Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jaký máte kolektiv v práci, a je to pro vás důležité?
Jsou pro vás lidi na pracovišti důležití? Záleží vám na tom, jaký máte kolektiv?
Já se přiznám, že pro mě to je docela dost důležité. Už jenom z toho důvodu, že kromě nadřízené, jsme v práci tři. Stále mám ovšem pocit, že jedna dělá neustále nějaké pozdrazy. Místo, aby něco řekla nám, jde to hned říct nadřízené, nebo před námi něco řekne a pak to popře, řekne úplně něco jiného, ale hlavně tak, aby to bylo stejné jako to chce šéfová. Ale včerejšek mě už dostal.
Už od října mám jenom odpolední směny, domů jezdím v 18:00. Nejprve jsem se ptala holek jestli by jim nevadilo, kdybychom nezačali točit směny, obě řekly, že jim to vadit nebude. Chtěla jsem se nejprve domluvit s nimi, než půjdu za vedením,jenomže jedna z nich to šla okamžitě říct šéfce. 🙁
Ona pak za mnou včera přišla a že já to chci tak a tak a ať si vymyslím jak rozvrhnout směny aby nebyly tři učitelky najednout. Bylo na ní poznat, že to jak to je teď jí vyhovuje a měnit se jí nic nechce. 🙁
Opravdu mi vadí tohle neférové jednání od holek, jenomže opravdu to dneska funguje tak, že pokud chceš práci tak máš držet hubu a krok? Já mám tři děti, holky nemají žádné a chodí domů v jednu a ve tři hodiny, já v šest. S klukem se začínáme učit po sedmé hodině, o všechny školní a školkové akce jsem přišla, protože jsem se nemohla uvolnit z práce. Veškeré školení a semináře musíme absolvovat ve svém volném čase a 2x týdně jsem v práci od rána až do večera.
V práci pak je napjatá atmosféra, muž je naštvaný, že děti jsou samy doma a celkově je to někdy nanic.
nuninko asi bych řekla opět?, tuším že už jsem to jednou zrovna tobě psala, ale nejsem si jistá, že je to o určitě sebehodnostě, proč by s tebou neměl někdo orat, když si to necháš líbit, když to máš v sobě nastavené takhle
(Citováno od Lien z 7.1.2015 20:51)Lien, ona se tak nechová jenom ke mě, ale i k té druhé. Ji dokonce už párkrát vzala připravené věci pro práci s dětmi a “přivlastnila“ si je do svého portfolia. A to nemluvím o nápadech, které společně probíráme, co kdo, kdy… a pak zjistíme, že máme smůlu.
(Citováno od nuninka z 7.1.2015 21:14)
Nuninko, já bych tohle považovala už za druhý krok… Ten první bych viděla v tom, že od října takové směny trpíš… Já vidět rozpis na říjen a já tam mít samé odpolední a ostatní dvě ranní, tak řvu jak tygr už v říjnu – protože je to na první pohled pro mě přes čáru. Přece se to musí točit. Klidně na sudé a liché týdny, klidně po dvou pracovních dnech, prostě jde najít nějaký systém i při třech lidech tak, aby každý měl stejný počet ranních a odpoledních směn.
A ona holt umí všechno využívat a zjistila, že se necháte.
Protože pracuju zatím na stejném místě, kde se sice pár lidí potočilo, ale “jádro“ zůstává, tak už mám vychytané, co kdo jak a před kým se co může říct a tak – není to dobré, ale prostě když vím, co od druhého můžu čekat, přizpůsobím se tomu 😉 Já to beru tak, že jsem tam hlavně pro ty děti a co se děje kolem mě, pokud se to přímo netýká dětí nebo mě, tak prochází bez povšimnutí. Jsme větší kolektiv, některé vidím třeba jednou, dvakrát týdně, protože sedím v jiném patře, takže žabomyší války většinou neřeším.
Jinak kolektiv a klima jsou v práci podle mě dost důležité.
Pro mě je kolektiv v práci bytostně důležitý. Mnohem víc než peníze. S těma lidma trávím podstatnou část dne a chci, abych byla v pohodě já i oni. Můj poslední před nástupem na MD byl nejlepší, co jsem zažila, a moc se mi po nich stýská. Občas za nima zajedu, občas oni se staví na kafe, pořád si máme co říct. Kdyby mi někdo v práci házel klacky pod nohy, tak bych to řešila otevřeným rozhovorem a pokud by to nepomohlo pak i odchodem z práce (to za bezdětna, asi se to změní s příchodem dětí, zatím nevím).
Držím pěsti, ať tě to neotráví a ať sesbíráš sílu s tím hnout třeba razantněji než doteď.
Tak hrozný ženský kolektiv mám taky za sebou 🙁 A je fakt, že pro mě důležité, jak se v práci cítím. Momentálně jsem “sama na sebe“ a vyhovuje mi to. Asi potřebuju nějakou míru nezávislosti.
Tak u nás je super kolektiv ( i když je babský 🙂 ). Jsem sice z nás 4 nejstarší, ale na všem se domluvíme. A když jsem nastoupila po osmileté mateřské do práce, tak se mi holky (byť o 12 let mladší) snažily pomáhat, abych mezi ně rychle zapadla. Teď už máme děti 2. a já už mám puberťáky, takže s těmi už se doma učit nemusím (tedy jenom někdy) a na ošetřovačku už také nejdu. A de facto si pomáháme pořád. Už nejsem v práci žádný “zelenáč“ a tak jim mohu také pomáhat. A služby v úřední dny si poctivě měníme. Pokud některá nemůže, ostatní se snaží jí to vyměnit.
