Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Ten báječnej mužskej svět
Ahoj všem, kdo sem nakouknou!
V poslední době jsem na stránkách VD nacházela spoustu maminek se 3 kluky, tak mě napadlo, že by bylo prima založit zápisníček pro mámy, co jsou doma „v menšině“.
U nás jsou doma taky tři malí „pindíci“ a to ještě nepočítám zakrslého králíka!:-)) Už při narození prvního jsem byla trochu nesvá. Naši byli jedináčci a já mám jednu sestru. Funguje to, zdá se,jinak. Vím, že jsou i hodně aktivní holčičky, ale jen méně z nich mělo určitě do tří let podezření na otřes mozku a šitý spodní ret jako můj syn. Nic výjimečného – sousedka vždycky jen říkala:“to jsou ty testosterony!“, když přijela se synem z pohotovosti.
Určitě to obohacuje. Nemám potíže s hubnutím! Ovládám teď taky poměrně slušně všechny značky aut přítomné v Čechách(někdy už i z „profilu“!). Mé první vycházky bez dětí s kamarádkami se odehrávaly podobně. Byla jsem nesvá z toho, že nic a nikdo nikam nepadá ani neutíká a při pohledu z okna jsem si se smutkem říkala:“Škoda, že ten jeřáb neuvidí Kuba!“:-)
Mohla bych psát celé stránky, ale jsem zvědavá, co vy a vaši páni kluci…
Zdravím!
Holky, já jsem si vždycky tak přála holčičku! :o)
Ale když jsem poprvé otěhotněla, tak mě to přešlo, a bylo mi to fuk. Když mám teď dva kluky, jsem za to vděčná, že mi bylo dopřáno poznat „ten báječnej mužskej svět“. Skutečně mě to velmi obohatilo. Znám všechny závodníky formule 1, dokonale (trochu přeháním-tak SKORO dokonale:-) ovládám pravidla fotbalu. Samozřejmě veškeré zeměpisné znalosti, jako jsou hlavní města a vlajky a málem i jejich politickou situaci musím taky ovládat, abych byla „v obraze“. O tom, že někdy musím hrát fotbal a dokonce tenis (já, která tvrdím, že sport BOLÍ!!!), o tom ani nehovořím.
Parádně jsem si zastavěla stavebnice, jako jsem to nestihla za celé své dětství. A tolik tanků, jako v dospělosti, jsem opravdu v dětství taky nestihla. jak kluci rostou, tak už mě do svých her zapojují čím dál míň a za chvíli budu OUT, tak doufám, že mě úplně neodvrhnou, když už mamka nebude v obraze…:o)
Musím ale říct, že ti naši taťkové jsou na něco dobří. Přece jen ten mužský svět je jiný a ženská nemá šanci to klukovi ukázat. Můj muž vyrůstal bez táty, a dost dlouho se „hledal“. Mužský vzor je důležitý, stejně jako ten ženský.
Manžel kluky učí dělat lumpárny. Mají děsnou bžundu, když mě můžou postrašit. Čekají mě za rohem v našem bytečku, vybafnou, a „maminka krásně ječí“. Hoši se mi pak někdy omlovají, když se leknutím málem kácím k zemi. Ale manžel ne, ten má velkou srandu. Padouch. To je normální masáž srdce! Prevence srdečního selhání, takové jako očkování. :o) No, vlastně dbají na mé zdraví, že?
…tak já mám kluka sice jen jednoho, ale dva další jsou tu z tatínkova předchozího vztahu….a vlastně jsem se vždycky „starala“ o kluky – o mladšího bratra (jen tak trošku – spíše jsme se prali:-)) a potom jako au-pair před 12 lety – zase o tři kluky:-))..prostě mi ty holčičky asi nejsou dané…když jsou tu na „prázdninách“ tatínkovi kluci, pak složení naší domácnosti vypadá takhle: 4 chlapi (36, 7, skoro 6, 2,5 let – a to je teda nářez), jedno zvíře chlap – kocour (ale kastrovaný:-)) cca 15 let….no a potom já…
Jéééé, to je bezva, že nás je tolik.
