Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Dítě v nemocici
Milé maminky, k založení toto diskuze mě inspirovala taková menší diskuze, která se rozběhla v poradně, ohledně pobytu dítěte v nemocnici, přístupu personálu k rodičům a dítěti samotnému, respektování práv dítěte apod.
Jako maminku mě samozřejmě zajímá, jaký je personál dětských nemocnic v ČR, ale zajímá mě to i na jako člověka, který se svou prací zabývá kvalitou v nemocnici ( i když ne zrovna na dětském oddělení), ale domnívám se, že případy typu, že matka nesmí s dvouletým dítětem zůstat v nemocnici apod. se týkají jakéhokoliv oboru a každé maminky.
Já osobně jsem tedy byla doslova rozhozená z toho, že stále dochází k nerespektování těchto práv dítěte a chování personálu k rodičům je úděsné.
Zároveň si ale myslím, že se rodiče musí nějak ozvat, alespoň vyplněním dotazníků v dané nemocnici oledně jejich spokojenosti, nebo třeba změnit nemocnici.
Takže, jaké máte Vy osobní zkušenosti s pobytem dítěte v nemocnici? Byli jste spokojené nebo naopak? A jak jste situaci řešili.Ivča
Já mám tedy spíš dobré vztahy – viz nahoře, konkrétně k těm velkým nemocnicím bych se ale ráda vyjádřila. Mám zkušenosti především z té naší, okresní a pak právě z velkých klinik v Praze, kam nás naše paní doktorka posílá na specializovaná vyšetření nebo zákroky, které se u nás nedělají. Mám trošku pocit,že velké nemocnice jsou strašně uspěchané, nervózní a lidé jsou tam většinou se vším rychle hotoví – bohužel někdy na úkor toho, aby byli příjemní a vysvětlili dětem a rodičům problém srozumitelně. Nemyslím si, že bych byla nějak pitomá, dost lékařských pojmů už mi něco říká, ale výklad v latině a ve spěchu, to mě dokáže spíš naštvat a urazit. Neházím všechny do jednoho pytle, ale bohužel, je to tak, že velká nemocnice = fabrika, kde není čas. Chápu, bojují o životy, ale vystrašené dítě a rodič potřebují i milé slovo a úsměv. Naopak – samozřejmě jsou tam i příjemné a milé sestřičky, obětaví lékaři, jako všude.
Dítě by určitě mělo mít právo být v nemocnici s maminkou nebo jiným příbuzným, nebude mít strach, rodič získá informace hned a dokonce i sestřičkám se uleví, protože nemusí s dítětem absolvovat všechno, maminky jim v tom pomáhají.
je to fakt kolikrát hrůza, co člověk, a hlavně ty děcka , zažijou.
Chci opět dodat, že podle schválených práv dítěte ( tuším WHO) má každé dítě právo být se svým rodičem při pobytu v nemocnici ( u ná stuším do 6ti let, možná je to individuální).Neexistuje, že nemají lůžka. Hlavně, Motol se připravuje na akreditaci, tudíž tato práva dítěte má zcela jistě zanesena ve svých standardech a musí je dodržovat!
Prostě si popřípadě stěžovat, dost váhu má písemná stížnost na vedení, řeší to pak oddělení kvality té nemocnice a musí vykázat, jakým způsobem ta stížnost byla vyřešena. A například Motol, jak jsem řekla, to co popisuju na 100% má.
Jinak fakt skončíme tak, jak píše majulka.
