Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jaký máte kolektiv v práci, a je to pro vás důležité?
Jsou pro vás lidi na pracovišti důležití? Záleží vám na tom, jaký máte kolektiv?
Já se přiznám, že pro mě to je docela dost důležité. Už jenom z toho důvodu, že kromě nadřízené, jsme v práci tři. Stále mám ovšem pocit, že jedna dělá neustále nějaké pozdrazy. Místo, aby něco řekla nám, jde to hned říct nadřízené, nebo před námi něco řekne a pak to popře, řekne úplně něco jiného, ale hlavně tak, aby to bylo stejné jako to chce šéfová. Ale včerejšek mě už dostal.
Už od října mám jenom odpolední směny, domů jezdím v 18:00. Nejprve jsem se ptala holek jestli by jim nevadilo, kdybychom nezačali točit směny, obě řekly, že jim to vadit nebude. Chtěla jsem se nejprve domluvit s nimi, než půjdu za vedením,jenomže jedna z nich to šla okamžitě říct šéfce. 🙁
Ona pak za mnou včera přišla a že já to chci tak a tak a ať si vymyslím jak rozvrhnout směny aby nebyly tři učitelky najednout. Bylo na ní poznat, že to jak to je teď jí vyhovuje a měnit se jí nic nechce. 🙁
Opravdu mi vadí tohle neférové jednání od holek, jenomže opravdu to dneska funguje tak, že pokud chceš práci tak máš držet hubu a krok? Já mám tři děti, holky nemají žádné a chodí domů v jednu a ve tři hodiny, já v šest. S klukem se začínáme učit po sedmé hodině, o všechny školní a školkové akce jsem přišla, protože jsem se nemohla uvolnit z práce. Veškeré školení a semináře musíme absolvovat ve svém volném čase a 2x týdně jsem v práci od rána až do večera.
V práci pak je napjatá atmosféra, muž je naštvaný, že děti jsou samy doma a celkově je to někdy nanic.
Fíha, najednou se objevilo téma, co mě zrovna tíží… Zdá se mi, že mě v práci nemá nikdo rád, nikdo se mnou nemluví. Nebylo to vždycky takové. S jednou kolegyní, říkejme jí A, jsme měly “blbou situaci“, vyříkaly si to, ale už se nikdy nevrátila původní pohoda. Chodila kolem mě s hlavou dolů a mluvila se mnou jen služebně nebo pozdrav. Kolegyně B se mnou probírala i hodně soukromé věci, pak se urazila kvůli blbosti. Odjela jsem na 14 dní na dovolenou a když jsem se vrátila, nemluví se mnou i tato, zato mluví s ženskýma, se kterýma předtím nemluvila. A i s kolegyní A, na kterou předtím nadávala, jaké má chování. Teď se sama chová přesně jako ona 🙂 No, něco si asi pověděly, nejspíš o mě…
Celé to chápu, nemusí mě mít každý rád, jenže je nás tu 7 i s vedoucí, se kterou si nikdy povídat nebudu a kromě jedné kolegyně kolem mě všichni drží jakési dusno. Něco se tu o mě ví, o čem já nevím. Je mi z toho smutno, chodím domů utahaná jako pes, ačkoli se snažím se s tím vnitřně vypořádat a nebrat to negativně. Prostě to tak je. Jenže to nejde. Vím, že bych si s nima měla promluvit, ale jednak se bojím, že nebudu umět reagovat nebo budu “křičet“ nebo brečet.
Co byste dělali vy?
Zvažuju email, ale ta psaná slova jsou ještě ošemetnější a nevím, jak by se na to dívaly…
Bohužel máme zrovna dost velké problémy i s rodiči, manžel i já, včera jsem měla pocit, že už si půjdu pro prášky na hlavu 😀
S tím teambuildingem mám Lenuldo stejnou zkušenost, taky nám to hodně prospělo. Ono někdy opravdu stačí poznat se trochu z jiné strany a něco zažít společně a když je ten teambuilding dobře připravený a na míru kolektivu tak to opravdu může udělat hodně…
Kolektiv je samozřejmě důležitý, měla jsem zatím štěstí, i když vždycky se najde někdo, kdo nám zrovna nesedí.