Jovanko, to vůbec nevadí, že nemáš kluky, vidím, že Ti i holky dají pěkně zabrat. Panenky taky nemáme, ale různých panáčků je tu dost. O vánocích jsem chtěla zapálit svíčky na takovém tom cinkacím stromečku a oni tam byli přidělaní panáčci, prý jsou to horolezci 🙂
Meggi, Filípek je šikulka 🙂 Ti moji kluci měli „úspěšný“ předvánoční čas. Eda si v judu zlomil palec na noze a týden na to si Lukáš v tělocviku zlomil malíček na noze. To je pořád něco.
Dášo, máš pravdu, chlapi si hrají na hrdiny, ale když jde do tuhého, tak jsou bábovky 🙂
Pamino, ještě, že to tak dobře dopadlo s tím bramborem. Jo- a co se týče tipů na výlety, takže největší úspěch měla projížďka historickým vláčkem krajinou Česká Kanada v jižních Čechách. Myslím, že jsem to tu už někde psala. Dále například prohlídka grafitového dolu v Českém Krumlově (navlíkli nás do kombinéz, gumáků, přilby včetně světla s akumulátorem) – je to pro děti od 6ti let. Kluci byli nadšení. Taky exkurze v pivovaru Prazdroj v Plzni je nadchla – zásluhu měla ochutnávka piva 🙂 Líbila se jim i noční prohlídka hradu Šelmberk (je to někde u Tábora) – byli jsme tam předloni a mile mě překvapila cena 30,- Kč pro dospělého, 15,- Kč pro děti. Jinde to stojí minimálně 100,-/osobu.
Na Moravě potom Muzeum Tatry v Kopřivnici, westernové městečko Šiklův mlýn, ve Střižově zahradní železnice, truck trial v Mohelnici, setkání přátel RC modelů v Brně…no je toho hodně, já si časem vzpomenu ještě na další.
Co máš za tipy Ty? Letos asi nikam na vandr nepojedeme (kvůli mimču), ale už můžu aspoň začít plánovat kam to bude příště.
Holky, to je sranda, jak je to všude stejné. Já mám sice klučíky jen dva, ale třetího bych neodmítla! :o)
Je to adrenalin, a zvlášť když byli menší, nebyl problém s váhou. Teď, co už pár let jim nelítám za zadečkem, tak jsem nabrala 5 kilo. No fuj. Ale nemůžu svou váhu řešit tím, že si pořídím mrně, že? :o))
Taky u nás není nouze o úrazy. Zvlášť ten mladší divoch je ďábel. Když měl tak tři roky, kluci sbírali po sídlišti takové ty kuličky z kuličkových pistolek. Bylo jich všude plno, v různých barvách. dělali si sbírku a předháněli se, kdo jich nasbírá víc.
Jednou mého muže napadlo říct tomu mladšímu: „Ne, aby Tě napadlo to strkat do nosu.“
No, nenapadlo by ho to, kdyby to tatínek neřekl! takže se jal zkoušet vdechovat kuličky a pak přišel s pláčem, že má v nose jednu žlutou!
Manžel málem omdlel. Nebyl schopen jednat, užuž to vypadalo, že snad skočí z okna (bydlíme ve 12. patře), když se Jirkovi za mého neúprosného velení podařilo kuličku vysmrkat. Ach jo, ti naši „silní“ chlapi…
No, to jsem vlastně zapomněla, že si Emil taky strčil do nosu kus brambor! To byl dobrý příběh: Volala jsem manželovi, aby přijel z práce(starší byl, tuším, zrovna nemocný). Zavolala jsem na pohotovost, jak tam jsou. Manžel přijel, naložil syna a jeli. A pak mi volal: „Hele , oni mají polední přestávku, mám tu tu hodinu čekat?“ Vytřeštila jsem oči a s klidem mu řekla, že to je nepříjemný, ale že by měl. A on opáčil:“Ale von když brečel, tak mu ta brambora z nosu vyletěla..“ Co na to říct:-)))
Jovanko, panenky jsme měli donedávna dvě, teď jen jednu, ale ty hry byly dost divoké:-).
hahahahaha, člověka potěší, když se dozví, že v tom není sám. Jinak Jovanko, panenky opravdu nemáme, zato vlastníme kočárek – ten je vedle autíček (u toho mladšího) ve velké oblibě. Na pohotovosti jsme byli s tím starším jako doma….
