Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
já a Bůh
Holky po přečtení příspěvku od Ajika v článku Zdraví,by mě zajímalo věříte v Boha.Já jsem nevěřící.Ale křesťany respektuji a ráda chodím do kostela.Jako děti jsme chodili do kostela pravideně. Maminka mého otce byla věřící takže mám k tomu poměrně blízko,ale jeden druh náboženství neuznávám jsou to Jehovistí.
Ivčo, úplně souhlasím. A víš, co je nejhorší?
Když se podíváš do historie Svědků, najdeš tam, že dříve nesměli Svědkové Jehovovi ani přijímat transplantované orgány…. do té doby, dokud jeden z nejvyšších představitelů Strážné věže (vedoucí a nejvyšší organizace Svědků) nepotřeboval transplantaci – tuším ledviny nebo jater, nejsem si teď stopro jistá. Na základě tady toho to povolili. Bohužel, nikdo z nich asi ještě nepotřeboval transfúzi 🙁
Mám za to, že každý věřící člověk by měl používat svůj ROZUM a řídit se svědomím.
Nečetla jsem celou diskuzi, chci zareagovat na to ze zčátku o jehovistech…
Na střední škole jsem měla kamarádku (bylo nám tehdy asi 16 let), měla těžký úraz, odvežena sanitou do nemocnice k okamžité operaci. Musela dostat krev transfuzí…Její rodiče přišli okmažitě do nemocnice a nechtěli, aby podstoupila transfuzi, že prý to z jejich víry nejde. I přesto, že jim lékaři vysvětlovali, že jejich dcera zemře bez té transfuze, tak nakonec zkonstatovali, že jejich bůh víc, co dělá…
Ta kamarádka přežila – tu transfuzi si dát nechala a zachránilo jí to život. Rodiče jí doslova “vykopli“ z domova, vzdali se jí jako dcery a bydlela všude možně. Nenáviděla je za to, že by jí nechali kvůli – jak říkala- pitomý víře zemřít.
Myslím, že je důležité odlišit věřit a bláznit…Její rodiče bláznili…
Ivča (zase nejsem přihlášená:)
Ono taky záleží na tom, jak velké to společenství je…. některá mají kolem 10 lidí, některá i více, někde se schází třeba jen 3-4 lidé…. na tvém místě bych zkusila ten inzerátek 🙂
Držím palce 🙂
Ahoj Ájíku, no právě u nás moc mladých rodin není, ale společenství funguje, jenže já na tohle nejsem a mrzí mě to, ani jako mladší jsem nechtěla na ty společenství chodit. Jsem spíš uzavřenější a těžko se mě ve větším společenství lidí diskutuje. Takže bych brala tak nějakou kamarádku, ale v mém věku a s dětmi, žádnou neznám.
Anonymní 🙂
jj, chápu, že cítit se s vírou “osamoceně“ může být těžké, už i proto, že pak ty občasné “noci víry“ se prožívají lépe, když si o tom můžeš promluvit. Tak mě napadlo – nejsou ve vašem kostele i jiné mladé věřící rodiny? Nefunguje u vás ve farnosti nějaké společenství? Nebo zkus podat inzerát do KT (Katol. týdeník), třeba žije nějaká spřízněná dušička blíže než tušíš :)) Přeji hodně štěstí 🙂
Pocházím z katolické rodiny, ve víře jsem byla od malička vychovávaná. Po pravdě řečeno, v dětství jsem se docela i styděla, že chodíme do kostela. Moc dětí v mém okolí totiž věřící nebylo. A i nyní v dospělosti vlastně všechny mé kamarádky jsou nevěřící. Docela mě to mrzí. Ráda bych měla nějakou kamarádku na popovídání o víře a tak. Můj manžel pochází z nevěřící rodiny, ale nyní se nechal pokřtít,tak mám z toho velikou radost. Ale sama jsem kolikrát ve víře tak slabá. Nedokážu třeba s nikým o víře diskutovat. Raději přikývnu na jeho názor i když s ním nesouhlasím. Chodíme do kostela, ale spousta lidí to nechápe, řeknou mě vždť Bůh je všude, proč chodit kvůli tomu na mši? Moc se mě líbí toto-Bůh by nebyl Bohem, kdyby jeho tajemství byla vyzpytatelná a my bychom přestali být lidmi, kdybych odhalili klíč k věčnosti.
