Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Když si děti nerozumí
Ahojky holky, nechtěla jsem to dávat do poradny, protože to není ani tak prosba o radu, ale spíš o názor.
Má dcerka (za 2 měsíce 3 roky) je dost společenské dítě. Ráda si hraje s dětmi, baví jí ruzné hry a u všeho vydrží. Vůbec hry spojené s ostatními dětmi jsou pro ni tím nejlepším. Sem tam k nějakému hašteření dojde, ale není to nic, co bychom nezvládly 🙂
Abych to tedy shrnula Eli miluje společnost dětí a vyhledává ji. V kolektivu si vždy najde spřízněnou dušičku. Dětí se tedy nestraní a ani se neschovává za mou sukni.
Co mám tedy na srdci, je to, že mám neteř (Eli sestřenka),která je o 4 měsíce starší než ta naše. Jenže v poslední době, když se ty dvě sejdou, tak to je nápor na mou mozkovnu. Neteř je samozřejmě diametrálně jiná než Eli. Navíc si vybudovala novou taktiku a přesně ví, čím Eli popudí, aby s nimi nebylo k vydržení.
Abych to přiblížila. Eli si chce hrát, vymyslí hru např s míčem. Neteř se k ní na pár vteřin přidá, ale v zápětí si stoupne stranou a začne trucovat. Pokřikuje na Eli, že si hrát nebude, že nechce a prostě jen tak stojí a ksichtí se. Eli se jí snaží přemluvit, ale prostě šprajc. Tak příjde s jinou hrou, třeba jízda na odstrkovadle. Neteř s ní minutu pojezdí a zase šprajc. Znova přemlouvání. Pak tedy začnou běhat, zase minuta pozornosti a znovu truc. Potom už Eli začne fňukat, že si s ní nechce hrát a je hotovo. Od té doby poslouchám jen řev.
Neteř sama žádnou hru nezačne, nevím proč, ale nikdy to nedělá. Když se do nějaké zapojí, tak jen za účelem naschválu nebo právě zmiňovaného šprajcu.
Bohužel už jsem bezradná. Snažila jsem se s nimi do hry zapojovat, tak aby ani jedna neměla důvod být ošizena, ale to stejně nepomáhá.
Korigovat dle svého to nemůžu, protože se nesetkávám s pochopením buď její maminky nebo tchýně. Tudíž taktika nechat je, ať si to samy holky srovnají nesmí být použita. Okřikování z jejich strany prostě nepomáhá, spíš neshody jen zhoršuje.
Asi by mi to bylo už i fuk, protože s jinými dětmi Eli potíže nemá. I se synem (autistou) od mé kamarádky si vyhraje mnohem lépe a bez problémů, nemusíme se jim vůbec do ničeho plést. Jenže za pár dní s rodinou a tudíž i s neteří jedeme na tu společnou dovolenou. Pokud to bude probíhat takhle, tak asi skončím za těch 12 dní u Chocholouška 🙂 Napadá mě jediné, že prostě budu muset být s nimi a vymýšlet pro každou něco zvlášť nebo se budu modlit, aby tam byly i jiné děti a tím pádem bude po starostech.
Ráda si vyslechnu, jak by jste to řešily třeba vy a nebo jen hoďte do placu názor.
Díky
Horempádem, radu :-))) nech to tak jak to je, nic s tím zřejmě nenaděláš. Máme to v rodině naprosto stejně. Verča je tvor společenský (teď sice už pochytala manýry ze škole) a do nedávna jsme chodili i pokousané, postrkané, pobouchané a znechucené domů. Změnilo se to asi před půl rokem (ve 4 letech). Jedinou výhodu jsme měli, že Verunka si uměla hrát i sama a když se 1 -2 x holčička zasekla, tak si hrála sama a hotovo :-). Nemá cenu se tím zabývat, některé děti jsou holt takové. Je pravda, že by to člověk neřešil, kdyby se to netýkalo přímo našich dětí. Je to asi rok (možná i 2 :-D), co jsem si tu vylévala srdíčko, že to s holčičkou není k vydržení.
Piškotko, Daniello díky za příspěvek 🙂
Je to na dlouhé lokty, ale asi se to časem poddá. Jde o to, že je to jediná malá příbuzná,která je tak nějak věkově stejně s naší dcerkou. Protože se budou potkávat ještě hooodně dlouho, tak bych byla ráda, aby si časem porozuměly. Nebudu to ale lámat přes koleno.
Jinak souhlasím s tím, že částečně to může být dáno do vínku. Její maminka (tedy neteře) dle tchýně byla taky zamlklá, samotářská a s nikým si moc nerozumněla. Naopak panovačná a tvrdohlavá je zase po tatínkovi, takže asi na tom něco bude :-)))
Rodinná dovolená v tomto ohledu bude určo zajímavá 😀
Dnes jsem ale postřehla mírné zlepšení. Musela jsem pracovně na schůzku, a protože bylo tak krásně, tak jsem využila toho a odvezla Eli ke tchýni, která tento týden hlídá neteř. Takže holky spolu strávili část dne a i po mém příchodu se zdálo, že to bude možná lepší. Docela v klidu si hrály, ani se nehádaly. Jen jsem si všimla ještě jedné věci, že asi neteř ty své vzdory využívá k tomu, aby na sebe strhla pozornost, jak naši, tak i Eli.
