Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Když si děti nerozumí
Ahojky holky, nechtěla jsem to dávat do poradny, protože to není ani tak prosba o radu, ale spíš o názor.
Má dcerka (za 2 měsíce 3 roky) je dost společenské dítě. Ráda si hraje s dětmi, baví jí ruzné hry a u všeho vydrží. Vůbec hry spojené s ostatními dětmi jsou pro ni tím nejlepším. Sem tam k nějakému hašteření dojde, ale není to nic, co bychom nezvládly 🙂
Abych to tedy shrnula Eli miluje společnost dětí a vyhledává ji. V kolektivu si vždy najde spřízněnou dušičku. Dětí se tedy nestraní a ani se neschovává za mou sukni.
Co mám tedy na srdci, je to, že mám neteř (Eli sestřenka),která je o 4 měsíce starší než ta naše. Jenže v poslední době, když se ty dvě sejdou, tak to je nápor na mou mozkovnu. Neteř je samozřejmě diametrálně jiná než Eli. Navíc si vybudovala novou taktiku a přesně ví, čím Eli popudí, aby s nimi nebylo k vydržení.
Abych to přiblížila. Eli si chce hrát, vymyslí hru např s míčem. Neteř se k ní na pár vteřin přidá, ale v zápětí si stoupne stranou a začne trucovat. Pokřikuje na Eli, že si hrát nebude, že nechce a prostě jen tak stojí a ksichtí se. Eli se jí snaží přemluvit, ale prostě šprajc. Tak příjde s jinou hrou, třeba jízda na odstrkovadle. Neteř s ní minutu pojezdí a zase šprajc. Znova přemlouvání. Pak tedy začnou běhat, zase minuta pozornosti a znovu truc. Potom už Eli začne fňukat, že si s ní nechce hrát a je hotovo. Od té doby poslouchám jen řev.
Neteř sama žádnou hru nezačne, nevím proč, ale nikdy to nedělá. Když se do nějaké zapojí, tak jen za účelem naschválu nebo právě zmiňovaného šprajcu.
Bohužel už jsem bezradná. Snažila jsem se s nimi do hry zapojovat, tak aby ani jedna neměla důvod být ošizena, ale to stejně nepomáhá.
Korigovat dle svého to nemůžu, protože se nesetkávám s pochopením buď její maminky nebo tchýně. Tudíž taktika nechat je, ať si to samy holky srovnají nesmí být použita. Okřikování z jejich strany prostě nepomáhá, spíš neshody jen zhoršuje.
Asi by mi to bylo už i fuk, protože s jinými dětmi Eli potíže nemá. I se synem (autistou) od mé kamarádky si vyhraje mnohem lépe a bez problémů, nemusíme se jim vůbec do ničeho plést. Jenže za pár dní s rodinou a tudíž i s neteří jedeme na tu společnou dovolenou. Pokud to bude probíhat takhle, tak asi skončím za těch 12 dní u Chocholouška 🙂 Napadá mě jediné, že prostě budu muset být s nimi a vymýšlet pro každou něco zvlášť nebo se budu modlit, aby tam byly i jiné děti a tím pádem bude po starostech.
Ráda si vyslechnu, jak by jste to řešily třeba vy a nebo jen hoďte do placu názor.
Díky
Má dcera (20měs.) si taky strašně ráda hraje s dětmi, moje sestra má 2 děti (1,5 a 3 roky), moc krásně si spolu vyhrajou. Ale manželova ségra má 3letou dceru a ta když k nám přijede na návštěvu, tak si Vendulky vůbec nevšímá, hraje si se všema hračkama, od její mámy poslouchám, jak je její dcera šikovná, že si hraje s hračkama, které jí nikdo nebere a o který se nemusí dělit a děsně mě to štve, že si Vendi nevšímá. Manžel místo aby mi dal ve všem za pravdu, tak mi říká, že po Natálce jedu, že ona je hodná atd. Taky si i jednou vymyslela, že jí Venda šlápla na ruku, ještě že jsem u toho byla a věděla jsem, že lže. Když si teda s ní Venďa chce hrát, tak buď jí Natálka hračky bere nebo jí ignoruje. Hodně si myslím, že to dělá chování její mamky. Tak ti v tom bohužel neporadím, ale taky tam kvůli tomu moc nejezdíme, o čem je návštěva, když si ani nepohrajou……….
Horempádem,
může být, jestli to tak není odjakživa, že má holčička teď období, kdy si prostě nechce hrát podle plánů druhého člověka, možná by si prostě chtěla hrát sama a ne s tvou dcerkou, víc by spíš mohla říct její maminka, pokud ji má odsledovanou. Ona tak společenská být nemusí, ale jelikož neznám, je to pouhé hádání.