U nás to s tím kolektivem nebylo nejdřív úplně růžový. Potom pro nás vedení zorganizovalo teambuilding s firmou co se tou organizací zabývá (A.T.E.O.CZ). A bylo to fajn, jak jsme vypadli z toho stresujícího prostředí a poznali se trochu z jiné strany tak samozřejmě ne hned ale bylo to znát, potom ještě nějaký ten vydařený večírek a atmosféra je teď u nás moc fajn.
poslední dobou jsem měla štěstí na super kolegyně,ale vím,co to je chodit do práce se strachem co zas bude ta či ona kolegyně provádět
Dobré vztahy v kolektivu na pracovišti považuji za stejně důležité jako soulad v rodině. Pracovala jsem přes 38 let a měla ohromné štěstí jak na nadřízené, tak i podřízené. A se všemi se stýkáme, voláme si, chodíme na kafíčko. Bohužel i také na místa moc smutná.
Jsem u důchodu a jsem za to moc ráda. Ze všech stran slyším jen stížnosti. Málo peněz, šikana, nekvalifikovaní nadřízení a jejich nezájem. Neúcta, ponižování……
nuninko bud si to v práci vyříkej a nebo se poohlédni jinde…já po deseti letech i kvůli tomuhla změnila práci…a nadávala si že jsem to neudělala dávno, bojím se cokoliv měnit…ale všude to tak není…jsem druhý rok na fajn místě kde si lidi vyjdou vstříc a řeknou si co je třeba a do práce prvně chodím bez staženého žaludku a nic v rámci vztahů mi neleží v hlavě a nekazí náladu..
(Citováno od bamiska z 12.1.2015 14:45)
jj bami,pravda ,ja si u toho prave vzpomela,ze ty jsi menila pusobiste,skolku a pani reditelku 😀 …hned jsi mi tam naskocila ty,co to nuninka napsala..
Lidlunko,nepises nahodou o mem daavnem kolektivu v Cr? 😀
uprimne,moc nechapu,ze kdokoliv to ma tak,ze musi chodit do prace “se stazenym zadkem“,tim nenarazim na nikoho zde. jem to slovicko musim a proto a proto…si myslim,ze uz by zeny mely byt nekde jinde,hubu a krok drzeti,je uz snad pryc a myslim,ze u nekoho jsou to prave vymluvy a odvaha neco zmenit…a hlavne si to uvedomit…mozna tak velni mladicke..ale ani to uz snad ne. dcera ma “jen“22ale rozhodne pusu v praci nedrzi,naopak..ataky proto ji berou a jednaji s ni jak jednaji i t plati,co druhym dovolis……natoz dospela zena 😉
to jen k tomu nic proti nikomu tady 😀
Kolektiv je pro mě hodně důležitý.
Asi rok jsem pracovala v šíleném kolektivu 12 děvčat.
Přišly mi tam jak navybírané,zašklíbené protivné bosorky.
Všechno byl problém, vzít si volno, paragraf a dokonce ivyměnit si směnu. Byl to nejhorší rok mého pracovního i osobního života, protože se tohle všechno na něm odráželo.
Asi třetím rokem pracuji v malém kolektivu kde jsme 3 holky a ve všem si vyjdeme vstříc a všechno jde bez problémů.
Ale zase mně čeká změna, jdu pracovat do většího kolektivu a budu jim dělat vedoucí, tato změna mě čeká od března, už ted mám nervózu, protože děvčata to neví a čekají úplně něco jiného. Jsem zvědavá jak tyto změny přijmou.
Pro mě je to celkem výhoda, více peněz a hlavně to mám asi 50m od domečku.
nuninko bud si to v práci vyříkej a nebo se poohlédni jinde…já po deseti letech i kvůli tomuhla změnila práci…a nadávala si že jsem to neudělala dávno, bojím se cokoliv měnit…ale všude to tak není…jsem druhý rok na fajn místě kde si lidi vyjdou vstříc a řeknou si co je třeba a do práce prvně chodím bez staženého žaludku a nic v rámci vztahů mi neleží v hlavě a nekazí náladu..
Vždycky jsem stavěla kolektiv nad peníze, je to tak, ve špatném kolektivu bych nedokázala dlouho pracovat. V práci máme kolektiv docela dobrý, ale hodně nás tu přibylo a dá se říct, že tu každý máme své lepší přátele a pak ty, se kterými je nutno nějak vyjít. Ale žeby tu byly nějaké šílené intriky, to nemůžu říct. Docela se mi nebude chtít na mateřskou 🙂