Uvidíme, třeba si to mezi sebou časem vyřeší, až si budou moci zřetelně popovídat :-)))
Horempádem, chápu tě… jen trochu poopravím, že já učím Sárinku, aby byla společenská odmalička a teda bez úspěchu. Je to v genech, můj přítel je samotář, nemá moc rád lidi, tak 2-3 kamarády a dost, já byla ohromně hravé dítě, sice je fakt, že spíše jen v té školce, ve škole mi pak taky stačily jen ty kamarádky, co mi “sedly“, nijak jsem se nenutila do kamarádství, pak už si mě kamarádky vyhledávaly samy.
Já jsem tedy naopak ta maminka, kterou mrzí opak – to, že si moje malá nechce s nikým hrát, tedy abych byla přesnější, s málokým, a když už, většinou se staršími holčinami. Pořád se obviňuji a před lidma Sáru napomínám, a potom mě to doma mrzí a říkám si proč to vlastně dělám, každý se baví s tím, s kým si sedne, my dospělí si taky né všichni sednem. Úplně ale chápu tvé obavy z dovolené, řešit něco takového bych fakt nechtěla. Ale třeba to vidíš zbytečně černě a bude dobře:o) Jen soucítím s tvou holčičkou, tady má Sára jednu “kamarádku“, která ji zbožňuje a pořád se snaží cokoliv udělat, aby Sáru zaujala, ale vše je marné, a neuděláš vůbec nic:o( ach jo;o)
Horempádem, mám neteře od dvou sester, které spolu takhle válčily asi od tří do pěti let, pak se to upravilo. Jedna je dominantnější, druhá ale taky chtěla mít občas něco posvém, takže si to dovedu představit.
Jedeme letos taky na dovolenou s příbuzenstvem, tak jsem zvědavá, jak to proběhne. I když je mám všechny ráda, moc se mi tam nechce, protože si právě myslím, že budu pořád lítat a řešit spory mezi dětma. Ale třeba ne, uvidíme.
Ještě k těm vašim holkám, nešlo by občas k nim přibrat ještě jedno dítě, které by si hrálo? Eli by měla zábavu a neteř by třeba pochopila, že ji nebudou prosit, když se nezapojí sama.
Ahoj holky, tak jak vidím, tak to vidíte tak nějak stejně jako já. Nechtěla jsem , aby to vyznělo, že chci chování té mé treperendy obhajovat. Já vím, že některé děti jsou společenské a jiné ne. Dříve to mezi těmito dvěma nebylo tak hrozné, ale v poslední době to prostě graduje.
Řekla bych, že těch hlavních problémů je několik. Jednak se neteř ještě neodnaučila říkat “moje“, respektive člověk by to ještě k jejímu věku respektoval. Jenže říká to pořád a s velkou chutí. Druhou věcí je, že má stále svůj slovník a neskládá věty. Tudíž občas, když neteř něco Eli sdělí, tak ta tomu povětšinou porozumí jinak nebo vůbec. Protože “hololu okouka“ (tzn. pojď na motorku-odstrkovadlo) dcerka pochopí jako něco ve smyslu s okurkou, tudíž se nechápavě ptá, co je s tou okurkou a dohady začnou. Jedna o voze, druhá o koze 🙂
Třetí a poslední věcí je, že i tchýně řekla, že si neteř nehraje ani když je sama. Nic jí nebaví a tak prostě jen tak pobíhá a vymýšlí ptákoviny.
Sama když k nim jednou za uhérák zavítám, tak tam běží televize s nějakými pohádkami a hračky jsou pro jistotu odklizeny, aby se nebylo ani proč hádat.
U nás je to tak, že když příjde návštěva s dětmi, tak jsou u Eli v pokojíčku a není o nich slyšet, občas si vyjasní nějakou nesrovnalost mezi sebou, ale jinak pohoda. Jen se chodí chlubit s tím, kdo co našel za poklady 🙂
Jak říkáte vy, prostě na to házím bobek. Trošku ale pozměním postoj, protože do teď jsem byla nucena Eli neustále upomínat, protože úplně cítím jak se do mě zapíchávají pohledy ať s tím něco udělám.
Ani jsem nepostřehla, že by se dcerka chovala organizátorsky k ostatním dětem, zapojuje se i do jejich her. To co tady ze strany Eli vzniká, už je asi zoufalství a snaha vymyslet cokoli, aby si s ní neteř hrála. Časem jí to snad přejde a pochopí, že když někdo nechce dělat nic, tak se otočí a půjde si po svém.
Snažila jsem se jí vést k tomu, aby byla společenská a to se zdařilo, tudíž nemám důvod to kvůli neteři měnit.
