Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
První jízda naostro
Ještě se klepu. Přítel mě vezl do okresního města pro řidičák, zpátky mi to už půjčil…. hrůza, všechno špatně. Těch mých prvních oficiálních 10 kilometrů stálo za to. Nevím, jestli mé nervy zvládnou jezdit s přítelem – to je kritika, že nakonec ani já nechápu, jak jsem mohla ten řidičák vůbec dostat. Snad se zlepším a bude s mou jízdou spokojený. Byla jsem pěkně vynervená
No, abych se přiznala, já jsem si žádnou pochvalu ani nezasloužila….. takové kopance jsem nedělala ani v autoškole a čím víc přítel nadával, tím hůř to šlo.
Ale snad vydrží, bude se mnou trpělivý a já ho za to obdivuji, že mi to vůbec svěří.
TaHad: super, věř si a jezdi,a jezdi. Držím palečky. 🙂
No to jsou zprávy!!!!
Vidíš,šikulka:))))
Možná ten tvůj to bral výchovně-nejdřív bič,aby jsi nebyla si moc jistá a neudělala v provozu zásadní kopanec svou suveréností a potom med,když poznal,že je to dobrý:)))))
Hlavně,že to jde a půjde ještě líp…
Já sem zvědavá co ta naše cácorka-taky dám vědět jak ona to zvládá.Snad v pátek má dostat řidičák a už se klepe na to,že bude jezdit do Varů /16km/do práce.
Joj, tak ta cesta domů z práce….. hrůza – první křižovatku jsem přehopsala, jela jsem pěkně vynervená (taková slova jsem od přítele v životě neslyšela)…. samozřejmě jsem špatně zaparkovala – menévrování jsme v autoškole moc nezkoušeli (jen couvání mezi auta)….. celé odpoledne jsem stála zaprd….. a zařekla jsem se, že už do toho nevlezu, protože nebudu nikdy jezdit tak jak si představuje přítel – to vím.
V neděli jsme jeli do Plzně, vrazil mi klíčky a slíbil, že na mě bude hodný….. byl. Jela jsem prvně po dálnici, předjela jsem si pár náklaďáků, mám za sebou první jízdu tunelem….. ve městě jsem pak měla potíže s rozjezdem do kopce, ale byla jsem nakonec pochválená, že to bylo lepší. Dnes jsem jela zas – už to šlo líp, i když to pořád není ono…. ale snad se to zlepší.
Takže se holky nebojte a využijte každé příležitosti řídit…. ono to půjde pořád líp.
Blani, taky jsem zvědavá, jak se ti po týdnu jezdí:-) Tak prosím prosím, dodej mi odvahu a napiš, že to už zvládáš líp:-))) A já ti to moc přeju!
TaHad týden pomalu máš za sebou,tak se ozvy jak to pokračuje:)
Naše malá už se klepe jak bude jezdit příští týden do práce.No má výhodu – ten její nemá řidičák:))))
TaHad: Ahoj, přítele ber s VELKOU rezervou…. Můj bratr je učitel autoškoly – taky “paráda“ :-). Já měla papíry na auto hotový v 17l, měli jsme to 2roky jako vyučovací předmět na škole…takže jsem musela rok čekat,než budu moci jezdit. Uplynulo 16let, a já střídavě jezdila a nejezdila,jezdím a pokaždý v jiným autě ..a asi působím důvěryhodně, protože CHLAPI – kamarádi, mi kolikrát auto sami vnucovali na půjčení,jezdila jsem sama,bez nich. Jediný s kým odmítám řídit je právě můj bratr. On všechno posuzuje podle sebe a svých vyježděných schopností a nějak asi zapomíná, že každý má styl jízdy prostě jiný.Je trochu nervák,což třeba můj táta taky, ale s ním jsem za volantem nervozní nebyla,byl na mě hodnej.S bráchy jsem na prášky pokaždý,on sám kolikrát jezdí jako prase, takže už jsem se naučila,že když bude remcat, tak mu vynadám nebo ho nechám vystoupit a je to. On tě pak takový “prima“ spolujezdec znervozní víc než ty sama sebe a pak děláš zbytečný chyby vlastně i kvůli němu. Takže hluboký nádech, počítej do 5ti,mile ho požádej ať ti do řízení nemluví,a když tak ho opravdu vysaď … nebo vystup ty i s klíčkama někde v křižovatce a odejdi středem. :-)Iv.
P.S. Přeju pevné nervy, a hodně kilometrů v pohodě. Ale opravdu jezdit, jezdit, jezdit. Stačí každý den půlhodinka – horší je řídit 1x mesíčně.
Jojo, když jsem se dala na vojnu, budu bojovat. Sama bych si zatím netroufla – možná s Almerou co jsem s ní jezdila v autoškole….. s tou mi to šlo. Tohle je úplně jiné auto, větší, těžší a jinak se ovládá. V autoškole jsem vystřídala tři auta a neměla jsem takové problémy, když jsem přesedla do jiného.
no tak pevné nervy protože s chlapem vedle sebe se mi také jezdí hůře ikdyž moc nemluví do řízení, ael už ten pocit, že sedí vedle …..a to mám řidičák dlouho, samotné se mi jezdí líp, ale to je asi normální, tak přeju příjemné a klidné ježdění a čím dál méně připomínek od spolujezdce:-)
Blani, já toto neznám, co píšou holky… Řídila jsem ve svém životě asi jen tři měsíce, než jsem to definitivně vzdala – se slovy – umím vařit, klidně porodím kupu dětí a postarám se o ně, upletu hromadu krásných věcí a jsem schopná složit básničku a naštípat dříví, ale řízení auta prostě nezvládnu, není to pro každého. Ale vždycky jsem řídila se svým mužem po boku, který mi byl neskutečnou oporou. Jízda proběhla téměř beze slov, pouze ve chvílích mé absolutní beznaděje mě pohladil po rameni nebo po ruce…
Vím, že to tak nebývá vždycky, ale že tolik z vás má smůlu na spolujezdce, to jsem netušila:-)))))