Už jsem psala jeden zážitek z nemocnice v poradně, ale mám ještě jiný, který jen dokazuje,proč bych malé dítě nikdy nenechala v nemocnici sama. Když mně byli tři měsíce byla jsem zdravé baculaté miminko.Ale doktorka mě poslala do nemocnice že mám velikou rýmu a mohla bych mít z toho zánět průdušek.Protože jsem feminar nesnášela a zvracela jsem ho(měli to v kartě)tak mi živili přes kapačky a do žaludku jsem dostala jen černý čaj. Domu mě pustit nechtěli,protože tam byla nějaká střevní chřipka,tak abych to neroznesla.Mamce mě ani neukázali.Po třech týdnech si mamka vyhádala,aby mě jí aspoň ukázali a když mě viděla tak mě ani nepoznala.Neměla jsem ani porodní váhu a na oholené hlavě jsem měla od kapaček samé modřiny.Pohádala se tenkrá tak s primářem že mu nadávala těma nejhoršíma nadávkama, ale on stál na tom,že mě nemůžou pustit.Tak si musela vyřídit od krajského hygienika potvrzení,že mě můžou pustit.Dostala jsem se domů po 4 týdnech a moje doktorka když mě viděla tak nevěřila tomu že to přežiju. To jí ale řekla až když už jsem byla z nejhoršího venku.Je ale fakt,že dneska už by si takovéhle zacházení s miminkem snad nedovolili. Tenkrát za totality si obyčejný člověk moc vyskakovat nemohl.V té nemocnici v Prachaticích tenkrát umřeli ten rok asi 2 děti,kterým vůbec nic vážného nebylo a není divu.
Tak já jdu taky přidat zážitek.Můj naštestí dobrý!Chci tím jen říct,že je to fakt o lidech,ikdyž půjdete do vychvalovaná nemocnice,můžete sakra narazit.Já byla před pár dny na ORL,kvůli vyšetření nosní mandle.Jelikož naše paní dr. co nás měla v péči s ouškama(hrozně moc hodná,ochotná,…)odešla na polikliniku,celkem z ruky,rozhodla jsem se,že zůstaneme v motole a dle péče jiný doktorky,se rozhodneme,jestli zůstaneme,nebo odejdeme za naší dr.Při objednání,jsem si vybrala ze 2 lékařů(to jméno mi něco říkalo) když jsme přišli,poznala jsem paní dr.u kterí jsme jednou byli,když ta naše operovala.Byla moc milá,k synovi velice hodná,laskavá,…sestra to samé.Vše nám do podrobna řekla,vysvětlila všechny naše otázky,vytiskla zprávu pro obvoďáka,….A řekla,ať se rozhodneme,jestli budeme chodit k ní,nebo budeme dojíždět za naši doktorkou co už tam nepracuje.Jinak,že se máme přijít za 2 měsíce znova ukázat.Dnes(asi týden po nás)tam byla kamarádka s podobně starou holčičkou a bohužel si vybrali druhou doktorku.Kamarádka řekla,že do motola,už nevkročí.Když dr.viděla,poznala v ní tu u které byli v motole na orl poprvé.A to byla hrůza,řvala na kamarádku,že je neschopná,protože nepoznala,že má malá zánět v puse a že je neschopná,protože si jí neumí při prohlídce uklidnit,aby neřvala!!!(malé bylo kolem 2 let)Při týhle prohlídce byla dr. nepříjemná,vůbec nic jí neřekla,že jí vše přijde domu dopisem a rovnou i nástup operace.Kamarádka,se divila jaké a ona na to,že má středně velkou mandli,ale jakou to ví jen ona(fakt jí neřekla jakou).A že jí vše vysvětlí obvoďák.A že se má sama rozhodnout,jestli na operaci s malou půjde.Ještě jí sestra řekla,že nejsou lůžka a tak může být u malé jen přes den a večer musí domu.Kamarádka jí na to řekla,že tam bude klidně sedět u ní na židli.Sestra se rozesmála,že na to se jí nikdo ptát nebude,že když nebude lůžko,půjde prostě domu.Je fakt,že bez přítele bych do motola nikdy nešla,on docela budí respekt už jen tím jak vypadá.A je fakt,že jsme tam zatím neměli co se týká chování lékařů,sester, jediný problém!Bohužel,asi jediný:-(
Virenko, dík, taky odmítám coby pacient být za de..la, který musí jen držet ústa a krok a slepě poslouchat, co pan doktor (Bůh!) nakazuje…,ať už se mi to zdá správné nebo ne, zvláš´t v době, kdy je informovanost jak o nemocech, léčbě, tak i právech pacienta (a dítěte) dobře dostupná. Naštěstí se to lepší… Adavildo, je mi to líto, dobře, že jste se nedali… Ať je malá brzy zdravá!
