Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
První jízda naostro
Ještě se klepu. Přítel mě vezl do okresního města pro řidičák, zpátky mi to už půjčil…. hrůza, všechno špatně. Těch mých prvních oficiálních 10 kilometrů stálo za to. Nevím, jestli mé nervy zvládnou jezdit s přítelem – to je kritika, že nakonec ani já nechápu, jak jsem mohla ten řidičák vůbec dostat. Snad se zlepším a bude s mou jízdou spokojený. Byla jsem pěkně vynervená
TaHad, hlavu vzhůru, však ono to půjde, žádný učený z nebe nespadl a za volantem to chce čas a trpělivost. Bude to dobré. Chápu Tě, taky jsem to ve svých začátcích probrečela.
Hlavně vydrž. Ono to půjde lépe a lépe. :-))
A jen taková poznámka (moje vlastní zkušenost) – není dobré (tedy pro mě nebylo) se někomu přizpůsobovat – každý přece jen jezdí malinko jinak, trošku jinak řadí, vybírá si jiné cesty, volí jiné křižovatky – je lepší si najít tu svou cestičku tak, aby ses ty za tím volantem cítila dobře, pohodlně a uvolněně.
Každopádně přeji hodně štěstí, pevné nervy a dostatek trpělivosti.:-))
Jo, jenže já si jinak nezajezdím. Říkal, že mě za to pustí samotnou, až si bude jistý, že to sama zvládnu. Před chvílí mi volal, že pro mě přijede do práce a že se odvezu. Už se těším (fakt)….. snad to půjde líp.
Jsem ráda, že jsem vás rozesmála (já brečela)…. a když jsem psala, že budu jezdit s instruktorem (mým přítelem), který mi nic neodpustí, tak jsem věděla o čem píšu.
Nenech se zvyklat!Nebo Ti ještě vsugeruje,že má pravdu a do auta polezeš s pocitem já to neumím a budeš jezdit čím dál míň,až nakonec přestaneš.
Už v autoškole když nám dávali papíry nám učitel říkal:tady máte od nás jen základy,chce to jezdit a jezdit,né dát řidičák na piáno…
A já řádným příkladem jsem toho ukázkou.Nejezdila,bála se a dneska bych za volant možná sedla někde na poli:)))
Když máš pocit že zvládáš tak co.Jemu řekni,že jezdíš jak zvládáš a že on taky určitě nebyl génius,když začal.
Má švagrová když mě vezla s bráchou, tak jsem myslela, že vystoupím. Pak jsme jely několikrát bez něj a je to super řidička. Stačí, když tě nikdo nebude nervit. Příště zastav a požádej ho(ale úplně vážně), aby vystoupil, dokud jsi ještě v klidu.
Teda Blani, musím se smát… 🙂 Když jsi psala o tom, že máš “papíry v kapse“ a že od nynějška bude tvým “učitelem“ přítel, říkala jsem si, jak dlouho ti to asi vydrží 🙂 Ze své i zkušeností dalších kolem mě vím, že prostě není dobré jezdit s chlapem, ať už to je táta nebo partner…
Zkus tedy sednout za volant bez něj (a jeho bezesporu chytrých rad) a osahej si to pěkně sama… A až získáš sebejistotu, klidně ho svez, ale pod podmínkou, že zkrátka bude po celou dobu jízdy držet pusu na zámek… Tedy s výjimkou pochvalných slov! 😉
Možná se k tomu ještě o víkendu dostanu. Přítel mě proto unesl z práce (abych si vyzvedla papíry), abych už mohla jezdit. Já to chtěla nechat na pondělí…. no, nenechám se odradit, ale slzičky byly a určitě zas budou. Já vím, že nikdy nebudu jezdit jako přítel, to prostě nedokážu – taky má 25 let náskok.
TaHad, začátky jsou vždycky těžké, ale brzy budeš po silnicích frčet jedna básen:)))
No a mít vedle sebe chlapa, který do toho remcá, není dobrý nápad, máš mu říct, že pokud se mu to nelíbí, může si vystoupit, protože chlapi jsou v řízení jedničky/ to si myslí každý chlap/:)))
Takže držím palečky a dej vědět, jak ti to jede:))))
Vůbec nic si z toho nedělej. Já když si po těch letech vzpomenu na ty začátky, tak se dodnes divim, jak jsem to mohla přežít bez ztráty kytičky :-)))
Začátky jsou u všech stejné, chce to nenechat se odradit a jezdit, jezdit. Jen tím, že si to budeš trénovat, tak se zlepšíš.
Manžel to tehdy se mnou udělal dobře, dal mi klíčky a jezdi si sama. Asi to bylo to nejlepší , co mohl udělat. Ušetřil mě své kritiky a já se v klidu vyjezdila. I tak když jsem ho pak někdy vezla, tak vrhal poznámky, ale to už jsem si z toho nic nedělala:-)
Takže tfuj tfuj, ať se ti daří 😀
Blani, se směju :o))) hlavně té tvé zprávě, že to byla brnkačka. Realita je sviňa,že? :o))) Ty to zmákneš, je to zas jiné auto. Tady je vidět, že moje kritika na mou autoškolu, kde nám neustále střídali auta, mi nakonec přinesla ovoce. Ani totiž nevím,jak je možné, že jsem si na Feliciu tak strašně rychle zvykla. Ona je pohodové autko, ale přece jen když řídíš “pětkového“ Golfa, pak je rozdíl velmi patrný:o)
Holka netrap se, nejlepší je vzít si to auto někde na výpadovku, přítele na chvilku vykopnout pryč a zkoušet si to sama. Je mi záhadou, jak je možné,že chyby, které jsem v autoškole dělala, se mi nestávají a naopak co jsem měla v malíku,mě občas překvapí… Neboj, učit se budeš velmi rychle!!! Jsi holka šikovná.
Ještě se klepu. Přítel mě vezl do okresního města pro řidičák, zpátky mi to už půjčil…. hrůza, všechno špatně. Těch mých prvních oficiálních 10 kilometrů stálo za to. Nevím, jestli mé nervy zvládnou jezdit s přítelem – to je kritika, že nakonec ani já nechápu, jak jsem mohla ten řidičák vůbec dostat. Snad se zlepším a bude s mou jízdou spokojený. Byla jsem pěkně vynervená