Jé, to jsem ráda , že má někdo podobnou zkušenost. Díky Ajiku
Katys, tak tak, moooc hezky řečeno 🙂
Upřímně – dostala jsem asi podobný základ jako ty, ale – teprve v pubertě následovalo to “obrácení“ – a naštěstí v naší fanrosti taky fungovala schola – a potažmo spolčo mladých lidí – která naprosto skvěle zpívala – nejdříve jen kytary, postupně se přidávaly i bubny a syntetizátory a výsledek byl skvělý! Ono je opravdu moc důležité odložit tu starou – nebo dětskou – víru jako botičky, které už nám jsou těsné a podívat se na Boha jinýma očima -očima MYSLÍCÍHO člověka. Jinak bohužel víra zůstane jen v tradiční a formální rovině – a to pro “stravu ducha“ opravdu nestačí.
Bramborko – jasně, já myslím, že Bůh v sobě obsahuje mužský i ženský princip – vždyť si to vezmi i z biblického pohledu – 1. kniha Mojžíšova – “… a stvořil je k obrazu svému – jako muže a ženu je stvořil…“ 🙂
A s pevným krokem – souhlas – ono se pak všechno zvládá lehčeji, když člověk ví, že to má nějaký smysl… 🙂
Pocházím z katolické rodiny , takže už od malička jsem byla vedena k víře , díky tomu věřím že bůh existuje . Začátky ale nebyly tak snadné ,jak by se na první pohled mohlo zdát . Za prvé vše měla v rukou babička která vychovala 4 děti a všichni ji respektovali tudíž bylo nemyslitelné že by se jí někdo z rodiny vzepřel. Takže od druhé třídy základní školy jsem začala povinně chodit na hodiny náboženství aniž by se mnou doma na toto téma někdo hodil řeč , do té doby jsem znala jen Ježíška který hodným dětem dává pod stromeček dárky . Nejdříve jsem byla v šoku ale postupně jsem si tam zvykla , v náboženství se probírala bible od starého po nový zákon , měli různé diskuse o tom jak důležité je pro křestany chodit pravidelně na mši , učili se modlit atd. cílem bylo připravit nás na první příjmání . Po dvou letech toho bylo dosaženo ale po pravdě nevěřila jsem v boha . To přišlo až mnohem později ,když mi bylo 15 let pozvala mne babička na pout , nejdříve se mi tam nechtělo ale když mi řekla že by vzala s sebou i moji nejlepší kamarádku , tak jsem neodolala . Moje představi o kolotočích a cukrové vatě se rozplynuly jen co jsme dorazili na místo. Vystoupili jsme z autobusu a kolem se táhnul dlouhý had věřících kteří putovali asi do 4 kilometrově vzdáleného kostela , cestou odříkávali růženec , někteří nesli sochy panny Marie a jiní zpívali . Mne však upoutali skupinky mladých lidí kteří byli asi tak v mém věku . Nemohla jsem od nich odtrhnout oči , říkala jsem si, oni snad opravdu věří jak je to možný ??Po té se dali do zpěvu , ale to nebyli písně co jsou slyšet každou neděli v kostele , ne , byli to písně které se vám vryjí do srdce. Naštěstí někteří měli s sebou zpěvník a tak když viděli náš zájem ,jeden nám zapůjčili abychom se mohli přidat . Po pouti , to už jsme znali většinu z nich , nám řekli že každou sobotu se setkávají na faře a probíhá tam zkoušení těch písní které se mi tak líbili. Další víkend jsme tam z kamarádkou vyrazili a nebyli zklamány seznámili jsme se s dalšími těmito skvělými lidmi a bylo nám s nimi fajn . Pořádali také setkání s faráři a tam se probírali různé témata