Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Školkový syndrom
Spíš než školkovým “syndromem“ trpím syndromem “nepřijaté matky do MŠ“. Doposud jsem si to nepřipouštěla, ale je to tak 😀 Je pochopitelné, že tím trpím já, nikoli dcerka, neb tomu ještě tak úplně nerozumí.
To že tímto neduhem trpím, jsem zjistila až dnes. To že dcerka nebyla přijata do první MŠ už víte. V současné době čekám na ortel z MŠ druhé. Myslela jsem si, že nepřijetí v té první jsem už nějak zkousla a smířila se s ním. Třeba právě proto,že se soustřeďuji na budoucí výsledek zápisu druhého.
Snažila jsem si vše racionálně vysvětlit, nicméně racionální vysvětlení můj mozek ignoruje:-D
Protože je zápisové období, tak neustále někde narážím na články či diskuze na podobné téma. Když jsem se snažila vést smysluplnou diskuzi na jedné z dostupných maminkovských webowek, tak jsem zjistila následující. Patřím k jedné promili maminek, které tento problém řeší a konkrétně jediná já jsem v ČR absolutně abnormálním úkazem, neboť nejsem spokojená ani smířená se systémem, který je tu nastolen :-))) Jsem hrozná a děsně nemožná, protože jsem chtěla umístit své dítko do MŠ, kvůli návratu do práce. Zjistila jsem, že nemám právo toto požadovat, neboť mi kdosi zapoměl před porodem říci, že po třech letech, kdy mi skončí pobírání RP nebude absolutně nikoho zajímat, jak si poradím 😀 MŠ totiž nejsou instituce, na které bych se něla spolíhat, protože ty tu nejsou pro mě ani pro mé dítě. Mám přeci babičky nebo si můžu vzít chůvu (jako třeba tu paní na hlídání, kterou jsem zkoušela a dcerku mi vystresovala svým chováním tak, že dva měsíce bojkotovala i návštěvu u babičky) nebo ještě v době plánování početí jsem měla si zajistit místo pro ni v soukromé školce 😀 Dále mi kdosi taky zapoměl říci, že pobyt s dítkem doma se klíďo může protáhnout taky do jeho 5-6 let, takže na práci zapomenout a huš huš do fronty na ÚP a pak hupky šupky na sociálku. Proč ne, když mě chce stát raději vidět, jak pobírám sociální dávky,než v pracovním procesu, abych mu mohla platit daně 🙂 Ale pardon, stát vlastně za mě není odpovědný, nikdo mi neříkal, že si mám pořídit dítko 🙂
Syndrom jak vyšitý, že mamky? 😀
Nic to nemění na tom, že svou dcerku miluji a nejsem zas takový ignorant, že bych jí z toho vinila, to ani omylem. Život s ní je pro mě darem nejcennějším. To že mi ho kdosi komplikuje, je věc jiná …
Fakt se na to snažím nemyslet, ale ono si mě to hledá. Dnes jsem vezla rodiče na oslavu 50-tin jedné naší příbuzné. Protože táta se necítil na řízení auta a já tuto část rodiny dlouho neviděla, rozhodla jsem se s dcerkou si s nimi udělat hezký výlet.
Pozapomněla jsem ale na jednu věc, že ona příbuzná celý život pracuje ve školce :-)))) Navíc tam měla skoro všechny své kolegyně a navíc i svou nadřízenou “ředitelku“ :-)) Nejenže jsem si musela poslechnout tu radostnou novinku, že její tříletý vnouček se dostal právě do školky, ale obávaná otázka na sebe nenechala dlouho čekat 😀 “A jak se těšíš ty Elinko od září do školky?“ Hauuuuuuu
Všechny učitelky včetně paní ředitelky si neodpustily soustrastné utěšovací věty “To je ale škoda, že tak šikovná holčička se tam nedostala. Co já bych dala za to, kdybych měla takovou ve třídě.“ “Já mám doma o půl roku starší vnučku, a ta tak zdaleka krásně nemluví“.
