Recenze: Skřítek Křesadýlko a víla Rozárka

Pohádky, v nichž vystupují lesní tvorové, skřítci a lesní víly, se řadí u dětí mezi jedny z nejoblíbenějších. Jednu z takových bych vám také nyní ráda představila…

Radomír Socha se zabývá entomologií, mykologií a přírodou vůbec. Je, kromě jiného, také autorem knížek pro děti, které se houbami či jejich pohádkovými postavami zabývají. I jeho nejnovější titul – Skřítek Křesadýlko a víla Rozárka je nasměrován do přírody, mezi lesní bytosti.

Knížka vypráví příběh malého skřítka Křesadýlka, kterému na svět pomohl o svatojánské noci skřítek Čarovníček. Skřítek postupně poznává život v lese a seznamuje se s jeho obyvateli. Seznamuje se i s vílou Rozárkou, laskavou vílou, která má na starosti otevírání a zavírání kytiček na louce.

A stejně jako malé děti, i on pochopí nejlépe na praktických zkušenostech a zážitcích, jaký je život v realitě a že vše nefunguje tak, jak bychom si přáli. Ale že také vše lze změnit, pokud se budeme snažit. A stejně tak poznají sílu přátelství a lásky, ale i dobrých skutků.

Autorovy znalosti a záliby se v příběhu prolínají takřka v každé větě. Celá knížka je zasazena do prostředí přírody a mezi lesní zvířata, se kterými se Křesadýlko postupně seznamuje. A protože je nezná, musí je poznat, stejně jako malí čtenáři. I ti se postupně dozvídají mnoho zajímavostí o lese, jeho životě i jeho obyvatelích. Jak žijí, co jedí, čeho se bojí. Na životě zvířat i rostlin poznají, že všechno má svůj čas a nic nelze uspěchat.

Stejně tak jsou líbivé i ilustrace Evy Mastníkové, která třeba právě v Albatrosu nakreslila nádherné obrázky ke knížkám jako je Luisa a Lotka, příběhy o Aničce od Ivany Peroutkové apod.

Seznamujeme se s přírodou

Knížka mě i mého sedmiletého syna, se kterým jsem ji četla, zaujala. Líbí se mi nejen samotný příběh, ale i tzv. pozadí příběhu. Myslím, že seznamování dětí s přírodou a jejich obyvateli je velice důležité, vezmeme-li v potaz fakt, jak se lidé obecně v přírodě mnohdy chovají. Jestliže se děti od malička seznámí s životem v lese a v obecném smyslu poznají jeho zákonitosti v souvislosti s vysvětlením pojmů jako je „dobrý skutek“, „pomoc ostatním v nouzi“, „nezavírat oči před neštěstím jiných“ apod., pak věřím, že se většina z nich zařadí do zástupu těch, kterým na přírodě záleží.

Z přírody se lze velmi snadno přenést do reálného života, kde jsou pojmy přátelství, síla odvahy a pomoc druhým rovněž velice důležité. Lidé se v současnosti až příliš zabývají sami sebou a zapomínají na to, že i kolem nich žijí jiní lidé, kteří by právě nějaký ten dobrý skutek, v jakékoliv formě a jakkoliv velký, uvítali. Že třeba právě jim by třeba i jen malý úsměv udělal obrovskou radost.

Knížku bych velmi ráda doporučila všem dětem od přibližně pěti let věku, kdy si budou schopné si s rodiči popovídat nad příběhem a budou také schopné chápat smysl vyprávění. Větší čtenáři, školáci, si ji mohou číst sami. Obsahuje větší písmenka a ne příliš složité věty, takže se jim bude velmi dobře číst.

„Vítám tě mezi námi, kamaráde,“ ozvalo se na stráni poblíž skály v bukovém lese.
„Co… co se se mnou stalo? Jak to vypadám? A kde vlastně jsem…?“
„Jsi skřítek. A víš co? Budu ti říkat Křesadýlko.“
„A kdo jsi ty?“ zeptal se Křesadýlko podivného stvoření, které stálo před ním a vypadalo dost podezřele.
Byla totiž úplná tma a jeho tvář osvěcoval pouze měsíc a třpytící se hvězdy na nebi.

„Já? Říkají mi skřítek Čarovníček.“
„Čarovníček? To je ale zvláštní jméno. A pročpak ti tak říkají?“
„No přece proto, že umím čarovat.“
„A odkud jsem se vzal já?“
„Z kouzelné říše kamenů a vzácných drahokamů.“
„To není možné. Vždyť kameny nežijí.“
„Ale to se mýlíš, kamaráde. Žijí stejně jako my. To, že se nehýbají, neznamená, že jsou bez života. Však poslouchej! Určitě se dozvíš, o čem spolu hovoří.“

Skřítek Křesadýlko utichl a ani nedutal. Chviličku naslouchal a pak radostně zvolal: „Máš pravdu! Ty kameny říkají, že jim je zima a že se těší, až vysvitne sluníčko, které je svými paprsky zahřeje.“
„Vidíš, jak jim rozumíš. A bodejť by ne! Ještě před malou chvílí jsi byl jedním z nich.“
„Cože? Já? Já, že jsem byl kamenem?“ vykulil Křesadýlko na podivného přítele modrá kukadla.
„Byl. Ale jenom do okamžiku, než jsem tě proměnil v skřítka.“
„A jak se ti to povedlo?“ žasl Křesadýlko.
„Vždyť jsem ti řekl, že umím čarovat.“
„Jakpak jsi to udělal?“
„Říkat bych ti to neměl, protože je to mé skřítčí tajemství. Ale protože jsi teď jedním z nás, povím ti to. Každým rokem o svatojanské noci je mi propůjčena čarovná moc a mohu proměnit jeden kámen v skřítka.“

Další knížky autora vydané v Albatrosu:

Napsal/a: Iveta Pešková