Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Mně - Mě, pomozte, zapomínám česky
Vždycky jsem měla ráda český jazyk a s mluvnicí nebyly problémy. Nedávno jsem však zjistila, že mé IQ s hlasitým svistem míří někam dolů. Mám problém. MNĚ a MĚ. Našla jsem si to v pravidlech, několikrát jsem si to nechala vysvětlit, vždy to však zapomenu. Nemáte některá nějakou šikovnou mnemotechnickou pomůcku? A jinak, co vy a ČJ, povede se vám také občas nějaká ta perla?
Brmbulko, a co takhle “polib mi“?:-) Aby se nám to nepletlo…:-)
Já mám zase problém, kdy je spisovně jej a ho. Poučte mne, prosím.
Díky moc za pomoc.((-: A co říkáte na skloňování číslovek v médiích. To zase zvedá ze židle mě.(((((-:
(např. výhra v ceně pětseti korun, nebo na čtyřistašedesátpěttém km dálnice, to jsem fakt viděla v tv.) Jinak “špendlíci na brouci“ jsou moc fajn. Taky máme známého, který říká, že dělal s Láděm (Láďou). A jedna paní si kupovala “koblizy“(koblihy).
Tak já se přiznám, že mě, mně, mne..mi dělá občas problémy, třeba se polepším, po Vašich radách.. A co mi taky dělá problémy je s a z, tedy ne jako předložky – to je v pohodě, ale ve slovech…. To si nějak nejsem schopná zapamatovat. Takže takové chyby taky nějak toleruju u ostatních.
Co mě ale vytáčí, je měkké a tvrdé y. Když může někdo napsat právě třeba “tryčko“ a podobně, nebo třeba kluci byby….
Nebo když někdo píše místo třešní “střešně“… a takovéto tvary.
Když toto vidím napsané prvně, tak si řeknu, že se onen člověk asi omylem překlepl (já se překlepávám pořád, neumím se dívat na obrazovku, když píšu a většinou spěchám, tak to rychle odešlu a přehazuju ve slovech písmenka…), ale když někdo používá tryčko a střešně opakovaně, tak je mi jasné, že se o překlep nejedná…
Jo a co vadí mi – a to nehorázně, když ěnkdo nepoužívá čárky ve větách. Prostě když někdo píše všechno jako jednu větu, dohromady. A ještě, když nepoužívá otazníky apod…
Jako když mi kámoška napíše? Ahoj jak se vede jak se mame…..tak to rostu….
Jo jo, jak říká Brmbulka, v běžném rychlém životě si přeříkávat pády…
Já si místo toho MĚ – MNĚ dosadím do věty TEBE – TOBĚ.
Když tam pasuje TEBE, tak je tam MĚ,
když tam pasuje TOBĚ – je tam MNĚ.
Pár příkladů:
Přijď večer ke mě – ke mně?
Řeknu si : Přijď večer k tebe nebo k tobě? Samozřejmě tam pasuje k tobě. Takže správně se napíše: Přijď večer ke mně.
Vidíš mě – mně?
Vidíš tebe nebo tobě? Samozřejmě tebe. Takže napíšeme MĚ.
Nevydrží beze mě – mně? Nevydrží bez tebe, ne bez tobě. Takže napíšeme MĚ.
Mluvili o mě – o mně. Mluvili o tebe nebo o tobě? Takže napíšeme MNĚ.
Možná, že to zpočátku vypadá složitě, občas ta věta zní poněkud kostrbatě, ale je to zaručené a jisté. Tak jsem to naučila i své děti a číkaly, že je to super.
To z,s se mi zdá už trochu horší…
Nechci se tímhle nikoho dotknout, to fakt ne, ale bývalý přítel je z Plzně a oni tam všichni říkají: Je to tátovo holka, nebo Romanovo nevěsta atd. Prostě jsem se vždy s ním dohadovala, že se říká Tátova holka, ne tátovo holka, marné, vše marné…. ach jo, je to asi krajem:o(
No, tak já taky používám pomůcky s tvary ti a tobě. Občas jsem zrovna v tomhle dokázala udělat chybu, ale jinak mám celkem pro češtinu cit. Nikdy jsem se nenaučila vyjmenovaná slova, ani jsem se o to nepokoušela, protože mám strašnou pamět, nic si nezapamatuju, ale chyby v i a y jsem nikdy nedělala. Poslední dobou mě docela mlátí do očí “tip“ a “typ“. Často to vidím napsaný špatně, každou chvíli čtu, že třeba ten člověk je divný “tip“.
A co mi ale strašně leze na nervy, je typicky středočeská chyba: pletení si prvního a čtvrtého pádu v některých slovech nebo obecně zaměňování “k“ za “c“ Tchyně je na to specialistka a já vždycky úplně nadskakuju, když slyším:
“Máme nový králici“ nebo “Viděla jsem policajti“ nebo “Oni mají dva kluci“……nebo dokonce: “Kolik stojí ty buráci??“ Tenhle styl mluvy nazývám souhrnným názvem “Špendlíci na brouci“ :-)))
Tak tak, Karamelko :o)
🙂 když si nejsem jistá opíšu situaci jinými slovy:-)))
Hmm většinou taky rostu ale je fakt,že každému něco ujede…používám Tobě,Tebe-mně,Tě-mě a TY ženy-y TI muži-i,TI všichni-i, TY děti-y…to jde praktikovat na všechno ..je to jednoduché:-)))
Moc mi vadí chyby typu větčí-větší,děcký-dětský,mi všichni-my všichni,
Nejméně mi vadí velká a malá písmena v názvu ulic:-))) v tom mám taky chaos:-)))
rostu když manža dokáže napsat objed-oběd..nebo teť-teď—on je disgrafik….ale sakra pamatovat by si to mohl….opravuju ho i přes icq:-))))
Já taky někdy žasnu, jak někteří píšou, chápu, že každému čeština nejde, ale nejvíc mě děsí kopance typu “i“ a “y“. Např. věty Stalo se my, pomoz my, mislel jsem, jsem celí nervózní… To mě fakt zvedá ze židle. Na “mně“ a “mě“ jednoduše mám pády, a tak jako si pamatujeme násobilku či Pythagorovu větu, prostě a jednoduše si říkám pády: ve 2. a 4. je vždy “mě“, (beze mě, vidím koho co = mě), ve 3. a 6. je mně ( komu, čemu to dávám, mně, nebo mi o kom se mluví, o mně). Samozřejmě se to dělá i podle zájmen tobě, ti, delší zájmeno “TOBĚ“ = delší MNĚ (o tobě = o mně), krátké TĚ,= krátké MĚ (vidím tě, vidím mě). Taktéž s tím “i“ a “y“, ono většinou stačí si říct: ženy a děti = y, muži = i, pak když mi bývalý přítel napíše : byly jsme s Romanem tam a tam…. to pak fakt jdu do kolen. Sakra vždyť čeština je tak krásná, a ta pravidla zas nejsou tak strašná, že by nešla naučit. Bohužel se s takovými chybami setkávám strašně často a bohužel i v tisku :o((( Ještě nejméně mi vadí záměna písmenek “S“ a “Z“.