je popisovaný, mi nepřijde vůbec vhodné. Dcera se začala učit angličtinu až na základce, pak přešla na základku s rozšířeným vyučováním jazyků od 3 třídy, přibrala si k tomu němčinu a v obou jazycích je skvělá. A nepotřebovala od batolete cizojazyčné prostředí.
Někdy mi přijde, že se na malé děti kladou až příliš velké nároky, zatímco by si měly užívat dětství, dobu, která se už nikdy nevrátí….
Mobile Sliding Menu