Minulý týden ke mně doputoval výsledek průzkumu, kterého se zúčastnily stovky českých rodičů. Vyplynulo z něj 5 problémů, které s dětmi řešíme nejčastěji. Napadlo mě porovnat výsledky průzkumu se zkušenostmi rodičů na VD…
Proto jsem se zeptala v diskutárně, co je pro vás ve vztahu rodič-dítě nejnáročnější? Dle očekávání nepřišlo žádné velké překvapení a tři z pěti nejfrekventovanějších problémů z dotazníku Katky Králové se objevovaly v diskuzi opakovaně.
Myslím, že je potěšující zpráva, že ze všeho nejvíc řešíme, jak být skvělý rodič. Přemýšlíme nad tím, jak si s dětmi vybudovat prima vztah a uvědomujeme si, že mnohdy nám vzájemná komunikace docela vázne. Řada z vás se se mnou shodla na tom, že někdy je dost těžké překonat nutkání udílet dětem cenné rady do života a nechat jim prostor, aby si na ně přišly samy. Danniella trefně popsala i další problém, který úzce souvisí s únavou a emočním vypětím:
Hned celý zástup rodičů by byl ochoten se pod tyto řádky podepsat.
Potýkáme se také se stanovením hranic, což trefně shrnula Marinada slovy:
K zamyšlení je i vyjádření od Ježečka:
Lien jde ve svých úvahách ještě dál a zamýšlí se nad tím, co vůbec je ta přirozená hranice a co jsou jen vžité představy. A halina přemýšlí nad tím, jak moc pustitu tu svou skoro dospělou dceru za své péče.
Řada z nás také řeší sourozenecké vztahy. Většinou nejde zrovna o nějaké bitky (i když dnes ráno bych měla jeden dost akční příběh), záleží nám na tom, aby sourozenci spolu dobře vycházeli a aby se všechny děti cítily stejně milované… Třeba Bamiska by ráda dokázala lépe rozdělit čas mezi všechny tři kluky. Kšanda zase píše:
Nemáte-li jedináčka, s největší pravděpodobností vám bude toto téma důvěrně známé.
Na zbývající dva problémy v naší diskuzi narazila víceméně jen Bamiska, když zmínila, že děti nemají úctu k dospělým. V průzkumu ještě byly hojně zmiňovány situace, kdy dítě odmlouvá, vzteká se, staví se na zadní a nedá se s ním domluvit a potom ještě podvádění, lhaní, nevážení si věcí a působení starostí rodičům.
Napadá vás, proč jsme na tyto dva problémy v diskuzi nenarazili? Vysvětlení mě napadá hned několik:
– nikdo si v tu chvíli prostě nevzpomněl
– bereme tyto situace jako fakt, jsme s jejich existencí smíření a nemáme potřebu je veřejně řešit
– vnímáme problém jinak, protože se na něj díváme z jiného úhlu.
Úhel pohledu a rodičovská typologie
Úhel pohledu je daný tím, v jaké roli vůči dítěti vystupujeme, což bylo předmětem další diskuze, která se zatím moc nerozjela. Obojí spolu přitom velmi úzce souvisí. Stejnou situaci vyhodnotí úplně jinak rodič policajt, jinak rodič učitel a jinak rodič partner. Srozumitelně a poučně tyto rodičovské role a výchovné situace vysvětluje právě Katka Králová ve svém online rodičovském rychlokurzu, který je kdispozici všem zájemcům ZDARMA. V něm zatím zveřejnila první dvě videa, která jsou ke shlédnutí zdarma na stránce nazvané Výchova Nevýchovou. Obě nahrávky můžu vřele doporučit, i když mi název přijde trošku zavádějící.
Nebudu se podrobně rozepisovat o jednotlivých nahrávkách, prozradím jen, že první ujasňuje tři zmiňované rodičovské role – policajt, učitel a partner. Druhá se zabývá právě výše uvedenými problémy, které rodiče s dětmi řeší, přičemž bere v potaz právě typ rodiče a poukazuje na to, jaké řešení v daných situacích může přinést partnerský přístup. A vůbec to není o tom, že necháme dítě dělat si, co se mu zachce, jak by se možná dal název rychlokurzu vyložit. Kdybych měla něco z obou videí vyzdvihnout, byl by to princip „jako s kamarádkou“ z druhé přednášky.
Co se mi na nahrávkách líbí je Katčin přístup bez moralizování. Neuslyšíte od ní, že jste špatný rodič, protože… Neřeší ani povahu nebo „jinakost“ dítěte. Prostě nabízí svůj pohled na věc. Je pak na každém posluchači a divákovi, co si z jejích slov bude chtít vzít. Největší přínos tohoto rychlokurzu nevidím v konkrétních radách a návodech, jak co udělat. Pro mě jsou nahrávky cenné především v tom, že nechávají dost velký prostor na zamyšlení, aniž by mi pak zůstával takový ten zdrcující pocit „sakra, dělám to blbě, co jsem to těm svým dětem udělala“.
Možná to, že jsme dva uvedené problémy v diskuzi nezmínili, svědčí o tom, že už máme dobře našlápnuto k rodiči partnerovi 😉 Pokud vás moje povídání zaujalo, zkuste mrknout i na video, možná si v něm najdete také nějaký svůj aha – moment. Těším se na vaše dojmy a postřehy!
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (10 vyjádření)
Už brzy budou zveřejněny ohlasy účastníků kurzu Výchova nevýchovou. Původně jsem měla v plánu vám tu o nich napsat, ale protože budu zrovna na horách (snad lyžovat), tak možná bude lepší, když se mrknete sami. Pokud vás to zajímá, mrkněte už teď na upoutávku. Když kliknete na „Přehrát 1. díl“, zadáte svůj email, na který pak přijde upozornění, až bude zveřejněn.
