Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
špatně provedený potrat
dnes mě totálně dostal příběh v televizi, jak matka žádá odškodné za špatně provedený potrat. Čekala dvojčata, jedno jí vzali, jedno bohužel přehlédli a narodila se jí holčička. Ted jí je osm a ona se v podstatě soudí za to, že se jí narodilo dítě. Jak se ta malá asi musí cítit- nebo bude cítit? Chápu že tehdy byla nejspíš ve špatné situaci a jinak to nešlo řešit, ale místo aby byla aspon dnes ráda, že má zdravé dítě… To prostě nikdy nemůžu pochopit.
Já bych ji teda tak přísně nesoudila. Proč by se nebála o dítě? Kdyby chtěla, nechá ho v porodnici, dá ho k adopci. Možná bylo pro ni těžké rozhodování, jestli má podstoupit potrat nebo ne. Pak najednou z dvojčat jedno přežije, celý život se na dceru dívá a ví, že ty holky mohly být dvě. Myslím, že i ona sama má výčitky svědomí a určitým způsobem rozhodnutí soudu pro ni může být satisfakcí. Nemyslím si, že jí šlo o ty peníze. Každá žena má právo na interrupci, myslím, že téměř pro žádnou to není jednoduché, celý život na to pak myslí, kolik by už dítěti bylo, jak by asi vypadalo…. Já nevím, mně je té paní docela líto.
Zaráží mě na tom ještě jedna věc, u soudu tvrdila, že celé těhotenství žila ve strachu, zda není její mimi postižené. Jak mohla žít ve strachu z postižení, když vlastně těhotenství vůbec nechtěla a udělala všechno proto, aby ho skončila? Myslím si, že celou dobu čekala, že těhotenství skončí potratem, případně dítě nepřežije a pokud by se jí ta holčička narodila postižená, vsadím na to klidně svoje boty, že by ji okamžitě dala k adopci … nevím, co změnilo její názor, že si ji nakonec nechala.
to jsem ráda, že jsme se pochopily navzájem:)))
Justyno, vidím, že to zase vypadá, že tady kopu za doktory. Tak to vyznít nemělo, a slovíčkařit jsem nechtěla taky :-)). Já jen že už mě jako medika učili, za jakých okolností může interrupce selhat, a tohle tam přesně zapadá. Tím protestem proti “špatně“ protestuju proti soudnímu výroku, ne proti tvému názoru :-)). Právo na provedení potratu neupírám nikomu, ale vymáhat soudně jeho úspěch i tam, kde je to mimo možnost mého ovlivnění, to si vážně připadám jako na tom pověstném Marsu.
Podle mě, kdyby ji dala k adopci, asi by ty peníze nevysoudila. Použila ji v podstatě jako rukojmí, jako důkaz… Celé je to postavené na hlavu, měl ji pan soudce poslat do háje. Ona (spolu s partnerem) se chovali nezodpovědně. Ona řešila nechtěné těhotenství potratem a byla to ona, kdo nedbal pokynů lékařů. A byla to taky ona, kdo zásadně ovlivňoval fyzický i psychický stav svého plodu…
Virenko, můj názor taky není že to provedli špatně, samozřejmě že je to vina té ženy, že nechodila na kontroly jak měla, tak to bylo řečeno aspon co jsem četla, místo slova špatně psali málo radikálně provedené. Ale nebudem slovíčkařit:)). Jinak naprosto souhlasím.
já myslím,že ta ženská má svou dcerku ráda a jen se z toho snaží vytřískat peníze..nejspíš jí to někdo poradil..normální máma je ráda,že má děti…i ta,která původně chtěla potrat si nakonec své dítko zamiluje…a pokud ne tak je to patologické a opravdu ji měla dát po porodu k adopci…prostě je to podezřelé a nemorální…měla se rozhodnout buď adopce a soud.. nebo dítě a neřešit ušlý zisk…
myslím,že její okolí ji potrestá…
Justyno, nesouhlasím s tím, že v nemocnici “špatně“ provedli zákrok. U 1-2% všech potratů dochází k tomu, že embryo přežije, a není to pochybením lékaře při provádění výkonu. Šance na toto se zvyšuje u vícečetných těhotenství. Každá žena je proto zvána na kontrolu nedlouho po výkonu, aby bylo možno v takovém případě výkon zopakovat a “dokončit“. V tomto případě žena na kontrolu přišla až po 7 týdnech (namísto obvyklých 14 dnů), proto nebylo možno přerušení těhotenství dokončit. Lékařská metoda selhat může a je to známo předem, já tady vidím jednoznačně chybu klientky, která kontrolu “prošvihla“.
Z lidského hlediska to všechno také nechápu, zejména adopce je možná vždycky, bohužel takové reakce díky své profesi znám, podobně se projevují i některé ženy, kterým bylo přerušení těhotenství “rozmluveno“. Je to vždycky smutné.
no jo, chápu že tehdy šla na potrat s tím, že prostě o děti se postarat nemůže, já osobně proti potratum, které jsou provedeny ze zdravotních důvodů nebo proto, že pro matku není jiné východisko nejsem, ale nejde mi do hlavy, proč teda, pokud už s tím druhým mimčem nešlo nic dělat, proč ho nedala třeba k adopci, proč si ho nechala? Mě to příjde, že tu holčičku dodnes cítí jako nějakou přítěž, něco v tom smyslu jako že “teda když už ji mám, tak si ji teda musím nechat“. Po právnické straánce je to asi v pořádku, soud jí dal za pravdu, taky si nemyslím že se soudila pro peníze, prostě chtěla trest nemocnici, kde “špatně“ provedli zákrok, ale po lidské stránce je to absolutně nepochopitelné, aspon pro mě
Já nevím, já jsem z toho byla “lehce“ v šoku… Prostě mi to v ten okamžik připadalo stejné, jako kdyby té malé řekla rovnou: “Ty spratku, chci peníze za to, že tu vůbec jsi…“ Je mi moc líto toho dítěte, protože už v prenatálním období to musel být hrozný šok – nejdřív snaha zabít ji, pak smrt sourozence, který s ní sdílí malinký prostor a nakonec odmítání matky… nepochopila jsem, proč to udělala, asi bych sázela na to, že po narození – by´t nechtěného- dítěte se dostanou ke slovu mateřské hormony a ona bude ráda, že dítě má…. Nechápu to, a už vůbec ne rozhodnutí soudu.