Byla jedna malá ves,
za humny tam štěkal pes.
a v domečku stoleček.
U stolečku táta, máma
a holčička uplakaná.
Říkali jí Nanynka,
měla ráda dudýnka.
Na usnutí, při bolení,
nad dudlíka nikdy není.
A teď už má velká být
a svůj dudlík zahodit?
Jestlipak to dokáže,
to teprv čas ukáže.
Potom venku zakrátko
uviděla štěňátko.
Štěňátko je smutné, kňučí,
Nanynka mu dudlík půjčí,
aby mělo si s čím hrát,
bude její kamarád.
Tolik práce, smíchu měla,
že na dudlík zapomněla.
Všechno má svůj šťastný konec,
za pohádkou zvoní zvonec.
Napsal/a: atevid
