Modrovlásek

Rubrika: Příběhy pro děti

To byla jednou jedna zem skřítků. Ti skřítci se dělili na malilinkaté, kteří ani málem vidět nebyli, asi tak jako broučci velcí byli, potom byli ti střední, co měřili deset až dvacet centimetrů a nakonec ti největší, ti by vám byli tak po kolena.

Všichni bydleli v domečcích z mechu, kapradí, kamínků, slámy a podobně. Ti největší bydleli ve skalách, kde měli své jeskyňky a obydlíčka z kamenů. Přes den pracovali ve zlatých dolech a v noci spinkali ve svých postýlkách, které měli ze dřeva.
Ti střední bývali v lese. Měli své domečky v mechu, kapradí a nebo si stavěli takové mohutnější domky ze šišek. Ale ani ti velcí trpaslíci, ani ti střední nás nezajímají. Nás zajímají ti malilincí trpajzlíčci, kteří se podobají spíše broučkům. Bydlí na louce a někdy i trochu u lesa. Domečky si stavějí z trávy, sena a někdy se zahrabou i do hlíny. Tak o těchto malilinkatých trpajzlíčcích si budeme povídat.
Tam u lesa, v mechové stráňce, bydlí malý trpasličí klučina se svou maminkou, tatínkem a babičkou. Ten klučina se jmenuje Modrovlásek. Říkají mu tak, protože má modré vlasy. Asi se teď velice podivíte – trpaslík a má modré vlasy! Vždyť vlasy mají trpaslíci schované pod vysokými špičatými čepicemi, které si nesundávají ani na spaní. Ale to si představte, ten malý Modrovlásek je takové zlobidlo, celý den běhá po louce, řádí s lučními kobylkami a ještě je toho moc a moc, co za den stihne vyvést. No a teď se vžijte do role toho Modrovláska. Nesvrběla by vás ta čepice na hlavě, nepadala by vám při stojkách a nevadila by vám při kotoulech? To víte, že ano!
A tak jednoho dne při dovádění už začala Modrovláskovi ta čepice velice vadit a tak si říkal, že ji odloží a večer si ji zase vezme.
Ale to víte, Modrovlásek položil čepici pod stráň a jak zafoukal vítr, tak mu čepice odletěla pryč. Modrovláskovi to nevadilo, protože jak tu čepici odložil, tak se mu ulevilo, že si řekl, že už ji na hlavu nikdy nedá. A tak se taky stalo.
Modrovlásek měl na louce mnoho kamarádů. Dobře se znal s kobylkami a ani beruška mu nebyla cizí. Často spolu hrávali veselé skotačivé hry, že se jim ani domů večer nechtělo. Maminka ho už volala domů, ale on, že si ještě zahrají hru na schovávanou. Rozhodl se schovat se někam hodně, hodně daleko, aby trvalo hodnou chvíli než ho najdou a on potom půjde později domů.
Doběhl až na kraj louky kterou lemoval hustý les. „Schovám se tady! Pod ty dvě šišky. Jsou tady velmi hezky vedle sebe poskládané, nikdo mě tu nenajde.“ Ale to si dal. Jen se za velkou šišku přikrčil a uslyšel: “Ale, ale, co je to tu za mrňouse?“ Když se po děsivém úleku odvážil otevřít oči, viděl tak na píď velkého stařečka trpaslíka, i když ovšem mezi námi, Modrovlásek by mu tak určitě říkat nemohl. Byl asi třikrát tak velký jako Modrovlásek.
„Do..do..dobbrýý den, já se asi zatoulal,“ vytrousil Modrovlásek a couval z pod šišky. „Ale neboj se, jen pojď dál. Přespi u mne. Tady v lese se brzy stmívá a nedošel bys ani na jeho okraj. Zítra se podíváme, jak trefíš domů.“
Modrovlásek, ač nerad, zůstal tu na noc.
Když se ráno probudil, uviděl kolem sebe spoustu takových človíčků jako byl ten stařeček, a byly tu i děti.
„Pojď, pojď si s námi hrát!“
Najednou Modrovláska opustil všechen strach z těch velkých lidí a taky ho opustil stesk po domově. A tak si šel s dětmi hrát do lesa mezi smrkové větvičky. Děti Modrovláska naučily spoustu nových her a hrály také na schovávanou. Modrovlásek je chtěl překvapit, že je v této hře velmi dobrý, chtěl najít to nejsložitější a nejvzácnější místo a tak běhal po lese, ale stále viděl jen jehličí, větve, stromy, houby šišky a nic vzácného. Až doběhl na místo, kde slunce prosvětlovalo les, ale tam dál už zase nesvítilo, protože tam bylo husté a vysoké kameniště.
„Tady se schovám!“ usmyslel si Modrovlásek.
“Co ty tady kluku děláš?“ uslyšel najednou mohutný hlas, znějící někde zvysoka.
Podíval se tam tedy, ale co to vidí? To je nějaký obr!
Ale mezi námi, byl to jen největší trpaslík trpasličí říše.
Modrovlásek se tak ulekl, že vzal nohy na ramena a utíkal a utíkal… nejprve utíkal přes les, jehličí mu pod nohama praskalo, pak se mu tmavý les začal pomalu před očima prosvětlovat, najednou běžel po louce, ale ani si toho nevšiml.
Běží, běží, ale co to vidí?
Není to náhodou domeček kobylky Skákalky? A tam dál, tam už vidí i mechovou stráňku a v ní pěkně zasazený domeček Modrovláskovy rodiny.
To bylo vítání, to bylo radosti!
Modrovlásek musel vyprávět, jakže to vlastně bylo, že se zatoulal. Dostal také za vyučenou a už nikdy se netoulal dál po louce, a když ho maminka zavolala domů, už se těšil na večeři.
A tak tam žili až do své smrti.
A to je konec pohádky.

Napsal/a: anonymní

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist