O mašince Lízince

Povím vám pohádku, kterou mi vyprávěla ještě moje babička.

Bylo jedno velké nádraží. Na tom nádraží byla spousta mašinek. Bylo to v dobách, kdy ještě měly všechny mašiny komín, ze kterého bafal kouř a musely si s sebou vozit hromadu uhlí, aby vůbec mohly jezdit. Na jedné takové mašině jezdil jako strojvůdce pan Kryštůfek. Měl svou mašinku moc rád a pečlivě se o ni staral.
Jednou, když takhle stála mašinka na tom velikém nádraží, přišla k ní malá holčička a zvědavě si ji prohlížela. Ta malá holčička se mašince hned zalíbila. Měla kudrnaté blonďaté vlásky a modrá kukadla.
„Kdopak jsi?“ zeptala se holčičky.
„Já jsem holčička a jmenuji se Lízinka“.
To se mašince strašně líbilo. Chvíli si s holčičkou ještě povídala, pak jí zabafala na pozdrav a ujížděla do dalšího města.
Když se večer vrátila na své nádraží, pan Kryštůfek ji hezky umyl, aby se ráno blýskala, ale všiml si, že je mašinka nějaká smutná.
„Víš Kryštůfku, ty máš jméno a já žádné nemám. Já bych taky chtěla mít jméno. Třeba by se mi líbilo Lízinka!“
Pan Kryštůfek chtěl hned mašince vysvětlovat, že mašinky jména nemívají, ale nakonec si řekl, proč ne, a souhlasil. „Dobrá, budu ti tedy říkat Lízinko“.
Mašinka Lízinka byla moc šťastná a ráno se hned všem mašinám na nádraží chlubila, že má své jméno. Volala to i na zvířátka, když projížděla kolem zoologické zahrady. Zvířátka jí na pozdrav vesele mávala ocásky.
Za pár dní se zase na nádraží objevila holčička Lízinka a šla se pozdravit se svou známou mašinkou. Mašinka se jí svěřila, že už má také jméno jako ona a obě se tomu vesele zasmály.
Holčička měla na sobě krásné růžové šatičky. Ty se taky hned mašince zalíbily. Večer zase prosila pana Kryštůfka, aby jí udělal také tak pěkně růžovou barvu. Pan Kryštůfek, protože ji měl moc rád, jí to po dlouhém přemlouvání slíbil. Ráno vzal kbelík s růžovou barvou, štětku a natřel celou mašinku Lízinku na růžovo. I komín.
Lízinka byla šťastná. Když jela kolem zoologické zahrady, všechna zvířátka se podivovala, jaká to je krása. A když ji kouř z komína začoudil, sloni nabrali do chobotů vodu a celou Lízinku umyli. Protože byla Lízinka taková krásná a veselá, zařídili na nádraží, aby už nemusela jen vozit uhlí.
A od té doby jezdí růžová mašinka Lízinka s dětmi po zoologické zahradě, dovádí se zvířátky a rozdává radost dětem. A jestli se chcete také svézt, tak rychle zavřít oči a jedeme!