Odháníte děti od počítačových her v obavě, aby se nestaly agresivními nebo podivnými samotáři? Taková temná budoucnost jim ale vesměs nehrozí. Pokud dětem vyberete správné počítačové hry, přispějete naopak k rozvoji jejich schopností. Věděli jste třeba, že existují hry, při nichž se dítě přenese do exotických zemí, kde zažívá podobná dobrodružství jako v knížkách, a dokonce se může dozvědět i mnoho faktických poznatků?
Počítač jako fenomén moderní doby nám zcela jistě v mnoha ohledech usnadňuje život a je vítaným zdrojem informací. Naše ratolesti jej ale pravděpodobně berou spíše jako zdroj zábavy, protože první, co objeví a vyzkouší, jsou počítačové hry.
Trávení volného času u počítačových her se vnímá především negativně. Často se srovnává se sledováním televize a vytýká se mu, že se jedná o pasivní zábavu, která dítě nijak nerozvíjí. Dětští lékaři právem namítají, že sedavý způsob života není to pravé pro naši páteř ani kondici. Zejména děti a mládež by potřebovaly mnohem více pohybu, než se jim v současné době většinou dostává.
Pravda také je, že sledování a hraní agresivních her může v dětech povzbudit negativní vlastnosti. V první řadě se snižuje citlivost jedince vůči násilí a agresi. Dítě se zbavuje zábran a blokuje se rozvoj empatie (soucítění s ostatními). Důsledkem může být člověk, který necítí přirozený odpor k násilí ani soucit s obětí a díky sníženým zábranám má větší sklon sám násilně jednat.
Mimoto při sledování násilí vzrůstá tendence jedince vnímat okolí nepřátelsky, a tudíž i agresivně reagovat. Zjednodušeně řečeno, pozoruji-li svého počítačového hrdinu, který na poměrně běžné podněty reaguje agresí, mám tendenci si běžné podněty vykládat jako útok a podle toho na ně reagovat.
Že se děti nejvíce učí nápodobou, je asi obecně známý fakt. Bohužel se to netýká pouze věcí, u kterých je nápodoba žádoucí, ale i agresivního chování. Největším rizikem jsou případy, kdy se agresivně chová kladný hrdina a za své jednání je nejen nepotrestán, ale dokonce oceněn (podrobnosti viz výzkum Bushmana a Huesmana z roku 2006). Záleží i na reálnosti násilí. Rány pěstí se v reálném životě napodobí snáze a jsou bezprostřednější než střílení zelených mužíčků kdesi ve vesmíru.
Počítače a chování
Dříve se mělo za to, že děti, trávící čas převážně u počítače, mívají potíže v mezilidských vztazích, mají málo přátel a se svými vrstevníky se spíše nestýkají. Zdá se ale, že to tak zcela neplatí. Některé druhy počítačových her se hrají skupinově a naopak se jejich prostřednictvím děti seznamují. Spíše se zdá, že k počítači se často uchylují děti, které již v této sféře mají problémy, než že by jejich problémy nastaly kvůli počítači.
Často se předpokládá, že děti, trávící volný čas u počítačových her, jsou pak unavené a nemají dostatek času na učení. V důsledku toho se horší jejich prospěch. Toto riziko samozřejmě existuje, ale bývá většinou krátkodobé (po pořízení nového počítače nebo hry) anebo doprovází situaci, kdy se hraní počítačových her stane patologií.
Jedná se o ukázku z časopisu Děti a my, vydává Portál
Napsal/a: Kateřina Lipinská
