Před mnoha a mnoha lety se do našeho městečka přistěhoval kominíček. Cožpak o to…pracovitý to on je. Už od rozednění čistí jeden komín za druhým. Kominíčkovi se na střechách zalíbilo tak, že na nich zůstává i po skončení práce. Můžete ho vidět, jak si večer rozbalí velikánský kus chleba k večeři, usadí se vysoko na střeše, rozhlíží se z výšky po městě, ukusuje z krajíce… Střechy si vybírá vždy hodně vysoko, aby byly skoro u nebe. Ze své výšky pozoruje lidičky, auta, domy…a nic mu prý nechybí. Domů se kominíček vrací vždy až za tmy.
Máte pravdu! Něco tu není v pořádku. Něco tu není tak, jak by mělo. On totiž milý kominíček úplně zapomněl, že správný kominík se musí starat nejen o své komíny. Správný kominík musí také nosit lidem štěstí!
Jednoho dne si jeho kominická štětka na vymetání komínů řekla, že to takhle dál nejde. Něco se musí stát. Dlouho neváhala a když ji kominíček vytahoval z komína, který právě čistil, vyklouzla mu. Kutálela se po střeše, pak cvrnkla o okap a honem pospíchala na zem. Kutálela se po zemi, nejdřív jen tak nesměle na kraji ulice, ale potom se rozeběhla rovnou přes náměstí, až se ztratila v dáli na druhé straně města.
Kominíček zůstal stát jako opařený. Co teď? Nemohl se dlouho rozmýšlet, musel jít kominickou štětku hledat. Co by si bez ní počal?
I sestoupil ze střechy. Bylo to po mnoha a mnoha letech poprvé za denního světla. Míjel na ulici lidičky, auta, domy… Co to? Lidé byli úplně jiní, než je znal ze své výšky. Usmívali se na kominíčka už z dálky přes ulici, leckdo přeběhl celou ulici jen proto, aby ho pozdravil, dotknul se sazí a knoflíku pro štěstí. Kdopak by nechtěl mít trošku štěstí?
A jak to dopadlo? Ale, to víte že kominíček štětku našel! Ale od toho dne náš kominíček nemá na starosti jen čistění komínů. Každý den musí umazat na tváře od sazí děti, co dobíhají pozdě do školy… a taky musí lidem nosit štěstí. Až ho potkáš, nezapomeň se chytnout za knoflík!
Napsal/a: jaholka
