Byla jedna zoubečková víla a ta měla hodně práce. Chodila totiž k dětěm, kterým vypadl zoubek. Ale ne ke každému. Jen k těm, které zoubek nespolkly nebo nevyhodily. Musely si zoubek schovat pod polštář a za něj jim tato víla něco hezkého do rána přinesla.
Jednou ale dala Matýskovi za zoubek pohádku na DVD a ten se na ní jen podíval a hned, že prý chce něco jiného. Tohle se mu nelíbí – chtěl velké auto na dálkové ovládání, co má Tomášek ze školky. A celý den si stěžoval a stěžoval. Maminka mu říkala, že má být rád, že něco hezkého dostal. Ale kdeže on. A tak se stalo, že další den ráno zmizely všechny dárečky za zoubky, které už dostal před tím. To se Matýsek ale divil! Jenže co dělat?! Běžel za maminkou a chtěl poradit. Ta mu řekla, že víle to určitě bylo moc líto, a tak si myslela, že ani ostatní dárečky se mu nelíbí. Jako omluvu nakreslil Matýsek víle krásný obrázek na usmířenou a dal ho místo zoubku pod polštář. A vida. Ráno byl obrázek pryč a všechny dárečky na svém místě. I ta nová pohádka se na něj usmívala z poličky. Matýsek byl rád, že už víla není smutná a nikdy už si na žádné dárečky nestěžoval.Napsal/a: Marrťas
