Byla jednou jedna holčička a ta se jmenovala Natálka. A tahle holčička měla hrozně ráda slané tyčinky. Jednou šla s maminkou a babičkou na procházku kolem kukuřičného pole. Po cestě samozřejmě pojídala své oblíbené tyčinky a přitom různě pobíhala a poskakovala.
Najednou jí ale vypadla jedna tyčinka z ručičky. Nejprve ji chtěla zvednout a spapat sama, pak si ale řekla, že by ji tam mohla nechat pro nějaké hladové zvířátko. A tak se taky stalo. Tyčinka tam zůstala ležet a Natálka s maminkou a babičkou šly dál.A co se stalo potom?
To nejdůležitější. Tyčinku totiž našla malá myška a vzala ji domů, kde na ni čekal tatínek myšák a spousta malých myšáčků. Jeden z nich měl zrovna druhé narozeniny. Tyčinka se tedy náramně hodila jako dáreček. Maminka na tyčinku připevnila i dvě svíčičky a popřála svému nejmladšímu myšáčkovi všechno nejlepší. To bylo radosti a slávy. Poté, co zfouknul svíčky a přál si své tajné přání, si na tyčince celá rodina moc pochutnala.
Celý zbytek večera si si pak vyprávěli o hodné holčičce Natálce, která tyčinku na poli nechala, aby si ji nějaká zvířátka našla. Za několik let si to vyprávěly i děti toho myšáčka, co tehdy slavil narozeniny a pak další a další generace všech myšiček. Takže kdybyste někdy zaslechli, jak si myšky povídají, je možné, že si povídají pohádku „O hodné holčičce Natálce, která nechala myškám na poli tyčinku“.
Napsal/a: Arabart
