Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Dancingmary
Holky,
je mi smutno z toho, jak jsme se k Dancingmary v komentářích k jejím článkům zachovaly. Vím, že ji to trápí, že trochu ujela, ale pořád dál a dál do ní někdo šije. A poznámky o “trapných“ článcích se mi vůbec nelíbí.
Sice jsem byla původně mezi těmi, co se podivili nad její přímočarou upřímností, ale pak jak jsme se na ni sesypaly, to nebylo hezké a přišlo mi to velmi nepřiměřené. Jako vosy na med.
Myslím, že tak přemrštěnou kritiku bych také měla problém zkousnout.
Mám dojem, že jsme ji srazili ke dnu a už se nebude chtít o nic pokoušet. Jestli to poprvé nevzala za správný konec, neznamená, že je hodna úplného zatracení.
Vlastně ji vůbec neznám, ale snad se dovedeme trochu vcítit..jsme přece mámy!
Proč si (nebo někomu) kazit den. Není dost zbytečného trápení na světě? Pojďme si to, co trochu jde, udělat pozitivní. Věřím, že chápete, co jsem tím chtěla říct.
Kdyby si redakce myslela, že dané téma není pro článek vhodné, nikdy by ho jako článek nepoužila.
Ctiradko,
jistě, všichni máme právo na názor. Od toho diskutárna je. Možná jde jen o ten způsob.
Asi jsem přecitlivělá.
Jarmuschko, ne každý musí mít talent na psaní, proto ji přece ještě nemusí nikdo kritizovat. Klidně poradit, ale toto? Myslím že i Mary ví, že z ní spisovatelka nebude a ani se o to pravděpodobně nesnažila. Chtěla řešit své problémy pomocí této rubriky. To, že zvolila špatnou kolonku jí stačilo napsat jednou. Článek tu prostě je, těžko ho Dancingmary vygumuje ze židle od obrazovky. A jak píšeš – o mě beze mě – máš sice pravdu, ale denc. třeba do diskutárny chodit nemusí. Já sama jsme se jednou stala v poradně terčem jedné pisatelky. Chtěla jsem poradit (respektive potřebovala jsem radu pro kamarádku) a nakonec jsem já sama vypadala jako největší vyvrhel, který nemá zájem o děti svého přítele a dotyčná se tam vcelku ošklivě vyjádřila, že jsem-li taková, aby ode mne přítel co nejdříve utekl…Ačkoliv se mě daný problém úplně netýkal, mrzelo mě to a i slzička byla. Přišlo mi to nefér, chtěla jsem pomoc a nakonec jsem byla kamenována :-(.
Souhlasím s Babofkou.
Podle mě se teď dělá “z komára velbloud“. Nemám pocit, že by se stalo něco špatného jenom proto, že si pár lidí (včetně mě samozřejmě) dovolilo napsat nesouhlssný komentář.
Dancingmary vypadá, že to pochopila, tak nevím, proč z ní teď děláte bezmocnou “chudinku“. Ona se vyjádřila, diskutovala s různými názory, pochopila…. tak nevím, proč to dále rozmazávat. To mi přijde opravdu zbytečné! Budem ese teď jako dohadovat o každém slůvku, které kdo napsal do komentáře? Mám taky právo na svůj názor, ne?
Jarmuschko
jo, sice máš pravdu, že mám právo psát o čem chci, ale taky stejné právo mají ostatní se k tomu prostě vyjádřit a když se jim to nelíbilo, tak se vyjádřili, to jim taky nikdo nesmí zakazovat, takže jsem musela očekávat komentáře negativní i pozitivní.
Asi jsem trošku zapomněla i na styl při tom psaní.
Jo holky, máte pravdu, měla jsem zvolit jinou rubriku než články, třeba ten zápisníček či něco jiného, nějak jsem to tu nezkoukla a taky jsem spíš chtěla slyšet od ostatních mamin,že mají podobné problémy, které třeba přejdou. Neměla jsem svoje problémy tahat mezi ostatní, vždyť i vy jste mámy a máte každá svůj problém, jen ho neřešíte tady, ale také se s problémy potýkáte, třeba i denně, starosti s dětmi, s manželem, rodiči, případně v práci nebo kdekoliv jinde. Já v tu chvíli prostě dostala takovej nápad, že to zveřejním tady a holt jsem trochu víc asi ujela. Kdybych to třeba ještě dala do jednoho článku, dalo by se to zkousnout, ale já to probrala ve víc článkách a tím to asi podělala. Myslím, že mi to dalo hodně, ikdyž je pravda, že i po tom, co jsem okomentovala některé komentáře, jak říkám, víc už udělat nemůžu, stáhnout články nemůžu, jsou tací, kteří mají stále potřebu se asi navážet. Ale jak říkám, vzala jsem si z komentářů svoje a asi mi to otevřelo hodně oči. Jak na psaní, tak na to vyprávět svoje problémy všem kolem. Hlavně i to psaní, alespoň vím, jak a o čem psát příště…Akorát ty salvy těch komentářů, jako pár se jich pobrat dá, ale věřte, že jsem jen člověk a taky mě to bolí a víc dělat nemůžu a omlouvat se neustále dokola, pak by někdo komentoval, že se opakuju a opět by to byla zase kritika. Tak co víc dodat, prostě jsem ujela a vzala si z toho ponaučení a pokusím se pro příště – někdy časem, sesmolit něco lepšího, kde se nebudu čertit na celý svět a kde mi nikdo nebude vadit a nebudu na nikoho nadávat.
