Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Když ten druhý studuje
Dnešním dnem máme sice maturitou mého manžela tohle téma uzavřené, ale musím říct, že to s ním a jeho studiem nebylo vůbec jednoduché. Zvlášť poslední čtvrt rok – to byl očistec. Nervozita, podrážděnost, děti šly stranou úplně…Nedovedu si představit, že bych měla studovat já. On přišel domů z práce a mohl se hned začít věnovat učení, ale já bych měla ještě k tomu na starosti domácnost a děti. Neumím si to vůbec představit, jak bych to zvládala.
A proto mě zajímá, jak to děláte vy, které při zaměstnání a dětech ještě studujete? Pomáhají vám vaši blízcí, podporují vás? A jak? Mají pochopení pro vaše nálady před zkouškami? Hádáte se kvůli tomu?
Klobouk dolů před každým, kdo se do toho pustí!!!
Ještě jedna prosba na Vás.Není tady někdo z Vás kdo studuje Ošetřovatelství-všeobecnou setru dálkově?Netuším totiž moc co to vlastně obnáší a jestli je to pro nás takový přínos,když už na tom tolik trvají.Mám zkušenost,z nově příchozích sester-bakalářek,že teorie by jim možná šla,ale co mají dělat s pacientem vůbec netuší:-((
Ahoj díky za názor.Zrovna včera jsme to s manželem znovu probírali a dospěli k závěru,že to mám zkusit a pak to nějak vyřešíme až jestli se vůbec dostanu.Já totiž úplně zapoměla,že před pěti lety jsem si dodělávala specializaci a to už dcera měla tři roky a já chodila do práce.Ale je fakt,že tenkrát nám hlídal manželův tatínek,který už bohužel není a nyní máme děti dvě a také to bylo co půl roku na týden škola a zkoušky.Nic tak strašně zatěžujícího jako soustavné studium s výhledem minimálně na tři roky,pokud bych došla jen k bakalařině:-))
Nejde říct,že zrovna moc chci,ale budu se hlásit na všeobecnou setru,protože vzhledem k novým požadavkům na vzdělání sester, bych taky mohla skončit jako lepší oška,což se mi opravdu po 15 letech praxe na JIP a ARO nechce.Ale jinou školu u nás neuznávají a v podstatě nic jiného kromě zdravotnictví ani neumím.Naštěstí mě to ta práce i baví,tak to snad nějak zvládnu:-))
zuzi,ono taky hodně závisí od toho, ajk moc ti je partner schopný a ochotný pomoc s dětma a domácností a taky kolik pozornosti děti vyžadují. Víš co, naše Lucinka je opravdu hodné dítě a sice se nemůžu učit, když je vzhůru a chce si hrát, ale zase ještě před vánocema spávala dva krát denně po dvou hodinách a já měla v klídku čas se učit. aLe taky například doma přes týden nevařím, není moc pro koho a přes víkendy vaří přítelova maminka, bydlí s námi v baráčku. a co se úklidu týka, kromě nějakého nutného uklízím jednou týdně pořádně a jinak to neřeším. Podívej, aspoň to zkus, za to nic nedáš (kromě 500ky za přihlášku), manžela postav před hotovou věc a buď v tomto ohledu sebevědomá. Víš, že ne přijít s tím, že bys ráda studovala, a jestli ti on bude pomáhat, ale tak, že bys ráda studovala a prostě to zkusíš a samozřejmě očekáváš pomoc, protože tvůj mužíček je tak úžasný, že ti jí poskytne:). Třeba trochu taktiky, pokud tím manžel není nadšený. Navíc, nevím na jakou školu chceš jít, ale u nád je to tak, že já chodím na přednášky, jednou za dva týdny v pátek a sobotu, to hlídá malou babi s přítelem a přes ten semestr, i když jsme měli nějaké seminárky, tak to šlo a když přišlo zkouškové, tak jsem si půlku zkoušek udělala v předtermínu, to je lepší, ti profesoři bývají schovívavejší a na leden mi zůstali jen dvě zkoušky a celkem to jde…na jakou školu vlastně chceš jít?
