Ukázka z knihy: Hugo idolem

Sportrakeťák Hugo, odborník přes randění, ztělesněná nepřístupnost a tajuplnost má před sebou další úkol!

Jsem z toho jelen. Niko se chová vážně divně. Krčíme se tu na bobku u okna u Kolpingů v kuchyni už minimálně pět hodin a mně už všechno zdřevěnělo.

Teda, abych byl přesnější. Ne u okna, ale pod oknem. Protože venku před oknem postává Lucy Steinová s Lindou Kowalski, dvě holky od nás ze třídy. A civí sem. Zaparkovaly na chodníku přes ulici, jako by na něco čekaly. Ale na co?

Krátí si čas hihňáním a šuškáním, ale z okna ne spouštějí oči. Z toho ohýbání už mě bolí záda, protože mi Niko nechce dovolit, abych se narovnal, odhrnul záclonu a ukázal jim oběma prostředníček. Ven taky nesmím. A hlavně nechápu, co Lucy s Lindou na Kolpingovic okně tak přitahuje. To je tak zaujalo, že mají na zácloně sluníčka, nebo co?

„Niko, mě už to vážně přestává bavit!“ zavrčím a vstanu. Auuuu! Moje záda!
„Buďto mi teď řekneš, o co těm dvěma jde, nebo se jich na to zajdu zeptat ven. Brejlinda bude mít určitě po ruce bonbóny, tak ať nám z toho aspoň něco kápne. To by se mi taky líbilo, mít za tátu vedoucího supermarketu. A obsluhovat se tam dle libosti jako v Lenoráji.“

Niko se poškrábe na hlavě. „Podle mě bys jí neměl říkat Brejlinda. Už to k ní nějak nesedí.“
Cože?! Co mu to dneska přelítlo přes nos? Nevymyslel snad tu přezdívku se mnou?
„Linda plus brejle – brejle plus Linda – rovná se Brejlinda. Co ti na tom nesedí?“ nechápu.
„Říkáme jí tak přece, co ji známe.“
Niko zavrtí hlavou. „Třeba proto, že už brejle dávno nenosí. A tak vůbec. Má teď kontaktní čočky.“
To mi nedošlo. Čeho si Niko nevšimne! Ani jsem to nezaznamenal.
„No dobře,“ připustím smířlivě. „Linda a kontaktní čočky – kontaktní čočky a Linda – rovná se Čočklinda. Tomu se člověk taky může zasmát. Klidně přejdu na Čočklindu. Nebo Kočklindu. Nebo Kontalindu.“
„To nemá úroveň, Hugo!“
„Jak nemá úroveň? Sám jsi přece říkal, že nosí čočky! Ukaž, já se podívám…“

Niko mě strhne od okna. „Pšt! Teď ne! A neřvi tak, aby tě venku neslyšely. Nechci, aby věděly, že o nich víme.“
„Ale ty tu přece bydlíš! A o mně se ví, že jsem skoro pořád s tebou. Tak proč se nemůžeme dát vidět u vás v kuchyni?“
„I tak. Prostě nechci, aby nás viděly, kapišto?“

Pomoc!!! Přestávám rozumět nejlepšímu kamarádovi! Známe se už od školky a tak dobře, že nám stačí do rozumívat se stylem esemesek. Čím kratší, tím lepší. Ale teď nám spojení zjevně někdo narušil. Musím si to ujasnit. „Niko,“ řeknu opatrně. „Teď ještě jednou pro ty, komu to tak nezapaluje, takže pro Bullyho, i když tu momentálně není. Soustřeď se: Venku na ulici před vaším oknem stojí dvě holky od nás ze třídy. Ačkoliv tady nebydlí, je to tak?“
Niko mlčky kývne.
„A my jsme si je neobjednali, aby za nás udělaly úkoly nebo tak něco, nebo snad jo?“
Niko zavrtí hlavou.
„A tys ve škole neprohlašoval, že vám z okna v kuchyni budou pršet stovky nebo že u vás na lince bude dneska koncertovat Justin Bieber, že ne?“
„Nee, i když by to bylo hustý! Justin Bieber nebo Lady Gaga… to by nám hodilo slušnou sumu! A určitě by nás to konečně protlačilo do televize!“
Aleluja!

Minimálně pokud jde o peníze, mi kámoš zůstal normální! Máme totiž věčně hluboko do kapsy a s kapesným si nevystačíme ani náhodou. Na chvíli se tou představou nechám unést i já a úplně vidím, jak u Kolpingů v kuchyni rozráží okno nějaká popová hvězda a zpívá pro místní. A já s Nikem jí děláme manažery. Máme na sobě bílou košili a džíny a zrcadlovky jako drsňáci a opíráme se o ledničku a střídavě odpovídáme do tří mobilů a domlouváme termíny. Vystoupení v televizi, rozhovory, přenosy na internetu, fotografování…

hugo_idolem_titulka Ukázka je z knihy Hugo idolem, kterou vydalo v edici Pro děti od 8 let nakladatelství Grada.