Tentokrát souhlasím se všemi včetně Běláska, bez stížnosti na to, že porušují práva vašeho dítěte, se nezmění nic! V nemocnicích, stejně jako v mnoha jiných profesích (teď mi řekla učitelka ve školce, že si nepřeje, abych si na ně někde stěžovala, protože jsou zvyklí na POZITIVNÍ reakce od rodičů), jsou zvyklí na klídek a pohodu, a na podvolné pacienty. Já sama bych asi byla podvolná pacientka, ale rozhodně nejsem podvolná matka, a ani nebudu. Dítě v nemocnici bych opustit nedokázala a myslím si, že bych asi dala i přednost staršímu v nemocnici před mladším doma se svou rodinou, i když bez mámy.
Kdo máte špatnou zkušenost, nenechte to být, stěžujte si, třeba i po propuštění, pokud máte strach, že by vám to dali „sežrat“. Nesmí to být zase jako za komunistů, kdy zdravotnický personál milostivě dovolil, že můžete navštívit vlastní nemocné dítě.
Jistě Adavildo ! Jedině stížnosti,protesty a vyhrožování(nejlépe televizí)platí na nevhodné chování a názory zdravotnického personálu a i jiných profesí !!
PO PŘEČTENÍ PŘÍSPĚVKU OD ÁJÍKA-JAK MALÉ DĚTI PROŽÍVAJÍ ODLOUČENÍ OD MAMINKY- JSEM VELICE ROZČAROVANÁ Z NÁZORŮ JEDNÉ LÉKAŘKY KLATOVSKÉ NEMOCNICE.MINULÝ TÝDEN MOJE DVOULETÁ DCERA BYLA V NEMOCNICI.NEJENŽE MĚ TATO LÉKAŘKA OZNÁMILA,ŽE PO DOBU POBYTU MÉ DCERY V NEMOCNICI NEMOHU S NÍ BÝT V NEMOCNICI,ALE ANI NEZAPOMĚLA PODOTKNOUT,ŽE NEDOPORUČUJE ANI NÁVŠTĚVY.DRUHÝ DEN SE MANŽEL ROZČILOVAL U ZÁSTUPCE PRIMÁŘE A POHROZIL STÍŽNOSTÍ.NAJEDNOU SE CHOVÁNÍ LÉKAŘŮ ZMĚNILO A OKAMŽITĚ NÁM BYL PŘIPRAVEN POKOJ.DCEŘIN ZDRAVOTNÍ STAV SE VE VELICE KRÁTKÉ DOBĚ ZLEPŠIL,ALE I TAK MÁ NYNÍ PO JEDNÉ STRÁVENÉ NOCI SAMA PODIVNÉ CHOVÁNÍ.NO SNAD SE VŠE ZASE UROVNÁ.
Ahoj. Moje starší dcerka byla krátce po třech letech trhat nosní mandle. Já vzhledem k vysokému stupni těhotenství jsem tam už nemohla, tak šla otcova matka. V pohodě, super vše. Bylo to v Teplicích na ORL. Pak jsem byla s mladší na trhání nosních mandlí v roce a to jsme ležely na dětském přímo. Taky super, samostaný pokoj, platila jsem 100 za den, protože jsem nekojila. Já si myslím, že když je možnost, tak by měla maminka být se svojím dítkem v nemocnici, ulehčí to zhojení. Ale v dnešní době to není tak lehké z hlediska finančního. Leckterá maminka – samoživitelka si to asi dovolit nemůže. Toť můj názor.
Ivčo, asi platí, že pod svícnem je největší tma – kde bys očekávala nejlepší péči, tam houby… Ale jestli můžu – objevila jsem článek, z něhož bych shrnula jen pár poznatků – jak malé děti prožívají odloučení od maminky: 1.fáze – pláčou a volají maminku, 2.fáze: ztrácejí naději na přivolání, jsou smutné, odmítají hračky a jakoukoli společnost, 3.fáze: potlačí své city k matce a připoutají se k jinému dospělému nebo k hračce. I když dítě musí být v nemocnici samo (batole), je důležité je co nejčastěji navštěvovat, i když při vašem odchodu pláče, než riskovat, že po delším odloučení dojde k trvalému narušení vztahu mezi matkou a dítětem. Podle studie, v níž byly zkoumány reakce asi dvouletých dětí, děti nacházející se po návratu z nemocnice v první fázi, často projevovaly zvýšenou závislost na matce. Oproti tomu děti ve třetí fázi hůře navazovaly opětný citový náklon k matce. Je to článek z lednové Maminky.