a mi jsme se mohli na vše ptát a dostávali odpovědi , to nebylo jak v náboženství tady to dýchalo lidstvím . Nejvíc se mi líbilo to přirovnání boha jako tvůrce všeho , otec Pavel nám třeba vysvětloval že normální myslící člověk musí dojít k názoru že bůh existuje ačkoliv nebyl vychováván v žádné víře , vždyt kolik důkazů nám tady o sobě zanechal, nebo si myslíte že to vše vzniklo samo jakoby náhodou ?? Všimněte si jak pracuje mozek ??? mohlo to v zniknout náhodou ?? i ta nejjednodušší bunka je ve skutečnosti složitá , mohla vzniknout náhodou ??? Vemte si třeba takové slunce , které tvoří jádro, kolem kterého se na přesných oběžných drahách pohybuje země i ostatní planety se svými měsíci. Rok co rok krouží s takovou matematickou přesností že astronomové mohou přesně vypočítat jejich polohu kdykoliv v bodocnu a stejnou přesnost nacházíme při pohledu do světa atomů , atom se podobá slunečnímu systému .částice zvané protony a neutrony tvoří jádro kolem kterého krouží elektrony , z těchto stavebních kamenů se skládá veškerá hmota . a nakonec nám řekl přesné hodinky jsou dílem inteligentního konstruktéra , není daleko větší přesnost ve vesmíru dílem nejvyššího inteligentního konstruktéra??? A tak bych mohla pokračovat dál , pro mne to znamenalo že jsem se začala obracet k bohu a dokonce jsem občas pocitovala jeho přítomnost takže už nebylo cesty zpět , přestala jsem pochybovat a začala věřit , shrnula bych to takto , záleží pouze na nás zdali bohu otevřeme dveře ve svým srdci
Tak, za mně, narazila jsem na tuhle diskuzi už dosti pozdě. Přesnou víru v boha nemám, organizována v církvi nejsem. Mám víru v Matku přírodu, chcete-li, bohyni stvořitelku, (což se, ovšem, s jinými nepře, kde je psáno, že On je vlastně on a není to ona?) Asi namítnete, že psáno je to v bibli, ale, pomněte, že také židé mají svého boha – on, muslimové – on, a mohli bychom pokračovat. Nic proti mužské představě boha samozřejmě nemám, jen mně je prostě bližší ona((-:. “Modlím“ se celkem často, tak nějak po svém. Kostely navštěvuji velice ráda, vždy to tam voní a je mi tam moc příjemně. Já jsem svou “víru“ nalezla po přečtení jedné jediné věty :“ Já, žena, jsem od bohů dostala neuvěřitelý dar. Nechávají vznikat nový život skrze mé tělo“ To mi přišlo naprosto úchvatné a všeříkající, dokonalé do puntíku, prostě to bylo to ONO. Věřícím, například – katolíkům, trochu závidím tu jejich “druhou rodinu“, která nabídne to pomyslné rameno k poplakání. Jinak, Alenko, také se mi velice líbí Pán Bůh z pohádky Anděl Páně, ale mnohem bližší je mi ztvárnění Pána Boha Morganem Freemanem ve filmu Božský Bruce, to je naprosto dokonalé((-:. A ještě k tomu Rafaelovi – opravdu je to anděl léčitel, je to můj patron.((-: Ale to už se pouštím někam, kde jsem nechtěla být. Prostě za mně, kdo má víru, ať už je jakákoliv, má život bohatší a kráčí životem pevnějším krokem, tak to vidím já((-:. (K Svědkům Jehovovým se vyjadřovat nebudu, nemám dostatek informací a znám, všehovšudy, asi dva, a oba jsou “padlí na hlavu“, ovšem podle jednotlivce nelze soudit celek. A naopak.) Hezký den a ať jsou vaše cesty vždy zelené(((-: