Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Chorobná žárlivost
Ahoj (snad nebude vadit, že tykám), potřebuji se trošku svěřit a poprosit o radu. Jsem rozvedená a našla jsem si přítele, který je také rozvedený. Má se ženami špatné zkušenosti (bývalá manželka ho podváděla a další přítelkyně po rozvodu také), tak je vůči mě dost nedůvěřivý a žárlivý. Pořád přemýšlí o každé větě co řeknu, nevěří mi snad vůbec v ničem. Dost ho to také trápí, protože se mi svěřil, mluvíme o tom skoro pořád, že jedna část mu říká, že mi věřit může, ale pak má dny, kdy to je děs. Mě to trápí a mrzí, nevím jak mám reagovat, jak se mám chovat, i když mu žádné příčiny nedávám. Miluje mě a já jeho, plánujeme společné bydlení, ale začínám se toho trošku bát, co bude do budoucna. On si to uvědomuje, ale neví co s tím má dělat. Máte s tím někdo zkušenost? Co byste radili?
Katrin
Ahoj, já nevím, ale asi bych jen tak neutekla, zkusila bych přemýšlet nad důvodem, proč ho podváděly a té chyby se pak nějak zbavit. Buď by se podařilo a on by časem získal v tobě důvěru anebo ne. Záleží taky jaký je jinde, třeba měl fakt smůlu. Nic není černé nebo bílé a ať chceme nebo ne, minulé vztahy nás ovlivní-alespoň částečně.
Z vlastní zkušenosti – Katrin od žárlivce pryč… nic jiného nedovedu poradit. Kor když o bývalých mluví jak mluví – jde o to, že ho máš určitě ráda, ale pozor!!! U nás to začalo žárlivostí (byly samozřejmě i bezva chvíle a měl mě rád a moc to vím), ale skončilo to psychickým i fyzickým napadáním. Naštěstí jsem zvládla odejít i když to nebylo jednoduché vrátit se k rodičům s ani ne ročním dítětem. On měl svoji postýlku a já spávala na zemi protože v pokojíku bydlela sestra s přítelem, ale nevadilo mi to a jsem ráda, že jsem to dokázala.
Jinak spolu vycházíme ok a na všem se domluvíme – naštěstí, ale bydlet jsme spolu nemohli.
Časem jsem už nemohla jít ani do obchodu, když jsem se zdržela bylo zle, když jsem nečekala u autobusu třeba i kvůli kojení, bylo zle už to bylo kde s kým a to jsme bydleli v obci kam jel autobus 3x za den a lidí tam bydlelo asi 20….
NIKDY už bych to nechtěla vracet!!! Já jsem to svoje vnitřní varování neposlechla říkala jsem si to bude dobrý, ale nebylo.
Radím pryč, určitě se najde někdo lepší, i když to třeba potrvá…
Hodně štěstí
Katrin,mám stejný názor jako holky..to není jen tak..možná ho manželka i přítelkyně podváděly,ale z jakýho důvodu už nevíš..třeba proto,že se ho bály a hledaly útěchu jinde,v náruči muže,který byl v pohodě..ani já bych do toho vztahu nešla,bála bych se,co bude,až bysme spolu žili..nezapomeň,že scházet se a žít spolu je obrovský rozdíl..ve společném soužití tě může začít brát jako jeho majetek,přivlastňovat si tě atd..a to že je jinak fajn chlap,to může být jen teď,aby částečně maskoval,jakýá opravdu je..je ještě možnost..zajít do předmanželské poradny-ta se zabývá nejen manželskými,ale i partnerskými vtahy..za sebe ti říkám,buď velice opatrná,abys nelitovala.
Take chci poradit,pokud takovou chorobnou zarlivost nechate dotahnout az moc dlouho,bude to peklo,vim o cem mluvim,nejdriv jsem se s nim rozesla ja a pak on..nikomu bych neprala ty nervy a psychicky vidirani,jako jsem mela ja..je to sice tyden co spolu nejsme,mam ho porad stejne rada,ale takovi lidi se nemeni,postupem casu se stavaji horim a horsim,bylo mi vycitano,ze nezarlim..copak ja mela nekdy nejaky duvod??Bylo to peklo,strasne me mrzi,ze spolu nejsme,ale dlouho by se to nedalo vydret….urcite vam nasledky,jako poruchy s nervama za to nestoji….bohuzel ja je mam,nikdy bych nikomu nic takoveho neprala,takovy clovek nema snahu,furt rika,ze se menit nemusi a ze za vsechno muzete vy…..my jsme lidi a ne majetek…zensky radim…ruce pryc..takovi lidi se nemeni
Katrin, dej nám vědět, jak to u vás pokračuje. Já si, díky vlastní zkušenosti, troufám říct, že žít šťastně se žárlivcem je nemožné. Je pravda, že v každém vztahu něco je, ale boj se žárlivcem je nerovný a zbytečný – pokaždé jsem ho prohrála, později jsem došla do takového stadia, že jsem bojovat přestala, jen jsem čekala, kdy ho běsnění samo opustí a pak už jsem jen se strachem čekala, kdy to zase bouchne….. a bouchalo to stále častěji a jeho scény byly čím dál horší. Jeho nesmyslné výslechy o ničem jsem nechápala…. stala se ze mě ustrašená loutka, která se bojí projevit. Držím ti palce, ať se dobře rozhodneš.
no asi také nenapíšu nic světoborného…pryč od něj, jsi rozvedená a starostí máš za sebou dost a s novým podle mě před sebou, znám to a nevěřím, že se to změní výmluvy a omluvy toho jak se chová se poslouchají dobře, ale nenastane změna a ve vztahu pod drobnohledem uvadneš podle mě se to ještě zhorší až tě bude mít svou jistou u sebe…………..když člověk miluje tak se snaží druhého omlouvat a tohle i chápat ale podívej se na to malinko s odstupem…..držím palečky
Milá Katrin, píšu jen za sebe – mi by takový vztah za tu námahu nestál. Je to samozřejmě tvoje věc a jak píší holky přede mnou, pokud bude partner ochotný chodit za psychologem a opravdu se žárlivostí něco dělat, nejen mluvit, je to na tobě, jestli to s ním zkusíš.
Mě by děsila představa, že by se mě jednoho dne zeptal, proč jsem přišla z práce o 3minuty a 40vteřin později, než je celoměsíční průměr….
A s tím koncem – je lepší hrozný konec, než hrůza bez konce.
Hodně štěstí přeji.
podobne situaci jsem take byla a mužu ´dnes jen řyct že dnes mam klid i když se mě po mem bej,moc stiska.Neznaly jsme se ani 3měs. a jel za 2mimi expřitely , byl to strašny šok a on řekl že je to norm alni,pro mě v ten den ta duvěra byla na bodu mrazu.kontroloval mě mobil, kabelku , a dokonce si označil iprezervativ a pak mě to řekl.Pak přišly vypisy z telefonu musela jsem škrtat kdo to je,a pokud jsem mu to neřekla tak tam volal.my děti kolikrat vyděli a slyšely tyto hadky zkrz jeho neduvěru,on je totiž rozvedeny, neduvěřivy atd,dalši šok byl když jsem po nějake době zjistila že on si piše z bejvalou, celou tu dobu,ja ji i volala a ona měla milion vymluv že on ji otravuje,tak blbě jsem se ponižila,nakonec po 15měs. vše skončilo.občas jsem byla jen jeho milenka nic vic,mužu řyct poprve jsem zažila takovou žarlivost.holky pokud takto extemě žarli běžte od něj, ja musela brat i antidepresiva , a dnes jse ok.
Měla jsem stejný problém. Seznámili jsme se před 11 lety, já vdova, on před rozvodem – manželka si našla jiného. Postupem času měl také žárlivé scény, neviděl, neslyšel. Snažila jsem se ho chápat, měl špatné zkušenosti se svými rodiči – byl svědkem nevěry své matky. Dodnes pochybuje, kdo je jeho pravým otcem, matka zemřela, když ještě chodil na základku. Toto období trvalo několik let – čas od času – scéna. Jsem člověk velmi tolerantní a trpělivý, ale také jsem přemýšlela o ukončení vztahu. Ale pak to najednou ustalo, každý máme svou práci, koníčky své i společné a žijeme v pohodě. Jen mě trochu mrzí, že jsme tím museli projít…ale je to za námi a doufám, že se to nevrátí. Věřte, že i chlap se dá předělat, jen to chce více času. (ten můj změnil svůj postj k životu, ke vzdělání, přestal kouřit a nebo jen zmoudřel? Letos mu bude 45 let. Každopádně se vyvíjí dobrým směrem)
Přeji hodně zdaru!
jo jo Brmbulko, ze své zkušenosti vím, že tvá babička říkala pravdu.