Zdravím,
člověk by řekl, že když mámě zapláče dítě, zavzteká se, tak je to případ pro sociálku. Tak jsme nyní masírovány právě skupinami jako Nevýchova apod.. Myslím si, že je přirozené, když každý rodič chce být dobrým, nejlepším rodičem. Ale žijeme normální životy. Jsem přesvědčená, že dítě potřebuje zažívat občas frustraci, vztek, smutek z nedorozumění – tyto pocity ho totiž budou ( i když se nám to nelíbí) provázet celým životem. Je samozřejmé, že tyto pocity by mu rodič neměl vyvolávat naschvál, na druhou stranu mu s těmito pocity může rodič právě nejlépe pomoci. Není nedůležité jak k poznatkům, které paní Katka prezentuje (za pět tisíc za kurz) přišla. Je něco naprosto jiného fungovat jako vychovatelka, družinářka, apod… vždy je to činnost od – do! Nejsou to čtyřiadvacítky… je něco jiného starat se o cizí děti a o svoje. Něco jiného je láska k cizímu dítěti a něco jiného je láska k vlastnímu dítěti. Ano, k vlastnímu se máme chovat co nejlépe, ale je pochopitelné, že nás tlačí pocit zodpovědnosti co nejlépe vychovat, připravit dítě na život a ten tlak někoho ztrhne k policajtování a vyučování. Neodsuzujme je. Nedělají to špatně, prostě to nedělají nejlíp. Hodně mi vadí to jednoznačné prezentování – vy to děláte špatně, my vás naučíme dělat to úplně dobře. Mě by se více líbilo prezentování jako „vyhnutí se několika zbytečným nedorozumění“.
Ještě bych dodala – nevýchova vede ke komunikaci rodiče a dítěte – na domluvě. Tedy dojemné audio zpovědi maminky – kdy kouká z okna na dítě a vypovídá se u toho – jde trošku proti. Nemělo by to být o tom, říct mrzí mě, že jsem křičela když sis hrál, příště to zkusíme jinak? Osvícení mentoři dětské výchovy přeci tvrdí, že není špatně pokud přiznáte chybu i velmi malému dítěti… tedy s ním komunikujeme a domlouváme se..
Já bohužel nemám možnost si videa pouštět, což mě mrzí. Už jsem na ta videa narazila náhodně před několika dny na googlu
a dohledávala k tomu nějaký text, ale neúspěšně.
Havoj, kdyby se Ti přece jen chtělo o tom, jak to u vás doma probíhalo, napsat pár řádků, byla bych moc ráda.
Škoda, že další video bude až v pátek, jsem na něj moc zvědavá.
Trochu mě zaskočilo co píše Lien.
Za sebe musím napsat, že jsem dnes metodu Nevýchovy aplikovala na dětech a s údivem musím říci FUNGUJE to. Doufám, že to tak bude i nadále. Netroufnu si zde vše popisovat do detailů, protože nejsem tak dobrá v psaní jako vy ostatní. Jen…byl u nás dnes krásný den, bez křičení, poslouchalo se a moc mě těšilo jak hodně děti zářili úsměvem.
Tak jsem se právě dozvěděla, že nové video nebude dnes, ale až v pátek.
Lien, chápu 🙂 Když jsem viděla první videa, tak jsem si nejdřív říkala, kolik má asi dětí. Když jsem zjistila, že vlastní děti nemá, pojala jsem taky nedůvěru, jenže mezitím jsem taky zjistila, že ty principy fungují. V tu chvíli je jedno, jestli vychází ze zkušeností s vlastními nebo cizími dětmi.
Do jaké míry jsou myšlenky převzaté nedovedu posoudit, tolik toho nastudovaného nemám. Mně to „přechroustání“ v tomto stylu vyhovuje, nejvíc asi díky té formě, která je časově nenáročná, protože na knížky nemám moc čas, video si můžu pustit třeba při vaření, nebo i při práci (jak které, ale u něčeho to jde). Fajn mi přijde i možnost ptát se (pod videem nebo přes mail), kterou u knížek vůbec nemám.
TAk musím říct, že já paní Katku ráda nemám. Nejen, že kopíruje myšlenky jiných (což nepovažuji za problém, pokud je nevydává za vlastní), ale nejvíc mi je zvláštní, jak může něco takového „vyučovat“, když nemá své děti. I když vím, že s nimi pracuje, je to něco naprosto jiného. Znám Nevýchovu dlouho a přetala mě bavit po pár videích, právě pro to opakování něčeho, co vzešlo z jiných lidí.
Havoj, jsem ráda, že se líbilo a našla sis v tom něco užitečného pro sebe. Určitě pak nezapomeň napsat, jak jsi pochodila u dětí 🙂
Mám pro tebe i jedno zákulisní info – další video by mělo být online už dnes 😉
Teprve teď jsem shlédla video, děkuji za upozornění, že nějaké video existuje. Dalo mi to hodně a už teď se moc těším na další. Katka je příjemná a hezky se poslouchá, dokáže upoutat pozornost. Jsem velmi zvědavá jak to bude u nás doma v praxi fungovat.
A teď koukám, že jak jsme v diskuzi na to odmlouvání a vztekání nenarazili, tak v anketě předběhlo skvělé rodiče, které jsme naopak probírali nejvíc. Zajímavé, jak trošku jinak položená otázka přinese odlišné výsledky. I když ono to bude i v tom nízkém počtu odpovědí…
Mobile Sliding Menu