Dál snad ani pokračovat nemusím. Jen poznámka p. ředitelky mě v konečné fázi mého syndromu rozsekala “u nás jsme po předškolácích přednostně přijímali maminky, kterým končí RP a nastupují do práce, to je samozřejmost“.
No nic, jdu si dát aspirin a studenou sprchu a jdu se smířit s tím, že jsem jediná, která v ČR řeší tento problém 😀
PS: Omlouvám se, zkrátit to nešlo, dostala jsem myšlenkový průjem 🙂
Ctiradko, pravdou je a už jsem o tom taky někde psala, pokud jí vezmou do té druhé, budu nakonec raději. Je to právě ten typ školky, tebou vysněné. Velká zcela zrekonstruovaná vila na krásné zahradě. Dětí je ve třídě okolo 10ti a v celé školce je jich 40. Uvidíme. Ředitelka tvrdí, že se k nim moc maminek nehlásí, protože nejsou dobře propojeni MHD. U mě problém není, já mám auto. Takže uvidíme…snad mě to ušetří dalšího hledání alternativ.
Hezký den holky, jdu se chystat na srazík do ZOO..
Ahojky holky, děkuji za podporu. Dnes už mě přepadá spíš letargie 😀 Včera jsem měla fakt depku, zvlášť po tom ataku přehršle učitelek MŠ koncentrovaném v jednom místě 😀
Vierenko, nespoléhala jsem jen na státní MŠ, snažila jsem se už rok i o alternativy, ale prostě nula. Takže ta MŠ mi připadala, tak nějak nejdostupnější. U nás ve městě panuje děsná desinformace, takže pořád tady každý mluvil o tom, jak je to s MŠ v pohodě a nakonec tohle 🙂
Když jsi mluvila o té protekci, taky to nesnáším. A přesto jednu mám, ale na ni nespoléhám. Jak jsem už psala sousedka co bydlí nade mnou učí v MŠ ve vedlejší obci. Sama mi doporučila, ať jdeme na zápis, že o nás promluví s ředitelkou. Po prvním zápisu jsem ale střízlivá a uvidíme jak to dopadne. Šval mě prostě celkový bordel, který v tom teď panuje, ale už jsem prozřela a s příštím dítkem si to naplánuji jinak. Vlastně můžu poděkovat lékaři, který mi udělal sekci a doporučil po tři roky znovu neotěhotnět, aby se vše v pořádku zhojilo. Takže tím pádem mě umožnili střízlivý odsun druhého mateřství 🙂
Horempádem, já taky prožívám teD´školkové peripetie.. S tím rozdílem ale, že mého syna do školky přijali, i když budu doma na další mateřské…. Přiznávám, že já jsem to nečekala vůbec a byla jsem tím zaskočená, ale ono to taky zase nebylo “jenom tak“.
