Role muže a ženy v moderní společnosti

Definování role muže a ženy v životě a v soužití páru je po roce 1990 stále více složitější. Zatímco ještě v minulém století bylo pravidlem, že muž byl živitel a žena se starala o rodinu, nyní je již všechno jinak…

Role muže a ženy se začali mísit a prolínat. Je to dobře? Špatně? Asi jak pro koho a z jakého pohledu. Mně jako muži, kterému je 27 let, někdy dělá problém, jak naložit s tím, co se ode mne jako od muže očekává a naopak. Co mám, můžu nebo jsem oprávněn očekávat od ženy?

Je samozřejmě nesmysl tvrdit, že žena má být doma, u plotny. Starat se o to, aby bylo uklizeno, navařeno a vypráno. Aby děti měli čisté tvářičky a muž po příchodu ze zaměstnání teplou večeři, popř. ještě „postelové rozptýlení“ před spaním. Toto již většina mladých mužů na podstatné nepovažuje. Je jasné, že žena má právo mít své zaměstnání, koníčky a volný čas pro sebe. Že dva lidé v páru jsou partneři a chod domácnosti by měl být dílem obou z nich. Že si práce doma spravedlivě rozdělí. A nebo se dohodnout na modelu, který bude vyhovovat oběma. „Ty vaření a já úklid“, například. Navíc mladé dívky již dnes nejsou vedeny k tomu, aby uměly uvařit, vyprat…Buď začnou sami ze zájmu o partnera nebo kvůli vlastní potřebě, třeba po osamostatnění se. Naopak mladí muži jsou schopni postarat se o domácnost, plné žaludky nebo děti. Role se tak může obrátit. Muž v domácnosti, žena vydělává… Nic proti, pokud jim to vyhovuje oběma.

Nyní druhý pohled. U mužů sice může ještě pod kůží přetrvávat model typu: Ty jsi žena, tak navař a vyper, já jsem pán tvorstva. U mladé generace toto již dle mého mínění částečně mizí. Mladíci potkávají dívky, které jsou samostatné, sebevědomé. A některým těmto slečnám se ze slova kuchyně dělá husí kůže. Proč dnes vařit? Když to chce chlap, tak ať si navaří sám. Naopak, mladí muži, kteří již žijí sami, jsou schopni se o sebe kompletně postarat. Od kuchyně, přes praní a úklid. Když pak tento muž bydlí s dívkou, vede domácnost dle předchozího schématu a pokud dívka není z domova zvyklá přiložit ruku k dílu, jsou najednou ty původní role vyměněny. V ideálním případě by však mělo dojít k rozdělení rolí a úkolů.

Tento fenomén dle mého názoru může způsobit problémy při navazování kontaktů či budování dlouhodobějšího vztahu. Najednou totiž chybí úzus, co je to být chlap, co je role muže ve společnosti a jaká je jeho náplň. A stejně tak najednou není jasné, co očekávat od ženy, jaké jsou její role a čím vztah naplnit. Vznikají pak zdánlivě banální, v začínajícím vztahu ale fatální otázky: „Mám předvést své kuchařské umění a perfektně vyžehlené košile? Potěší ji to? a nebo si řekne Je to vůbec chlap?“ „Chlap kuchařkou a hospodyňkou?“

Stejně tak u dívek. Snaží se zaujmout muže a vlastně nevědí, jakou roli předvést. Roli úspěšné mladé dámy, která se spokojí s večeří z fast foodu. A nebo předvede křečovitou roli ochránkyně domácího krbu a při dlouho očekávané návštěvě svého milovaného protějšku mu nabídne španělského ptáčka, nad jehož ukuchtěním včera večer ztratila 4 hodiny hartusením, žaludeční neurózou a nervy na pochodu? Jakou ženu muž vlastně chce? Jak se má žena před mužem prezentovat? A jakého muže chce dnešní moderní mladá žena? Muže, typ „můj otec“ a nebo muže všestranně připraveného na život, kterého vlastně může sem tam zneužít a který je schopen téměř ve všem nahradit? Myslím, že možná i toto tápání je jedním z důvodů, že dnes žije stále více lidí „singl“. Jak ale z toho problému ven?

Napsal/a: Ing. Tomáš Balcar