Zatímco pro dospělé je hra totéž co zábava, v dětském světě znamená mnohem víc. Je to nejúčinnější nástroj, s nímž děti poznávají sebe i okolní svět.
Žádný rodič se neubrání okouzlení, když zahlédne své dítě naplno zabrané do hry. V tu chvíli jako by se ocitlo někde daleko od nás, v pohádkovém zámku nebo neproniknutelné džungli. Je plně soustředěné, možná si něco potichu brouká a jeho fantazie pracuje na plné obrátky. K tomuto stavu, kdy se do nějaké činnosti zabereme tak, že ztrácíme pojem o prostoru a čase, se my dospělí přiblížíme jen vzácně. Co se v té chvíli v dětské hlavě vlastně odehrává?
Volné hraní – tedy takové, kdy si dítě hraje ne podle návodu, nýbrž podle vlastních pravidel – rozvíjí především představivost a kreativitu. To nejlepší, co můžeme v takové chvíli pro svého potomka udělat, je dát mu prostor a příliš nezasahovat svými představami o tom, jak by hra měla vypadat. Klidně ho nechme namalovat fialové sluníčko nebo postavit domeček, který má dveře na střeše. Pouze pokud máme pocit, že ustrnulo v nějaké stereotypní činnosti – třeba si stále jen jezdí autíčkem sem a ta – můžeme ho zkusit usměrnit novým podnětem.
Při tvořivém hraní dítě naráží na různé praktické problémy, je nuceno konfrontovat své fantazie s realitou. Tak například se snaží postavit tu nejvyšší věž z kostek, jeho ambice sahají „až do stropu“. Jenže záhy zjistí, že pokud kostičky skládá jen trochu nakřivo, věž se mu zbortí. Když se mu přes všechny nástrahy gravitace podaří přece jen vystavět vysokou věž, má pocit vítězství, který výrazně posiluje jeho sebevědomí: „Dokázal jsem to sám.“
Hra také dětem pomáhá navazovat vzájemné vztahy a zapadnout do kolektivu. Své o tom vědí učitelky v mateřských školkách, které často pozorují, jak se skupinka dětí při hře dokáže semknout, učí se respektovat společná pravidla a spolupracovat na dosažení nějakého cíle. Při hraní „na něco“ – ať už na maminku a tatínka, nebo na policajty a zloděje, se také děti nenásilně učí vžívat se do různých rolí. Poznávají tím samy sebe i lidi okolo, začínají chápat, že různí lidé mohou vnímat svět odlišně.
Je ještě mnoho schopností a dovedností, které mohou děti při svých hrách rozvíjet. Jedním z nástrojů, které jim k tomu dají širokou škálu možností, je stavebnice Lego Duplo. Lego Duplo nedává dětem žádný návod, jak si mají „správně“ hrát. Pouze jim otevírá dveře do hravého světa, kde už si děti určí svá vlastní pravidla. Žádný strach – děti budou vědět, jak na to.