Bydlím ve velkém městě, respektive přímo v centru města, je tady kolem nás školek více ( v nejbližší oblasti vím o čtyřech), je tady na výběr. Já se nakonec rozhodla, že navštívím dvě – jednu, kde jsem své dítko fakt toužila dát a druhou, kterou mám opravdu nejblíž. Ostatní jsem nenavštívila, protože jsem ho nutně umístit nepotřebovala, když budu na další mateřské. Jenom syn je dost společenský a tak jsem to chtěla zkusit, protože si zatím myslím, že se mu s dětma bude líbit…
No, ta školka, kde jsem ho toužila umístit je taková malinká školka, kde je ve třídě přitomno tak asi 10 dětí. Je to školka přímo u parku, který máme u domu a kde se synem vlastně skoro denně chodím. Tam jsme šli na zápis hned ráno, protože jsem si opravdu moc přála, aby byl tam. Ale brali tam jenom 13 dětí, počítala jsem, že ho nevezmou.. Ale když se bavíme o těch prioritách školky, tak tam prostě přijali mamince dítko, která má trvalý pobyt někde jinde, ale prostě maminka je zaměstnancem Magistrátu města, který je mimochodem za rohem. Prostě si myslím, že v téhle školce vítězí konexe z úřadu,protože takovíto rodiče mohou školce “dost pomoct“, když jsou státní zaměstnanci, že? Tohleto mě teda dost mrzí, protože jsem si tu školku opravdu vysnila…
V té druhé školce jsem nečekala nic. Prostě kritérium věk (narození do září 2006), potom trvalý pobyt a potom to ostatní. A díky tomu jsme se dostali. byli tam sice maminky, které nastupovaly do práce, ale měly trvalý pobyt někde jinde. Nejdříve mi to přišlo takové vůči ním “nefér“, že ony jdou do práce třeba v listopadu – dítko jí nevezmou a mi ho vezmou… ALe na druhou stranu, ony neměly dítko narozené do září (nesplnily podmínku číslo jedna) a neměly trvalý pobyt v naší městské části (ensplnily podmínku číslo dvě)… takže bohužel, dítko nevzali. A když tak nad tím uvažuju, je to stejně asi správně, protože jak bych k tomu přišla zase já, že bydlím v centru města, kde si všichni snaží narvat děti do školek, protože tam pracují – i když bydlí na opačné straně města?????
Je to prostě tak, není to nikdy vůči všem spravedlivé. Uznávám… Já nečekala, že mi ho do školky vezmou, kdyby mi ho nevzali, tak bych si syna prostě nechala doma, ale vzali mi ho… A jsem ráda, do školky ho přesto dám.. I když je to školka, kterou jsem moc nechtěla (taková ta klasická, 20 dětí na třídu…), taky v tom vidím výhody.
Horempádem, zkus se nad tím už netrápit, alespoň do doby, enž budeš znát výsledek z té druhé školky. Třeba zjistíš, že Ti dítko vezmou tam a bude všechno v pohodě. Zlstaně Ti ejnom taková ta hořšká příchuTˇz té první školky – tak jako mi zůstala z mé vysněné školky, že to tam chodí prostě trošku jinak….
Ale budeš mít třeba nakonec radost, že je dítko jinde, protože tam můžeš být spokojená….
A příúpadné chmury nechej když tak až na později, dkyby Ti dítko do školky fakt nevzali… to bys potom opravdu musela řešit, dkyž do práce jdeš. To ej situace nemilá, to uznávám… takže zatím se entrapa a počkej na rozhodnutí, pevně věřím, že to trápení ted´je zbytečné a že se budeš radovat!!!!
Holky, je mi líto, že máte kvůli nepřijetí dětí starosti. Moji kluci se narodili o pár let dřív a měla jsem taky potíže, protože jsme dlouho bydleli pro nájmech a tím pádem neměli v obci trvalé bydliště. Co na tom, že tu oba pracujeme, co na tom, že já jsem nemocniční lékařka, kterou opravdu nutně potřebovali zpátky? Co tady u nás fungovalo – přímluva, každý důležitější zná každého důležitějšího, tedy můj primář znal všechny ředitelky všech předškolních zařízení – vesměs to byly jeho pacientky. Nesnáším protekci z hloubi duše, takže jsem mu to pod hrozbou mnou podané výpovědi zakázala – a byly to nervy. Tomík šel nakonec jako čtyřletý, ale nezlobila jsem se na systém kvůli místům ve školkách, ale kvůli tomu, že není možné dosáhnout kritéria trvalého pobytu, i když řádně platím nájem a řádně bydlím… Spousta věcí je byrokracie, spoustu věcí lokální politici řešit nechtějí, u nás v městečku nejen školky, letos bude zřejmě první opravdový převis uchazečů, takže ještě “neprozřeli“, ale třeba dětská hřiště – městečko nemá jediné. Jsme v turisticky hojně navštěvované oblasti, ale prostě na to nejsou peníze, že.