Ale bojím se, že co popisuješ, je taky trochu problém toho, že ty a švagrová máte odlišný přístup k tomuto typu (a asi i jiným) chování. Neumím si představit společnou dovolenou bez toho, že by muselo dojít k slovnímu otevření této situace a oboustrannému vyjádření se, jak to řešit. Jinak spíš hrozí, že pokud nebudou poblíž další české děti, bude méně ochotné dítě vystaveno tlaku toho společenského, které se bude nudit, pokud to rodiče nebudou vykrývat sami, což zase při dovolené dá opravdu poněkud zabrat…
Já sama si od dovolené slibuju co nejvíc odpočinku a proto se vyhýbám dovoleným skupinovým a dokonce i v místě nenavazuju ten typ kontaktů, který posléze vede k přizpůsobování pobytového programu někomu dalšímu, protože já si tak bohužel vůbec neodpočinu, naopak bývám otrávená, a tím přirozeně trpí celá rodina. Naštěstí máme kluky dva a při dovolené si společnost dělají buď spolu, nebo si ji seženou i mezi cizojazyčnými 🙂
Tyhlety případy ani tak nezažívam s holkama, takže asi neporadim…a i kdybych poradila tak budete mít nejapné připomínky Horempádem
Ahojky holky, nechtěla jsem to dávat do poradny, protože to není ani tak prosba o radu, ale spíš o názor.
Má dcerka (za 2 měsíce 3 roky) je dost společenské dítě. Ráda si hraje s dětmi, baví jí ruzné hry a u všeho vydrží. Vůbec hry spojené s ostatními dětmi jsou pro ni tím nejlepším. Sem tam k nějakému hašteření dojde, ale není to nic, co bychom nezvládly 🙂
Abych to tedy shrnula Eli miluje společnost dětí a vyhledává ji. V kolektivu si vždy najde spřízněnou dušičku. Dětí se tedy nestraní a ani se neschovává za mou sukni.
Co mám tedy na srdci, je to, že mám neteř (Eli sestřenka),která je o 4 měsíce starší než ta naše. Jenže v poslední době, když se ty dvě sejdou, tak to je nápor na mou mozkovnu. Neteř je samozřejmě diametrálně jiná než Eli. Navíc si vybudovala novou taktiku a přesně ví, čím Eli popudí, aby s nimi nebylo k vydržení.
Abych to přiblížila. Eli si chce hrát, vymyslí hru např s míčem. Neteř se k ní na pár vteřin přidá, ale v zápětí si stoupne stranou a začne trucovat. Pokřikuje na Eli, že si hrát nebude, že nechce a prostě jen tak stojí a ksichtí se. Eli se jí snaží přemluvit, ale prostě šprajc. Tak příjde s jinou hrou, třeba jízda na odstrkovadle. Neteř s ní minutu pojezdí a zase šprajc. Znova přemlouvání. Pak tedy začnou běhat, zase minuta pozornosti a znovu truc. Potom už Eli začne fňukat, že si s ní nechce hrát a je hotovo. Od té doby poslouchám jen řev.
Neteř sama žádnou hru nezačne, nevím proč, ale nikdy to nedělá. Když se do nějaké zapojí, tak jen za účelem naschválu nebo právě zmiňovaného šprajcu.
Bohužel už jsem bezradná. Snažila jsem se s nimi do hry zapojovat, tak aby ani jedna neměla důvod být ošizena, ale to stejně nepomáhá.
Korigovat dle svého to nemůžu, protože se nesetkávám s pochopením buď její maminky nebo tchýně. Tudíž taktika nechat je, ať si to samy holky srovnají nesmí být použita. Okřikování z jejich strany prostě nepomáhá, spíš neshody jen zhoršuje.
Asi by mi to bylo už i fuk, protože s jinými dětmi Eli potíže nemá. I se synem (autistou) od mé kamarádky si vyhraje mnohem lépe a bez problémů, nemusíme se jim vůbec do ničeho plést. Jenže za pár dní s rodinou a tudíž i s neteří jedeme na tu společnou dovolenou. Pokud to bude probíhat takhle, tak asi skončím za těch 12 dní u Chocholouška 🙂 Napadá mě jediné, že prostě budu muset být s nimi a vymýšlet pro každou něco zvlášť nebo se budu modlit, aby tam byly i jiné děti a tím pádem bude po starostech.
Ráda si vyslechnu, jak by jste to řešily třeba vy a nebo jen hoďte do placu názor.
Díky