Naposledy, když si Filípek strčil do ucha pádlo od lodičky, když se koupal.
Ahoj holky, já sice mám doma jen holčičky, ale snad se můžu přidat k Vám. Moje děvčátka jsou totiž z čertovy zahrádky. Prostřední dokonce ani nechce nosit sukni, před svatbou švagrové jsme konflikt vyhrotily na ostří nože, když ona prohlašovala, že jinak než v kraťasech nepůjde (bylo to v létě)! Nakonec na sebe vzala půjčené šaty své tehdy nejlepší kamarádky 🙂
A když jsem čekala tu prostřední, tak jsem na těhot cvičení chodila s kamarádkou, která také čekala druhé – ona druhého kluka a já druhou holčinu. A ona se tehdy se slzou v oku zakoukala na tu moji prvorozenou a prohlásila: Taky jsem si přála mít holčičku, ale jak vidím Kristýnku, tak myslím, že je to jedno….
Jo, a na pohotovosti svého času po nás málem chtěli příspěvek na nájemné, jak jsme tam často pobývali :-))
Tož to jen tak, abyste si nemyslely, že mít holky je nějaká výhra, zdobení copánků mašličkami apod.
A luxovat se taky u nás moc nedá – přes vláčky, pistolky, stavebnice, pastelky, panenky, autíčka…. holky jsou všestrannější, aspoň ty moje. Neříkejte, že máte doma i panenky 🙂
Nazdar! U Jakuba se nedá vasávat kvůli autodráze:-))). Tipy na výlety s klukama beru, taky jich pár mám… Teď jdu odložit Jeníčka ze šátku, určitě se hned probere..
Ahoj Pamino, úplně mi mluvíš z duše. Doufala jsem, že to nejmladší bude holčička, ale co už. Jsem šťastná, že je to kluk, když už mám s nima takové zkušenosti, vždyť s holkama to ani neumím:-)
U nás to vypadá podobně, momentálně doma přeskakuju vláček, který dostal prostřední syn k vánocům.
Kdybys chtěla něco vědět o vysílačkách CB, nebo o RC modelech, můžu Ti kvalifikovaně odpovědět :-)) Taky znám spoustu tipů na výlety s klukama.
Kila po porodu jsem shodila úplně hravě, ve 3 měsících mimča jsem byla na původní váze, jde to fakt samo, a to ještě kdybych nejedla ty kokina a trochu cvičila, tak se asi ztratím :-))
To co píšu, není vychloubání, jestli si to někdo myslí, ale je to smíření s osudem 🙂
Ahoj všem, kdo sem nakouknou!
V poslední době jsem na stránkách VD nacházela spoustu maminek se 3 kluky, tak mě napadlo, že by bylo prima založit zápisníček pro mámy, co jsou doma „v menšině“.
U nás jsou doma taky tři malí „pindíci“ a to ještě nepočítám zakrslého králíka!:-)) Už při narození prvního jsem byla trochu nesvá. Naši byli jedináčci a já mám jednu sestru. Funguje to, zdá se,jinak. Vím, že jsou i hodně aktivní holčičky, ale jen méně z nich mělo určitě do tří let podezření na otřes mozku a šitý spodní ret jako můj syn. Nic výjimečného – sousedka vždycky jen říkala:“to jsou ty testosterony!“, když přijela se synem z pohotovosti.
Určitě to obohacuje. Nemám potíže s hubnutím! Ovládám teď taky poměrně slušně všechny značky aut přítomné v Čechách(někdy už i z „profilu“!). Mé první vycházky bez dětí s kamarádkami se odehrávaly podobně. Byla jsem nesvá z toho, že nic a nikdo nikam nepadá ani neutíká a při pohledu z okna jsem si se smutkem říkala:“Škoda, že ten jeřáb neuvidí Kuba!“:-)
Mohla bych psát celé stránky, ale jsem zvědavá, co vy a vaši páni kluci…
Zdravím!