Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Když ten druhý studuje
Dnešním dnem máme sice maturitou mého manžela tohle téma uzavřené, ale musím říct, že to s ním a jeho studiem nebylo vůbec jednoduché. Zvlášť poslední čtvrt rok – to byl očistec. Nervozita, podrážděnost, děti šly stranou úplně…Nedovedu si představit, že bych měla studovat já. On přišel domů z práce a mohl se hned začít věnovat učení, ale já bych měla ještě k tomu na starosti domácnost a děti. Neumím si to vůbec představit, jak bych to zvládala.
A proto mě zajímá, jak to děláte vy, které při zaměstnání a dětech ještě studujete? Pomáhají vám vaši blízcí, podporují vás? A jak? Mají pochopení pro vaše nálady před zkouškami? Hádáte se kvůli tomu?
Klobouk dolů před každým, kdo se do toho pustí!!!
Tak já jsem s dítětem studovala, začala jsem před otěhotněním, chodila jsem i s bříškem, studovala jsem i při porodu a maturovala, když byly malé dva roky.
Bylo to pětileté studium na zemědělce, 1x týdně do školy, dalo se tp zvládnout i s malou, učila jsem se po večerech a nebo o víkendech, když jezdívala k babičce.
Na maturu jsem se učila týden před a uměla jsem půlku a já vyfasovala otázky, které mi šly, takže prolezla jsem s trojkama a praxi taky za tři. Na praxi jsem chtěla dojit krávu, no a já tu otázku vyfasovala, takže jsem u té krávy stála opravdu jak kráva, ještě, že mi ta kravka nějaké to mlíko pustila.
I když to bývaly nervy, 1x za půl roku jsme dělali ústní zkoušky, ale jak jsem psala, dá se to zvládnout.
To jsem ještě přemýšlela o nějaké nástavbě bez dojíždění, ale nic kloudnýho jsem u nás nenašla, tak uvidíme:)
Cvrček sem jetě chodí? Ale jestli to bude číst, tak ať se do školy určitě vrhne. Cvrčku a další, alespoň to zkuste, alespoň se přihlásit na školu. Když už člověk něco musí, tak si všechno zařídí, aby to šlo.
No u nás to bylo tak, že já jsem dělala s malou poslední ročník s maturitou a jezdila jsem do školy jen každý druhý víkend na dva až tři dny, podle množství učení, učitelé mě zkoušeli většinou ústně, takže tahák neexistoval. Někteří byli hodní, chápali, že z jejich ředmětu nematuruju. Byla i jedna výjimka, dějepis mi nikdy nešel, měla jsem trojky, učitlka si ale asi myslela, že budu mít najednou jedničky, hystericky mě posílala do .. s trojkou až pětkou. Při posledním zkoušení, když jsem jí řekla, že nás osvobodili Němci (měla jsem zmatek v jejich odchodu z našeho území.. nějaká ta zápltka s Američanama .. nevím), se umoudřila a dohodla se se mnou na čtyřce, hlavně, když už nebudu kecat blboti. Nikdy jsem se na to ale nevykašlala a viděla jsem to učivo minimálně třikrát. Před vánocema jsem jela do školy na týden a jak se blížila matura, tak jsem zase spíš bydlela u rodičů v místě školy. Mamka si na svaťák vzala dovolenou a s malou jsem jenom jedla a uspávala jsem jí, ráno přebalila a zase učení. Jinak k nám domů zkraje jezdila tchýně jednou do týdnu – sobota nebo neděle, jak to vyšlo. Ke konci jezdila hlídat dvakrát týdně a brala si kvůli tomu dovolenou. Dohromady s tím se manžel rok předtím přihlásil na dálkový studium střední. Začal v sedmnácti podnikat, protože ho nebavila škola a brigády. Do toho jsme stavěli a pořád stavíme část baráku, takže o víkendech pacoval doma. Většinu věcí do školy už znal z vlastní praxe, takže mu dělala problém jen literatura. Čtení knih jsme oba řešili stejně. Napsali jsme jeho mamce, co potřebujeme přečíst a ona nám to sehnala jako mluvené slovo a tak jsme “četli“. Já už nějaký knihy měla ve čtenářským deníku, nikdy jsem nekopírovala ani nezveřejňovala, takže jsem mu mohla dát svoje dílka a měl ušetřenou práci.