Horempádem, na mě to dělá dojem, že jsi na školku hodně moc spoléhala a hodně tě zaskočilo, že dcerku nevzali, zejména když vzali i děti maminek, které to nutně nepotřebují. Jestli do práce potřebuješ, zkus se z toho oklepat a vyvíjej aktivitu dál. Já bych podala výmluvnou žádost zřizovateli – obci, dalším neúspěšným maminkám ve svém okolí bych poradila totéž. Snad vyjde přijetí v jiné školce, pokud ne, intenzivně bych začala hledat skutečnou chůvu, ne hlídací paní, o které píšeš v minulých příspěvcích. Někoho, kdo bude hlídat dítě u mě doma, v jeho prostředí, jenom ji samotnou. Taky jsem neměla dobrou zkušenost s hlídací paní, ale jeden špatný pokus mě neodradí, spíš přidávám kritéria výběru. Ty máš ještě výhodu, že dcerka je teprve na začátku stoupající porodnosti – poprvé r.2003, ty pozdější maminky budou mít starosti v mnohem větším procentu. Jak píšeš, ze školky se může stát zařízení pouze pro předškoláky – pokud obce nevyvinou žádnou aktivitu, což tedy asi nevyvinou, pokud nebude velká část nespokojených rodičů podávat žádosti a stížnosti. Protože když dostanou za 200 neumístěných dětí třeba 10 stížností, určitě si pro klid duše řeknou, že to vlastně tolika lidem ani nevadí… Hlavně ať se vám podaří situaci nějak vyřešit, to rozhodně není malá starost.
Horempádem, vím, co prožíváš a já si tohle odprožila hlavně po dnech otevřených dveří. Navštívila jsem 3 školky a odnesla jsem si taky ponaučení a psala o něm čláenk 🙂
Taky mám ve svém okolí vcelku dost dětí, které byly bez problému přijaty do MŠ. Do státní MŠ!!! To jen my zas musíme hledat jinou cestu. Ale na stát se v tomto nezlobím, ten přeci nemůže za to, že je zrovna někde míň školek než jinde. Možná obec trochu můžeme vinit. Rozprodá pole na satelity, ale s tím přívalem lidí přicházejí i děti a s těmi se patrně nepočítalo…
Každopádně nechci se vracet do dob minulých a požadovat od státu jistoty, bič, závory a lepenku na pusu. CHci být radši svobodná, volná, s možností rozhodovat se sama. I o tom, zda budu mít děti a zda a kam je umístím…
A pokud bych si měla vybrat, do čeho by stát/obce měly spíše investovat, přiklonila bych se před novými MŠ spíše k domům pro seniory. Těch totiž v posledních letech taky závratně přibývá a takové školky pro seniory by taky nebyly k zahození.
P.S. Máš oproti ostatním velkou “výhodu“ v tom, kdy se narodila Elinka. Splňuješ totiž jeden z požadavků školek alespoň pro podání přihlášky. Adam, který se narodil až v prosinci, si přihlášku nesměl ani podat. A já se taky v lednu vracím do práce. Takže řádně si přihlášku můžem podat až následující rok. A u nás se prý už nedostaly ani všechny předškolní děti…
Spíš než školkovým “syndromem“ trpím syndromem “nepřijaté matky do MŠ“. Doposud jsem si to nepřipouštěla, ale je to tak 😀 Je pochopitelné, že tím trpím já, nikoli dcerka, neb tomu ještě tak úplně nerozumí.
To že tímto neduhem trpím, jsem zjistila až dnes. To že dcerka nebyla přijata do první MŠ už víte. V současné době čekám na ortel z MŠ druhé. Myslela jsem si, že nepřijetí v té první jsem už nějak zkousla a smířila se s ním. Třeba právě proto,že se soustřeďuji na budoucí výsledek zápisu druhého.
