Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Dítě v nemocici
Milé maminky, k založení toto diskuze mě inspirovala taková menší diskuze, která se rozběhla v poradně, ohledně pobytu dítěte v nemocnici, přístupu personálu k rodičům a dítěti samotnému, respektování práv dítěte apod.
Jako maminku mě samozřejmě zajímá, jaký je personál dětských nemocnic v ČR, ale zajímá mě to i na jako člověka, který se svou prací zabývá kvalitou v nemocnici ( i když ne zrovna na dětském oddělení), ale domnívám se, že případy typu, že matka nesmí s dvouletým dítětem zůstat v nemocnici apod. se týkají jakéhokoliv oboru a každé maminky.
Já osobně jsem tedy byla doslova rozhozená z toho, že stále dochází k nerespektování těchto práv dítěte a chování personálu k rodičům je úděsné.
Zároveň si ale myslím, že se rodiče musí nějak ozvat, alespoň vyplněním dotazníků v dané nemocnici oledně jejich spokojenosti, nebo třeba změnit nemocnici.
Takže, jaké máte Vy osobní zkušenosti s pobytem dítěte v nemocnici? Byli jste spokojené nebo naopak? A jak jste situaci řešili.Ivča
Vím, že to do téhle dětské diskuze nepatří, ale připdám svůj zážitek z nemocnice :
Před dvěma rokama mi bylo děsně blbě, břicho mě bolelo, zvracela jsem během dvou hodin snad 10x, dehydratovaná, hlavy se mi motala. Jeli jsme na pohotovost, tam byla moc milá doktorka, a že má podezření na mimoděložní těhu a hned do špitálu, do vojenské nemocnice v Praze. Tak jsem si říkala, super, ta má akreditaci, nejlepší péče. Opak byl pravdou – seděli jsme na chodbě asi půl hodiny, sestra co vyšla jen „počkejte, počkejte“. To už jsem zvracela šťávy i tam.Pak přišla a zeptala se :Vy něco potřebujete?“. To mě dostalo, jednání doktora nemlich to samé. No, nic to naštěstí tak závažného nebylo, ale zařekla jsem se, že do týhle nemocnice už nikdy.
Jinak jsem ráda, že ve všech dětských nemocnicích to nevypadá tak hrůzostrašně, jako popisovali v té poradně maminky.
Leni, ani nemluv, Martínek sice byl v červnu na infekčním sám a Domča v listopadu (co taky s těmi malými doma, že), ale KAŽDÝ den jsme za nimi chodili a byli tam po celou dobu návštěv, denně jsem u doktora škemrala, aby je už pustili domů a v den propuštění jsme tam stepovali, ještě neměli papíry vypsané… 🙂 A k té naší hospitalizaci – já si pamatuju, že ve dvou letech jsem byla v nemocnici se zápalem plic… dodnes si vzpomínám na ten smutek a zoufalství… taky mě po třech dnech museli propustit, jak jsem pořád brečela… Je fakt, že i v těch 6 letech mi přijde dítě ještě dost malé…
Úplně ty očička vidím… mně už to hraničí málem s týráním…
Tak to tady čtu a žasnu to je síla teda kolikrát.Já Vám nemůžu říct názor ještě jsem ve špitále s malou neležela a doufám že se nám to dlouho vyhne!!Ale jinak kolikrát i přístup na pohotovosti nebo u nějkaého lékaře v dětské je tady taky unikát to vám řeknu.