Co se týká té dovolené, tak my jsme si už nějakým způsobem naplánovali, co budeme dělat. Jsme výletový, takže máme zajednané auto, čeká nás jeden celodenní výlet lodí okolo ostrova. Jeden den jedeme navštívit nějakou jeskyni. Pak autem plánujeme po dva dny probrouzdat ostrov. Takže minimálně pět dní budeme mimo jejich společnost. Nikdo se k nám nehodlá připojovat a ani to nikomu nevnucuji. Ať si každý z nich dělá co chce, nemám v úmyslu někomu organizovat dovolenou 🙂 Že k nějakým konfrontacím dojde, to je mi nad slunce jasné 😀
Odpočinout si tam nejdu, odpočívali jsme na dovolené v lednu. Teď tam bude dcerka a budu se jí snažit dovolenou zpříjemňovat, jak jen to půjde. Tudíž to bude běhačka, ale moooc příjemná 🙂 Tam nejspíš konečně naplno uvidím, jak to je s neteří a jejich přístupu ke trávení jejího volného času.
Převychovávat jim ji nebudu, protože to je každého věc a budu se modlit, aby si mě co nejméně všímali :-)))))
Horempádem:-)
věřím,že ti je líto,že se holky nemůžou domluvit hlavně kvůli té dovolené..ale upřímně,když plánujeme dovolenou s dětma,tak jedu jen s lidma,se kterými mám alespoň podobné “myšlení“ co se týče trávení času a výchovy.asi bych nejela s lidma,kteří např. nemají zájem o zábavu dětí a věděla bych,že -obrazně řečeno- děti budu muset zabavit jen já..Z chování neteře mi připadá,že není zvyklá,aby ji někdo organizoval hru a neví co s tím nebo také na sebe chce strhnout pozornost,aby jste ji přemlouvali a ona si pak bude tedy hrát,když Eli brečí..
takže zkouší co vy všichni na to..ale je pravda,že ve školce se bude muset naučit jiným věcem a přístupům,ale to čeká i na Eli..
Horempádem, je to asi blbé, ale já bych holky do ničeho netlačila. Vždyť i dospělák si prostě s někým rozumí a s jiným ne.
Pokud si s tvojí holčičkou sestřenice nechce hrát, nic s tím nenaděláš.
Myslím si, že to může být přechodné a patří to k věku. Za pár let to můžou být nejlepší kamarádky. 🙂
I tvoje dcera musí pochopit, že nelze do hry nikoho nutit. Nechce si hrát, fajn, nechám ji a jdu si hrát s něčím jiným. Až nastoupí do školky, bude si muset tyto situace taky sama zvládat a řešit. Ne každý si bude chtít hrát tak, jako ona. A bude se muset naučit respektovat ostatní.
Tebe, jako matku, chápu. Vím, jak to myslíš a chápu, že ti to je za dceru i líto. Osobně bych to se švagrovou ani nijak neřešila. Tak si všímej svojí holčičky, hrajte si spolu a uvidíte, zda se neteř (nebo svagrová) přidá. Nakonec to dopadne i tak, že se neteř bude nudit a třeba je obě do hry zapojí švagrová a bude se sama snažit, něco vymyslet. Na dovolené je opravdu třeba, aby si odpočinul každý. Takže zapojit i tatínka a v klidu si užít dovču. 🙂
Horempádem,
radu nemám, jen tě teda lituju, já bych si takovou dovču vůbec neužila. Byli jsme jen jednou jedinkrát s výbornými kamarády na týden v Jizerkách. My ještě neměli dítě,oni 4,5 letou holčičku a v bříšku 7 měsíční bráška.
My chtěli chodit na túry, oni sedět u chaty.
My chtěli spát, jejich dcera si hrát u nás na pokoji.
My chtěli jet na výlet,kamarádka chtěla abysme šli s nima na borůvky.
Kdybych si k tomu ještě přimyslela,že my bysme měli taky děti,který by si navíc nerozumněli, tak fakt skončíme u toho Chocholouška.
Takže přeju hodně silné nervy.
Horempádem.. mám tři děti, nejmaldšímu je 20 měsíců, s dětma se hraje rád, ale taky máme jednoho příbuzného tomu je 2,5 roku a s tím si náš malý prostě nehraje, perou se a ubližují, čím to je netuším…ale když přijdou na návštěvu nebo my k nim, tak to “stojí za to“, fakt hrůza, už nevíme co s tím.. pak mám ještě dvě dcery..9 let a 5 let, se starší nikdy nebyly problémy,ale ta 5 letá se taky dost často nafukuje, i když je zajímavé, že ve školce to nedělá, doma je děs a hrůza, pořád se jí něco nelíbí a když se nafoukne, tak s ní nic nehne, ani po dobrém ani po zlém..ptám se proč????
michaela9610
No to si nedovedu představit takovou dovolenou, já jsem na tom podobně jako Vírenka odpočívam nejlépe sama a nepotřebuji k tomu přizpůsobovat se ostatním, tak to asi fakt skončíš u chocholouška, aspoň budeš vědět pro příště.