Nač se hádat, babofko, jak říkáš, jiná by se hádala, tím bych si nepomohla, asi bych spíš ukázala, že nedokážu přijmout pravdu a kritiku. I když to bolelo, já se ji pokusila přijmout a dalo mi to něco a jak říkáte, člověk při psaní musí počítat nejen s chválou, ale i tou kritikou a pokud se článek nelíbí, právem ho prostě ostatní zkritizují. Proč neříct svůj názor, každý ho řekl, prostě řekli, co se jim nelíbí, že by tohle nepublikovali na veřejnosti, každý řekl svoje, akorát někdo to holt omílal stále dokola a to mě mrzelo asi nejvíc, že i po tom, že jsem přiznala to či ono, byli tací, kteří šili dál a dál. No snad už bude klid. Akorát se tedy děsím, co ta Kathy, jak psala, že prej vyjde článek na mě. No docela se bojím, co se zase sesype za komentáře.
Je problém v tom, že zvolila špatnou rubriku, nebo v jejích názorech jako takových?
Babofko,
Dancingmary se stáhla po té kritice, jiná by se třeba hádala. Myslím, že si Mary není zcela jistá, a po takové palbě jsme ji úplně rozložily.
Šlo mi o to, že ta kritika byla brutální a nepřiměřená.
A přišlo mi to líto. Chtěla si jen postěžovat, teď toho lituje a bude se bát něco napsat, už teď úzkostlivě zvažuje každé slovo, a bojí se, aby zase nesklidila nějakou kritiku. Čiší to z každého jejího příspěvku pod článkem. Strach cokoliv říct, aby si někoho nepohněvala, a kydat si hnůj na hlavu. připadá mi, že se až ponižuje, aby se zavděčila, proto jsem měla potřebu se jí zastat.
…neplatí snad jiná práva (a povinnosti) pro každého…?
Tak jako má dancingmary právo psát, co a jak píše, tak také mají ostatní právo se vyjádřit.
A není nikde dáno, že na zveřejňovaných článcích mám hodnotit jen obsah (příběh, citový náboj), ale taky formu.
Pro mě osobně je třeba forma velice důležitá.
(A na závěr musím zmínit, že mi to teď tak trochu připadá “o mě beze mě“ – jsem zvědavá, jak se k této diskusi postaví sama dancingmary…)
A navíc z posledních Maryiných reakcí mám pocit, že nakonec ty většinové názory uznala a mrzí jí to. A o to nám přeci z počátku šlo, upozornit ji včas, aby nenapáchala ve svých rodinných vztazích ještě větší škody…
Já se přiznám, že poté, co se Dancingmary po mých reakcích začala urážet, přestala jsem ragovat i diskuzi u článků číst. Takže teď, po nahození tématu v diskutárně jsem aspoň zběžně projela další reakce a nemám z nich ten pocit, co popisuješ ty, Dáši.
Napsaly jsme každá svůj názor. Nebo ho snad teď máme měnit nebo zmírňovat, protože to Dancingmary mrzí? Já myslím, že je to v pořádku. Původně určitě chtěla aby se její články četly, což se stalo a aby jsme jí psaly názory, což se také stalo. A jen proto, že některé z nás mají některé názory od Dancingmary odlišné, se přeci nebudem urážet nebo je měnit, ne?
Navíc myslím, že v životě jsou důležité všechny okamžiky. Ty, kdy jsme pochváleni, i ty, kdy s námi někdo nesouhlasí, kritizuje nebo když dostaneme od života nějaký ten kopanec. Přesto jsem toho názoru, že tyhle diskuze jí mohly (a měly) otevřít oči a ne mazat med kolem úst a plácat ji po ramenou, jak je dobrá, že to zvládá, jak pěkně píše a já nevím co všechno.
Já myslím, že se nic nestalo. Mary snad trochu otevřela oči a pochopila. I když asi ne úplně – to je můj názor…