Jo, Ájíku, to mi povídej, a vůbec nejhorší bylo, když na tebe takové dítko na chodbě upře oči a zeptá se „A kde je MOJE maminka?“…to uměly srozumitelně říct i 1,5 roční… A pořád chodili k nám do pokoje a sestřičky si pro ně pořád chodily, bylo vidět, že i personál neví, jak odpovědět. Ale když část lidí ti ještě dnes taky řekne, že dítěti je v nemocnici dobře, hezky se starají… A co by si s ním doma počali, takový kašel…
Virenko, to mi přijde hrozné… Jak se můžou někteří rodiče „zbavit“ tak malého dítěte směr nemocnice, ještě když třeba pořádně ani neví, co mu je…??? To mi tedy hlava nebere. Pak odkud jsou dětské neurózy, úzkostné stavy atd. … to by snad mělo být trestné (přeháním, jen je to pro mě nepochopitelné). Může se stát, že to třeba při nejlepší vůli a chtění rodičů nejde (víc dětí, kojenec doma, náročné zaměstnání nebo nemožnost zajistit hlídání ostatních dětí… to možná problém je), ale v tom případě si pro dítě uháním hned jak to jde…
Ještě k tématu, vůbec si nedovedu představit, že v dobách mého dětství jsme byli já i bratr (ten dokonce v 10-ti měsících) v nemocnici sami. Já bych si asi zaplatila pobyt i u dítěte staršího, protože moje děti by to asi samy špatně snášely, ale jak to tak čtu, asi bych nebyla sama, že mamči?
Já jsem kromě jednoho zážitku, kdy mému alerg. synovi málem nechali sníst jídlo, na které je alergický, neměla špatnou zkušenost, ale to je určitě i tím, že jsem v té nemocnici roky pracovala, takže nikdo nepochyboval, že budu chtít být se synem a žádné překážky nebyly. Maminky s dětmi přijímají u nás běžně. Jen jsem sama zvědavá, co by bylo teď, Tomovi je už 6 a při něčem vážnějším bych od něj určitě v noci nechtěla. Vím, že na to už jsou zvyklí míň, má se tak nějak za to, že dítě už je dost velké :-((.
Musím taky říct, že během mých 3 pobytů v nemocnici s dětmi jsem na oddělení viděla na můj vkus dost dětí do cca 2 let, které byly bez rodiče, protože rodiče s ním nechtěli, chtěli si „odpočinout“ s tím, že o dítě je v nemocnici postaráno. Návštěvy max. ob den a rozhodně nespěchali vzít je už domů. Vím jistě, že sestry opakovaně nabízeli rodině pobyt s dítětem. Rozhodně to nebyly jen tzv. socky, takže argument některých zdravotníků, že pobyt matky není nezbytný, není vycucaný úplně ze vzduchu. Někteří rodiče jim dávají munici.
Dobrý den. Mám zkušenost starou 3 roky. Dceři bylo 9 let, skončila na kapačkách po velkém zvracení. Bylo to v nemocnici ve Frýdku Místku, vzhledem k věku jsem neměla nárok na ubytování s dcerou, ale mohla jsem s ní být asi od 8 ráno do 8 večer kdykoliv, stejně tak ostatní členové rodiny. A to i první dva dny na JIP. Byly tam i na JIP i maminky s kojenci apod. úplně samozřejmě. Personál byl milý a ochotný, prostě spokojenost. Ve stejné nemocnici jsem o 3 měsíce později rodila své třetí dítě a taky jsem byla moc spokojená. Snad jenom jedna sestra na šestinedělí byla trochu protiva, ale třeba měla právě den blbec. Pavla
Tak i my jsme skončili v nemocnici. Poprvé jsem byla s Honzíkem, když mu byly 4 týdny, chytl nějakého bacila a museli jsme být na pozorování. Podruhé jsem byla s Kubou v době, když měl necelé 3 roky s velkým obstrukčním zánětem prudušek. Pokaždé v Přerově, dětské oddělení je v přízemí pod gynekologií a porodnicí (tam jsem taky oba porodila). Jde o novou budovu, takže všechno je tam moc hezké, maximálně přispůsobené potřebám maminek i dětí. Pokoje jsou po dvou a sociální zařízení je společné vždycky pro dva pokoje. Maximální soukromí zaručeno, personál milý, ochotný, vstřícný. Vybavení také moc pěkné, celé oddělení pěkně vesele vyzdobeno barvičkami, obrázky i děti na pokojích mají bednu s hračkami a nástěnnou tabuli s papírem a pastelkami na malování. K dispozoci je i velká herna včetně počítačů s připojením na internet. V obou případech jsem byla maximálně spokojena jak s pobytem v porodnici, tak na dětském oddělení.