Snažila jsem si vše racionálně vysvětlit, nicméně racionální vysvětlení můj mozek ignoruje:-D
Protože je zápisové období, tak neustále někde narážím na články či diskuze na podobné téma. Když jsem se snažila vést smysluplnou diskuzi na jedné z dostupných maminkovských webowek, tak jsem zjistila následující. Patřím k jedné promili maminek, které tento problém řeší a konkrétně jediná já jsem v ČR absolutně abnormálním úkazem, neboť nejsem spokojená ani smířená se systémem, který je tu nastolen :-))) Jsem hrozná a děsně nemožná, protože jsem chtěla umístit své dítko do MŠ, kvůli návratu do práce. Zjistila jsem, že nemám právo toto požadovat, neboť mi kdosi zapoměl před porodem říci, že po třech letech, kdy mi skončí pobírání RP nebude absolutně nikoho zajímat, jak si poradím 😀 MŠ totiž nejsou instituce, na které bych se něla spolíhat, protože ty tu nejsou pro mě ani pro mé dítě. Mám přeci babičky nebo si můžu vzít chůvu (jako třeba tu paní na hlídání, kterou jsem zkoušela a dcerku mi vystresovala svým chováním tak, že dva měsíce bojkotovala i návštěvu u babičky) nebo ještě v době plánování početí jsem měla si zajistit místo pro ni v soukromé školce 😀 Dále mi kdosi taky zapoměl říci, že pobyt s dítkem doma se klíďo může protáhnout taky do jeho 5-6 let, takže na práci zapomenout a huš huš do fronty na ÚP a pak hupky šupky na sociálku. Proč ne, když mě chce stát raději vidět, jak pobírám sociální dávky,než v pracovním procesu, abych mu mohla platit daně 🙂 Ale pardon, stát vlastně za mě není odpovědný, nikdo mi neříkal, že si mám pořídit dítko 🙂
Syndrom jak vyšitý, že mamky? 😀
Nic to nemění na tom, že svou dcerku miluji a nejsem zas takový ignorant, že bych jí z toho vinila, to ani omylem. Život s ní je pro mě darem nejcennějším. To že mi ho kdosi komplikuje, je věc jiná …
Fakt se na to snažím nemyslet, ale ono si mě to hledá. Dnes jsem vezla rodiče na oslavu 50-tin jedné naší příbuzné. Protože táta se necítil na řízení auta a já tuto část rodiny dlouho neviděla, rozhodla jsem se s dcerkou si s nimi udělat hezký výlet.
Pozapomněla jsem ale na jednu věc, že ona příbuzná celý život pracuje ve školce :-)))) Navíc tam měla skoro všechny své kolegyně a navíc i svou nadřízenou “ředitelku“ :-)) Nejenže jsem si musela poslechnout tu radostnou novinku, že její tříletý vnouček se dostal právě do školky, ale obávaná otázka na sebe nenechala dlouho čekat 😀 “A jak se těšíš ty Elinko od září do školky?“ Hauuuuuuu
Všechny učitelky včetně paní ředitelky si neodpustily soustrastné utěšovací věty “To je ale škoda, že tak šikovná holčička se tam nedostala. Co já bych dala za to, kdybych měla takovou ve třídě.“ “Já mám doma o půl roku starší vnučku, a ta tak zdaleka krásně nemluví“.
Dál snad ani pokračovat nemusím. Jen poznámka p. ředitelky mě v konečné fázi mého syndromu rozsekala “u nás jsme po předškolácích přednostně přijímali maminky, kterým končí RP a nastupují do práce, to je samozřejmost“.
No nic, jdu si dát aspirin a studenou sprchu a jdu se smířit s tím, že jsem jediná, která v ČR řeší tento problém 😀
PS: Omlouvám se, zkrátit to nešlo, dostala jsem myšlenkový průjem 🙂