Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
špatně provedený potrat
dnes mě totálně dostal příběh v televizi, jak matka žádá odškodné za špatně provedený potrat. Čekala dvojčata, jedno jí vzali, jedno bohužel přehlédli a narodila se jí holčička. Ted jí je osm a ona se v podstatě soudí za to, že se jí narodilo dítě. Jak se ta malá asi musí cítit- nebo bude cítit? Chápu že tehdy byla nejspíš ve špatné situaci a jinak to nešlo řešit, ale místo aby byla aspon dnes ráda, že má zdravé dítě… To prostě nikdy nemůžu pochopit.
Také jsem o tomto případu četla a vidím to stejně jako Virenka.
Ještě by se možná dalo uvažovat o žalobě pro dítě, protože tento zákrok způsobil psychickou újmu té holčičce. Ale žaloba byla formulována jinak, což nemůžu pochopit.
Té dívenky je mi velmi líto, to si ani neumím představit, takto se vše dozvědět.
A pokud se matka nedostavila na kontrolu, pak je to ještě více nepochopitelné.
Ta žena si nevzpomněla po letech, případ byl u soudu celkem asi 7 let. Pro mě je rozhodnutí soudu příšerné i profesně, protože ženy jsou vždy upozorňovány (zejména pokud jde o vícečetné těhotenství), že existuje možnost selhání této metody, a proto se MUSÍ dostavit na kontrolu ve stanoveném termínu. Tato žena kontrolu vypustila a přesto byl shledán vinným lékař. Jestli budu jako lékařka zodpovědná i za spolehlivost metody (která není 100%), kdy pacient nebude ani povinen dodržet nutná pravidla, pak si budu připadat jako šílenec.
Nemyslím, že tuto ženu vedl k soudu pouze výhled na zisk. Rozhodnutím soudu dostala mnohem méně než žádala, ale dostala důležitou věc: ujištění, že se v té situaci ocitla vinou jiného. O to při nejrůznějších stížnostech bojuje hodně lidí, protože vyrovnat se s tím, že díky vlastní nezodpovědnosti musíte podstoupit potrat a díky dalšímu nezodpovědnému vynechání kontroly způsobíte, že dítě přežije příšerný akt i smrt vlastního sourozence… Někde jsem četla, že je ta dívka zvýšeně plačtivá. Je to zákonité, protože se tak chovají všechny děti, jejichž matky se pokusily (různými způsoby) vyvolat potrat. Matka musí pozorovat, že se projevuje jinak než další, zřejmě přijaté lépe, dvě děti. A teď má papír, že toto není její vina – podle mě dostala od soudu hodně velkou satisfakci.
Prý se soudila celých 8 let. To má někdo žaludek.
Já se nejvíc “pobavila“, když říkali, že chce vysoudit peníze za “psychickou újmu“ – blíže nespecifikovanou. A že se celé těhotenství třásla, aby bylo mimi v pořádku a po porodu se na ně chodila co 5 minut dívat, jestli dýchá.
Podle mého – pokud by to dítě bylo potratem ohroženo, tak by jej potratila samovolně. Ale asi to byl silný jedinec, že to přes všechnu matčinu snahu přežilo.
Na potratu jsem nebyla a na své mimi jsem se v porodnici dívala co 5 minut taky :-).
Tak nevím – byla ta psychická újma za to, že byla na potratu, nebo za to, že dítě přesto přežilo, nebo (jak naznačili) bude mít dítě psychickou újmu za to, že mu bude chybět dvojče. 🙂
Chudák ta holčička, až dozví, že je na světě vlastně omylem a maminka chce za ten omyl peníze. Mimochodem, ta “matka“ už je vdaná a má další, tentokrát asi chtěné dítě.
Asi potřebovala peníze. A neváhala k tomu zneužít svou dcerku.
A že si vzpomněla po 8 letech? Zvláštní. Není to už promlčené?
Stejně mi přijde divné, že když je proveden normálně regulérní potrat, dítě – dvojče to přežije! To se rovná skoro zázraku.
A jiné mamky v ty zázraky doufají, a nedostavují se…:-(
Něco podobného se prý stalo jedné osobě tady u nás.
Nechtěné těhu, potrat, ovšem pak zanedbaná kontrola (dotyčná se na ni vyprdla – to zmiňovali i u té výše uvedené), ona osoba se vrhla do víru nočního života (se vším, “co k tomu patří“).
A nakonec je z ní svobodná matka.
Akorát se zatím nesoudila. Jak starý je to případ, nevím.
Chápala bych, kdyby vystoupila anonymně v nějakém interview, v nějakém pořadu (zkreslený hlas, nemožnost ji identifikovat), aby se podělila o svůj příběh, ale soudit se o peníze, vystoupit veřejně – to mi hlava nebere.
Tak taky jsem zahlédla kousek té reportáže v televizních novinách a zbytek jsem si přečetla na internetu. Jen dodám, že se s přítelem, kterému bylo v době styku 16 a jí 18 téměř nijak nechránili … když jsem četla i její vyjádření k tomu, jak jednou tuhle soudní kauzu vysvětlí své dcerušce, tak si o ní musím myslet opravdu jediné … a to tady radši nebudu komentovat. Co mě ale dostalo byla skutečnost, že požadovala myslím více jak 400.000,- soud jí přiřkl 80.000,-, což je oproti požadované částce docela zanedbatelné a ona to komentuje novinářům s tím, že je spokojena. Spokojena s čím? Že vysoudila nějaké peníze? Spokojila by se i s menší částkou jen kdyby dostala nějakou kačku? Asi ano, vypadala na to, ohled na svou dcerušku, případně rodinu nebrala vůbec … Tohle její jednání je naprosto pobuřující pro všechny neplodné páry, které se marně snaží mít mimi, pro všechny dobré a pořádné mámy …
dnes mě totálně dostal příběh v televizi, jak matka žádá odškodné za špatně provedený potrat. Čekala dvojčata, jedno jí vzali, jedno bohužel přehlédli a narodila se jí holčička. Ted jí je osm a ona se v podstatě soudí za to, že se jí narodilo dítě. Jak se ta malá asi musí cítit- nebo bude cítit? Chápu že tehdy byla nejspíš ve špatné situaci a jinak to nešlo řešit, ale místo aby byla aspon dnes ráda, že má zdravé dítě… To prostě nikdy nemůžu pochopit.