Tříletá Eliška prakticky nemusí vycházet ze svého pokojíčku. Zabaví se v něm na hodiny. Uprostřed se může klouzat po skluzavce. Plyšáků má určitě kolem dvaceti. K tomu panenky, domečky, několik vozítek. Pokojíky dnešních dětí jsou přeplněné věcmi. Nestačilo by méně hraček, ale těch správných?
Zahlcenost podněty je jednou z možných příčin dnes tolik rozšířené hyperaktivity. Dítě se nedokáže soustředit na jednu věc nebo na jednu činnost, protože na něj ze všech stran útočí další lákadla. Začíná to už od narození. Ve snaze dítě zaujmout, nebo naopak utišit mu rodiče rychle za sebou nabízejí stále nové a nové předměty. Od prvních dnů mu visí nad postýlkou kolotoč se zvířátky nebo plyšáčky, i když to podle některých psychologů není vůbec nutné, a je ješte brzy. Důsledkem je celkem přirozeně roztěkanost a v pozdějším věku neorganizované pobíhání od aktivity k aktivitě. Přemíra podnětů samozřejmě není jediným důvodem vzniku hyperaktivity, ale celkem jistě k ní přispívá.
Dítě hračky potřebuje, ale nepotřebuje jich plný pokojíček. Jenže, podle čeho vybírat a jak odolat lákadlům hračkářského byznysu? Oslovili jsme „odborníky na hračky“ a nabízíme vám několik dobrých rad, podle čeho se orientovat.
Bezpečnost
Hračka musí být bezpečná, to znamená, že prošla odbornou zkušebnou a má certifikát kvality CE. Ten dokládá, že hračka splňuje všechny bezpečnostní podmínky Evropské unie. Jenže někdy ani certifikát nezaručí stoprocentní kvalitu. „Máme rozsáhlé zkušenosti s tím, že hračky českých vyrobců prošly zkušebnou a jsou bezpečné, u dovozových, zejména asijských, nelze často věřit ani certifikátům,“ upozorňuje Jiří Šťastný, místopředseda Sdružení pro hračku a hru. V Česku mohou výrobci dostat také značku Bezpečná hračka nebo Bezpečná a kvalitní hračka.
„Nejobezřetněji bychom měli vybírat hračky pro nejmenší. Prasknutí kousacího kroužku, vdechnutí drobných dílků nebo uvolnění chlupů z nevhodného plyše mohou dítě vážně ohrozit. Nebezpečné může být i to, že dáme dítěti hračku pro vyšší věkovou kategorii,“ uvádí odborník.
Seznam některých nebezpečných hraček můžete najít na stránce České obchodní inspekce (http://www.coi.cz/cs/spotrebitel/rizikove-vyrobky-rapex/hracky.html) nebo Sdružení obrany spotřebitelů (http://www.spotrebitele.info/nebezpecne-vyrobky).
Zájmy dítěte
Rodiče mají přirozeně svou vlastní představu, jaké hračky svému potomkovi nabídnout. Někdy ale zapomínají na zájmy svého dítěte. Všímejte si, co baví dítě samotné, a při pořízení hračky mu vycházejte vstříc. „Rodiče by měli vybírat hračky na základě spolehlivé znalosti dítěte,“ říká Eva Opravilová z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, která se specializuje na předškolní vzdělávání. Můžete tak podpořit zájmy, které ho pak budou provázet celý život, nebo dokonce vést k volbě povolání.
Věková přiměrenost
„Ve volbě hračky se rodiče často předhánějí a kupují hračky vhodné pro starší děti. Někdy do nich sice dítě doroste, ale také se s nimi může minout. Klasickým příkladem je elektrický vláček, kterým si tatínkové plní svá dětská přání. Volbu často komplikují rodičovská ctižádost, společenská prestiž a pošetilá touha urychlit rozvoj dítěte,“ komentuje Eva Opravilová. Platí proto, že pro dítě je nejvhodnější hračka určená pro jeho věk.
Napsal/a: Gabriela Bachárová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)
Jarmuschko to beze sporu.A buď si jistá,že bude hůř:-((
Já si stejně myslím,že ať má dítě plný pokoj hraček nebo jen pár,tak má své dvě oblíbené a zbytek jsou jen lapače prachu.A největší radost má dítě,když si má s kým hrát ne s čím.Takže pokud si rodiče neudělají čas tak ani hračky nepomůžou…
Naše holčičky teď mají období, kdy kolektují obaly od papírových kapesníčků s tím, že to jsou spacáky pro jejich miniplyšáky. A náš tatínek šílí, že je toho všude mnoho.
Naše holky by rády podlehly reklamním lákadlům, ale já jsem v tomto směru poměrně neoblomná a manža by nejradši nekupoval vůbec nic (s odůvodněním, že on taky neměl a přežil).
Děsí mě trochu vliv reklam a vliv vrstevníků….
No myslím si,že né vždycky jsou na vině babičky.Někdy to je „vada“ rodičů,neodolají přáním svých miláčků a koupí možné i nemožné.Myslím,že především tatínci/určitě ne všichni/ se chtějí realizovat ve svých potomcích a to není vždycky to pravé..Taky se vždycky snažím něco malé přivést,ale skoro vždycky zvítězí ovoce,nebo něco z mléčných výrobků.Druhá babička zase vozí vitamínky v tabletách a bombónky.Také jsou u nich doma pytle hraček,ale zase se hodí,když se jede na návštěvu,kde jsou děti.A faktem je,že Adélka si hračky vytřídila sama,vybrané si přenáší v batůžku a ostatní ji nic neříkají.Tak příště zase nějaké kalhotky,nebo ponožky a je radosti spousta.
Tak tento článek bych dala přečíst oběma našim babičkám, ale obávám se, že by to nemělo stejně efekt.
Pokojíčku dcery říkáme skladiště. 90 % věcí jsme jí nekoupili my, ale babičky. Absolutně nesmyslné a nepoužitlené hračky jsem uklidila (byli toho 2 velké pytle).
A pak poslouchám řeči: Ježiš, takových hraček a ona si s každou vyhraje jen chvíli… 🙁
Mobile Sliding Menu