Ke konci mých dvou týdnů doma jsem nic nestíhala, takže poslední tři dny před školou se doma začínal kupit nepořádek. Když manžel neměl moc práce, tak přijel a uvařil, když toho měl moc, ale přijel ještě v přijatelnou dobu, tak přivezl pizzu nebo knedlíky na ohřátí, když toho měl nad hlavu (to jezdívá domů i v jednu ráno), tak sobě koupil bagetu na benzině a já jedla až ráno. Někdy se naštval, že je neuklizená kuchyň a ani nemá kam odložit nákup (bydlíme u většího města a on vnoci jezdí pro větší nákupy do teska), ale když je takhle naštvaný, tak nic neříká a uklízí alespoň tam, kde potřebuje žít.
Tak takhle jsme to nějak zvládali my. Byly chvíle, kdy jsem se chtěla učit, ale už mi to nelezlo do hlavy nebo malá spala, já uklízela a psychycky se připravovala na učení a ve chvíli, kdy jsem se do toho vrhla a bavilo mě to, tak se za deset minut malá vzbudila a bylo po učení. Hlídající rodina nad malým uzlíčkem jen roztávala a hlídala ráda. Manžel teď bude jednou týdně po večerech docházet do školy ještě tři roky. Já se učím na autoškolu, ale už je to úplně jiný tempo, mám klid a pohodu. Malý stačilo, že jsem poblíž, navíc jí nebyl ani rok, takže ještě často spala. Když byla vzhůru, tak jsem jí předčítala svoje učení, to se na mě ještě dívala jako na Bohyni a fascinoval jí můj hlas. Ale taky na to neměla vždycky náladu. Někdy, když už to nešlo jinak, jsem ji nosila ve vaku a za pochodu se dívala do učebnic. Ale to jsou rady spíš pro ty, co mají ještě malý mimčo a jenom jedno. Hlavní je, jestli někdo uvažuje o ročním nebo delším odkladu, neodkládat! Na středních školách s praxí se ale ze zákona rok odložit musí.
Spolužačka manžela (věk spolužačky kolem třiceti) má tři děti a chodí k tomu do práce, myslím, že je samoživitelka, dělá jen na dopoledne, to jsou děti ve školce a ve škole. Večer, když jde do školy, hlídá nějaká její kamarádka nebo maminka.
Ach, se třetím ročníkem manželovi začne němčina, už se těším, až mu budu radit. Tak budu mít víc času na to, abych mu mohla předčítat zbožíznalství, to mě baví a on radši poslouchá, než čte, já taky, ale tohle jsme nikde v mp3 nesehnali.
to je fakt že to co jsem se první semestr učila nejsem si jistá že využiji, můžu se zeptat jakou vejšku už máš, jakou studuješ co máš v plánu…já zas tak ambiciozní nejsem doufám že zvládnu tuto….jak se studuje s miminkem?? jak píšeš tak asi docela dobře -jak jsem pochopila máš hlídání což asi hodně pomůže , docela by mě zajímal názor někoho kdo babi na hlídání nemá jak to zvládá…
určitě vydrž, je dobré se vzdělávat…a z těch zkoušek si hlavu nedělej, vždyť je jedno jakou známku máš, hlavně že to uděláš, navíc prax se ve většině případů od teorie dost liší a tři čtvrtiny věcí stejně zapomeneš:)
letos jsem v prvním ročníku na vysoké, mám dvě děti je to očistec a nebýt přítele který v době zkoušek zastával i mě tak by první semestr nebyl za mnou, je to těžký najít čas, na práci, děti (starší syn je dyslektik tak vyžaduje víc práce) a přítele…další problém je neumím se učit potřebuji naprostý klid a odříkávám si to nahlas,A JSEM NERVNÍ PROTOŽE MÁM POCIT ŽE TO NEUSTÁLE NEUMÍM …na zkoušky mě přítel zkoušel,jsem si dělala srandu že by to už udělal levou zadní…..:-))) ale na druhou stranu je tam plno starších jak já tak uvidíme , s úsměvem říkám dokud mě oni nevyhoděj a nezavřou předemnou dveře tak se mě nezbavěj pokud to jen trochu pujde, držím palečky všem kteří se do toho pouští také..
