O kohoutovi, myšce a jitrnici

Jednou se rozhodli – kohout, myška a jitrnice, že budou bydlet a žít spolu v malé chaloupce v lese.A tak žili.

Kohout každý den letěl pro dříví, myška chodila pro vodu a jitrnice vařila bramborovou kaši, kterou potom promastila tak, že jí dvakrát či třikrát projela. A tak žili den po dni, týden po týdnu. Jenže jednou kohouta, jitrnici a myš uviděla liška a dostala chuť na jitrnici. Počkala si na kohouta, ten ale vyletěl na strom, kam za ním nemohla. A tak liška říká kohoutovi. „Ty se tady honíš, sháníš a myš si s jitrnicí doma sedí a povídají. Ty jsi ale hloupý.“ Kohout nic neříkal, ale v hlavě mu to vrtalo. Přišel domů a kouká, že myš a jitrnice jsou už doma a opravdu si povídají. A tak šel jeden den za druhým a třetí už kohout nemohl vydržet a říká myšce a jitrnici. „Tak to tedy ne! Já se honím a vy si tady povídáte. Vyměníme si to. Jitrnice půjde pro dřevo, myš bude vařit a já zajdu pro vodu.“ A tak se stalo. Ráno vyšla jitrnice do lesa, kde na ní už čekala liška a jitrnici snědla. Kohout si šel pro vodu a cestou se zastavil na paloučku, kde si lehl a usnul. A myška uvařila kaši a chystala se jí omastit. Jenže jak vběhla do té horké kaše, tak už nevyběhla – spálila se. Když se k večeru kohout vrací domů je tam pusto. Jitrnice nikde a myška v kaši. A tak kohout hořce zaplakal a vrátil se na dvorek, odkud odešli. No a liška ví, že nedůvěra se lehce sází a zlí pak mnoho sklízí.

 

Napsal/a: Marrťas