Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Chorobná žárlivost
Ahoj (snad nebude vadit, že tykám), potřebuji se trošku svěřit a poprosit o radu. Jsem rozvedená a našla jsem si přítele, který je také rozvedený. Má se ženami špatné zkušenosti (bývalá manželka ho podváděla a další přítelkyně po rozvodu také), tak je vůči mě dost nedůvěřivý a žárlivý. Pořád přemýšlí o každé větě co řeknu, nevěří mi snad vůbec v ničem. Dost ho to také trápí, protože se mi svěřil, mluvíme o tom skoro pořád, že jedna část mu říká, že mi věřit může, ale pak má dny, kdy to je děs. Mě to trápí a mrzí, nevím jak mám reagovat, jak se mám chovat, i když mu žádné příčiny nedávám. Miluje mě a já jeho, plánujeme společné bydlení, ale začínám se toho trošku bát, co bude do budoucna. On si to uvědomuje, ale neví co s tím má dělat. Máte s tím někdo zkušenost? Co byste radili?
Katrin
moje babicka mi vzdycky rikala…poslouchej u sveho partnera jak mluvi o svych byvalych partnerkach…tak jednou bude mluvit o tobe
Milá Katrin, dobře, že nezavíráš oči a kladeš si takové otázky. Vesměs se všemi souhlasím, páchne to obrovským problémem. Je pravda, že každý nebere před velkým problémem nohy na ramena. Jestli máš pocit, že to nechceš zabalit bez pokusu, snad lze souhlasit s Lussy. Ne psychiatr (ten léčí duševní poruchy, žárlivost tam bohužel nepatří), ale psycholog a jeho vlastní snaha se změnit mohou začít šlapat cestičku k lepšímu. Pokud partner u psychologa nebyl, udělej návrh, pokud bude reakce nemastná neslaná, já osobně, i když se za sraba nepokládám, bych zdrhla. Protože potom je vidět, že jeho vůle je jen slovní a to je v tomto případě opravdu průšvih. Pokud bude ochoten psychologa navštívit, velmi doporučuju totéž tobě, aby ti vyložil, co soužití s takovým člověkem obnáší, co se může změnit v rámci terapie, jak se chovat, pokud se situace začne poznenáhlu měnit k horšímu. Pokud přestane do terapie chodit, nikdo mu nepomůže, protože tu práci na sobě za něj nemůže udělat nikdo na světě, a není jiné pomoci, než se stálému vztahu vyhýbat. Opatrnost ti velmi schvaluju, je rozhodně na místě a nepouštěj se jí. My tady jsme jen jiné ženy, ale psycholog (nejlépe z manželské poradny, i když se o manželství u vás nejedná) ti v tomto dokáže říct velmi dobře, co tě s takovým mužem čeká, co lze změnit a zda dotyčný vůbec chce něco měnit. Protože lehké to není vůbec.
Katrin,
přidávám se k holkám. Pokud ti nevěří už teď a vypráví o tom,jak ty předchozí byly potvory,tak to není moc dobrý základ.
Pokud by měl opravdu snahu,ať zajde k psychologovi,ten ho může doporučit na skupinovou terapii,kde by mu mohli pomoci,ale musí chtít. Jestli se bude vymlouvat,tak je to další signál,že teď se jen přetvařuje a bude hůř. Chápu,že je těžké se s ním rozejít,ale už přece to,že se tady s tím svěřuješ napovídá,že 100 % si s ním jistá nejseš. Držím pěsti.
Katrin, jestli máš pochybnosti už na začátku, měla bych strach. My jsme taky na začátku vztahu probírali důvěru, ta je ohromně důležitá a musí být oboustranná. Nechápala jsem jeho názory a bláhově jsem se domnívala, že mu dokážu, že všechno může být jinak. On už ti od začátku dává najevo, že ti nevěří, že za každým tvým slovem něco hledá…. zkus se ho zaptat, proč ti nevěří. Nemůže tě házet do jednoho pytle se ženami, které ho zklamaly. A jestli ano, pak to nemá smysl, nemá to budoucnost. Mockrát jsem byla překvapená, jak najednou otočil, co všechno mi vyčetl a jakým způsobem… co všechno nosí v hlavě a jak se dokáže přetvařovat. Všechno vygradovalo, když jsem se k němu nastěhovala – idylka vydržela pár dní, po třech měsících soužití už jsem hledala únik. Budu na tebe myslet, držím ti palce.
Moc děkuji.
Katrin
Lehko se radí… hůř činí… mě teda taky bliká kontrolka, ale říct:“uteč od něj!“ je asi blbost. Takže co jiného říct… Žárlivost je nemoc, která jen tak nezmizí… naopak se může a pravděpodobně i bude (a to bez ohledu na tvé chování) zhoršovat. Vím, že si psala že byl u psychiatričky a nepomohla… ale já jsem toho názoru, že by to měl zkusit jinde…jsou lékaři a lékaři… je třeba hledat někoho kdo bude vyhovovat. Pokud tobě i jemu na vztahu záleží, udělejte to pro sebe. Moc vám držím pěsti 😉
Babofka, děti neplánujeme, máme každý dvě z manželství (jsme oba rozvedený) ,děti si moc dobře rozumí. Ale jo, máte pravdu, jen se s tím asi musím srovnat. Moc Vám děkuju, že jste se k tomu všichni vyjádřili, občas sem na stránky zajdu a jsou tu někdy dost dobré články :-).
Katrin, chceš-li radu: BIČ A PRYČ.
K tomu nemám co dodat. Bohužel.
Souhlasím – čím déle spolu budete, tím to bude horší. jak píše TaHad – u takových lidí je “problém“ v tom, že dokáží být i úžasní – milí, pozorní… a pak najednou blik – a je z něj tyran…Navíc pokud ti tvá intuice napovídá – v tomto ohledu je intuice většinou velmi správná. Bude to jistě těžké, ale já bych řekla – ukončit to.
katrin, vždycky je těžké ukončit vztah. Pokud spolu budete déle a pokud navíc spolu plánujete děti, ukončení vztahu půjde ještě potom ještě hůř…