Také momentálně doma řešíme stejnou situaci.Jsem na mateřské a uvažuji,že se letos přihlásím na VŠ.Jednak to celkem vyžaduje zaměstnavatel a jednak i pro své rozšířené obzory.Jen si momentálně nedovedu představit jak to u nás bude fungovat,protože manžel není až tak studijní typ a směnuje,tak nevím s jakou podporou se setkám,nehledě na to,že naše jediná babička ještě pracuje.Tak se ptám Vás dá se zvládnout studium,péče o děti a v budoucnu i zaměstnání??
doma máme roční holku a já mám před sebou momentálně poslední zkoušku prvního semestru na VŠ. Jde to i díky tomu, že máme baráček společní s přítelovo rodiči, takže pokud je potřeba, hlídají nám malou. Ze začátku to bylo horší, měla jsem pocit, že přítelovi se to moje studování vůbec nelíbí (navíc to není první vš:)), takže došlo k pár potýčkám. Myslím, že se podvědomě trošku bojí, že když budu “studovaná“ nebudu ho chtít, jelikož on má učňák. Ale vyříkali jsme si to a už je to celkem v pohodě. Blbé ale je, že bych (jestli dokončím tuto) chtěla možná vš ještě jednu v úplně jiném oboru:)
Tak zrovna končím jedno studium, bylo jen roční rozšiřující, za dva týdny obhajuji na fakultě práci. Plánuji si ale další studium, manžel z toho nijak nadšený není, spíše vůbec, rodiče jsou ochotni přispět hlídáním, ale zabralo by to hodně času i po víkendech a každý druhý víkend bych byla pryč, kluci jsou malí, takže musím vymyslet něco jiného, ale každopádně bych ráda ještě studovala – jen ne na úkor dětí a rodiny.
proto je nejlepsi delat vsechny skoly hned za sebou….ja bych uz do toho s detma nesla
Mimkys a Peťko, moc a moc Vás obdivuju, že zvládáte péči o rodinu skloubit se studiem. Manžel teď ukončil čtvrtý rok VŠ, čeká “nás“ ještě jeden rok /diplomka!!! státnice!!! / děti máme už sice větší, ale když vidím, kolik času a energie mu příprava do školy zabere….. Máme to doma zařízeno podobně jako u Cvrčka – děti ticho, tatínek se učí !!!
Takže holky, klobouk dolů !!!!
Cvrčku, dokončovala jsem dálkové studium, když byl malé rok. Při zaměstnání to docela šlo. Jen jsem měla občas problém s uvolněním na přednášky a konzultace. Pak jsem byla doma na rizikovém těhotenství, to bylo super. Studium šlo krásně. Malá se narodila v dubnu a mě týden po porodu čekala zkouška a následně červnové zkouškové období. V šestinedělí to bylo velmi náročné,…hormony..:-)
Poslední rok to šlo jen díky podpoře rodiny. Učila jsem se při kojení a po večerech. Jsem ráda, že jsem to nevzdala a dokončila.
Cvrčku máš pravdu, ty chlapy přijdou domů a děti a rodina jde stranou aby se mohl učit…
Ale co ženská jak píšeš, uvařit, trošku pouklidit, udělat úkoly, nákup… Já začla studovat jen proto, že jsem byla na mateřský a prostě mě to zaměstnání (budoucí zdravotní asistent) mě přitahovalo odjakživa. I když mamka měla se mnou asi jiné plány, nemůžu jí to zazlívat, maturu jednu mám. Ale to mi bylo – náct a žádné problémy jsem řešit nemusela. Končim druhý rok, budu mít trojky od shora až dolů. Jsem na mateřské loupnu se do posledního roku. Možná se mi rýsuje práce tak to potom už nevim jak to budu vše stíhat. Jsem sama, mám dvě děti a tak se musim postarat, když mateřskou zkrouhli. První rok mi hlídala malou (starší chodí do školky) švagrová, ale s ni jsem se po rozchodu s přítelem nepohodla, a tak od září toho roku mi hlídá moje babička s dědou, kteří sem každý čtvrtek jezdí. Jsem jim moc vděčná a jenom díky jim tu zvládnu. Od září půjde malá už do školky, tak to bude už o ničem jiném (hlídání). Ale spousta lidí odešla na začátku prváku. Byly jsme dvě třídy, teďka je nás sotva 15. Sama nevim jak to budu stíhat při zaměstnání, ale mám dobré kamarádky, které mi vezmou občas děti ven a já se můžu učit sama doma. Když jsem se do toho jednou dala, přece to nevzdám. Zatnu zuby a jdu dál. Dokážu to!