no vidíš, tak to jsme podobné nátury, já jsem to samé:). můj tajný sen je založit u nás ve měste MC..nejbližší je v Plzni, tak si myslím, že by to úspšch mělo. Jenže nechci jít do toho sama, navíc, jesm podle mně na to ještě poměrně mladá (23) a mám málo zkušeností..:)
Vím, že strojárna je od ruky:), ale když já jesm tak všeobecně zaměřená…:). Navíc to není první škola, kterou dělám a už bych jí ráda udělala konečně…vždyť nikde není napsáno, že si nemůžu udělat ještě jednu:). No a s tím placením, já právě kvůli těm mým předešlým studiím budu od druháku taky platit:(, ale pořád je to asi míň než na soukromé. Jo a to SVK…no já odtamtud pocházím a do Čech jsem původně přišla na školu:)
No řekla bych,že od strojárny je k porodnictví dost daleko:-))snad ještě řešení podpořit soukromé školství:-( Ale to nevím jak to máte na západě,já jsem z východu:-)To co jsem psala jsem našla na netu a týká se to Ostravy a Olomouce.Od nás jezdí holky studovat i na Slovensko,ale také vesměs soukromé školy.protože s těma novýma úpravama se hlásí dost lidí.A ta psychologie vůbec není špatný nápad,pokud máš blízko k lidem.Mě osobně by taky lákala spíše sociální práce nebo sociální patolgiea takové tyx věci a bavilo by mě pracovat s dětma případně K centra a tak podobně
zuzina: to víš, že se ti to povede:). No já právě chtěla studovat porodní asistentku na vš v plzni..ono tam totiž minulý rok vznikla nová fakulta, která byla předtím soukromá škola, ale asi neměli prachy nebo co, tak se přidružili k ZCU. A je tam jak obor všeobecná sestra tak i porodní asistentka, obě zakončené titulem Bc., jenže právě ta porodní asistentka je jen denní…njn, tak víš, já už na gymplu chtěla jít na medinu, jenže mě jaksi neměl kdo financovat a sama bych to s brigádama na medině nezvládla…ono taky jsem chtěla zkusit psychologii, jenže ta je jen v praze nebo dál na východ a to bych zase nezvládala dojíždět…ale víš, pořád mě to takto směruje k těmto věcem…jako kdybych to jednou dělat měla…no uvidíme:). hezký večer:)
Ahoj,ta por. asistentka i všeobecná sestra dálkově jde,ale u obou musíš mít osvědčení o způsobilosti/to jsme si za 500 nechaly poslat papír,že jsme sestry i když mám maturitu na zdravce i specializaci,pracuju v oboru,tak bez dalšího kulatého razítka to nejde a tu si i musíme nechat obnovovat asi tak co 5-6 let /,takže jim opravdu jde o to,aby dálkově toto studovali ti co o tom už něco ví.Jinak zbývá pouze prezenční forma.Nebo si dálkově udělat zdravotního asitenta a pak pokračovat na VŠ.I když já si upřímně nemyslím,že by bylo tolik zájemců jít dělat do zdravotnictví přes takové překážky.Nebo snad ano??:-)Držím ti palce ke zkouškovému,uvidím jestli se mi podaří rozšířit klub pracujících mamin co se ještě vzdělávají nebo to bude běh na delší tra´t.Pěkný den.
No vidíš, já jsem zase chtěla sutdovat porodní asistentku, ale tam to nejde dálkově, což nechápu, když všeobecná sestra dálkově jde…:)a myslím, že toto dálkové studium bude právě postavené na tom, že už zkušenosti z praxe máte, vždyť na některých školách může tento obor studovat jen žena, která už praxi má…nevím, jestli ti to pomůže, ale u nás na škole prostě bereme to co denáci, ale samozřejmě ne tak obšírně. Jelikož je většina dálkařů u nás z oboru, tak v odborných předmětech mají celkem jasno, ale tu teorii stejně vědět musí, i když…myslím, že na zkouškách to spíš bylo o tom, že ti profesoři, když viděli, že jsou z oboru, tak s nima spíš konzultovali než by je zkoušeli:) jo a dělám strojárnu:)