Je fakt, že pracovní kolektiv dělá hodně. Pokud je v práci “dusno“ a peníze nejsou nic moc, tak se do té práce ani nechce chodit.
Nuninko,
tak rozvrhni ty směny, jak by se Ti to hodilo, odsouhlas si to se zbytkem, případně upravte tak, aby to vyhovovalo všem a předložte šéfové. Jaké si to uděláte, takové to budete mít. Šéfovým je to fuk (moje zkušenost) – jen s tím nechtějí mít žádnou práci a hlavně nechtějí mít v kolektivu potíže, proto se “divně“ tvářila, protože se nejspíš bojí konfliktů.
Jinak ještě teda musím říct, že i když mám jediná dítě, nikdy jsem tímhle neargumentovala, vždy šlo vše rovným dílem – prostě bezdětní mají zase odpoledne jiný program než my a taky nechtějí trčet do 18 hodin v práci. Nebo aspoň já nikdy nechtěla 😀
(Citováno od Marinada z 7.1.2015 13:20)Marinado, ale já jsem nechtěla úplně změnit směnu, jenom jsem chtěla, abychom se začali nějak střídat. Jenomže jim vyhovuje to, že jdou tak brzo domů. Já odpolední směnu táhnu už více než tři měsíce v kuse, k tomu tam jsem ještě 2x týdně už od 7:45 ráno až do konce. No, a to jsem ještě zjistila, že přesčasy za listopad nemám vůbec proplacené. 🙁
Jsem zvědavá na prosinec, tam mám v přepočtu 8 dní přesčasů.
(Citováno od nuninka z 7.1.2015 18:55)
Nuninko,
u nás se taky přesčasy nikdy neproplácely…mrkni do smlouvy, možná tam máš taky kouzelnou formulku “včetně přesčasů“. Takže se snažím mít jich co nejmíň, ale někdy to nejde. Ono než se opravdu zapracuješ, asi to bude ještě pár týdnů trvat a pak to snad bez větších přesčasů zvládneš – držím palce!
A k tomu zbytku – to je jasný, že kolegyním vyhovuje chodit dřív domů, komu by to nevyhovovalo. Oni možná ani netuší, že Tobě nevyhovuje chodit domů pozdě, nevím, jestli jsi s nima o tom mluvila.
Jak už jsem psala, vůbec bych neargumentovala tím, jestli mám děti nebo ne (jim do toho nic není), ale argumentovala bych tím, že se směny poctivě rozepíšou a každý bude mít +/- stejné podmínky. Píšeš, že s dětma nestíháš dělat přípravu do školy – tak to je zrovna ten případ, kdy můžeš vyjít kolegyním vstříc a navrhnout jim, že si vezmeš všechny dlouhé pátky a pondělky (to můžou být děti naučené z víkendu), ale že potřebuješ být ostatní dny doma včas. A oni ať si rozeberou dlouhé úterý – čtvrtky. Budeš sice o půl dne v nevýhodě, ale oni na to (myslím) uslyší – a ve finále na tom vyděláš, protože takhle jsi tam dlouho každý den… Takhle já to většinou řeším a v dobrém se mi to vrací. Radši si vezmu třeba ty dva dny dlouhé, než bych se každý týden s někým handrkovala, kdo má tenhle týden dlouhou středu…jestli je zrovna lichý týden nebo sudý 🙂
nuninko asi bych řekla opět?, tuším že už jsem to jednou zrovna tobě psala, ale nejsem si jistá, že je to o určitě sebehodnostě, proč by s tebou neměl někdo orat, když si to necháš líbit, když to máš v sobě nastavené takhle
(Citováno od Lien z 7.1.2015 20:51)Lien, ona se tak nechová jenom ke mě, ale i k té druhé. Ji dokonce už párkrát vzala připravené věci pro práci s dětmi a “přivlastnila“ si je do svého portfolia. A to nemluvím o nápadech, které společně probíráme, co kdo, kdy… a pak zjistíme, že máme smůlu.
(Citováno od nuninka z 7.1.2015 21:14)mně se loni v práci stalo, že jsem měla pocit, že tam nějak nikdo moc nedrží slovo, že se sice na něčem domluvíme, že něco nějak bude, ale nic se neděje, nikdo to neřeší a co neudělám sama to není. A dlouho jsem to měla v sobě, říkala jsem si, že to snad udělají časem, že třeba jen mají jiné starosti apod. Až pak najednou jsem “vybuchla“ a řekla, že buď to bude, nebo nebudu já a spíš jsem počítala, že skončím. A představ si, že mi poděkovaly a požádaly mě, zda bych jim nemohla takové průběžné info dávat častěji /třeba jeddnou týdně/, protože ony prostě mají úplně jiné smýšlení a nedokážou např. praktické věci dobře ošetřit. Každý máme něco, čím můžeme ostatní obohatit, ale když si to ze strachu, abychom nebyly špatné, necháváme pro sebe, tak nejen, že ničemu/komu nepomůžeme, ale samy sebe vnitřně zabíjíme. NEdávno jsem zase slyšela, že jako si nevidíš na vlastní záda, nevidíš určité charakteristické rysy, ale všichni ostatní je vidí stejně jako ta záda, třeba paní vůbec neví, že něco takového dělá, protože jí to nikdo neřekl. NEvím, jestli je to dost jasné, snad si v tom najdeš, co je třeba.
(Citováno od Lien z 7.1.2015 21:33)
Lien, často je to pravda, ale jsou typy, u kterých je třeba manipulativní energie prostě nad síly většiny lidí. Mám pocit, že se v životě potkávám většinou s lidmi, kteří jsou dobří nebo se s nimi srovnám, ale když to tak není, nemusí být problém jen na mojí straně. Některé chodící komplexy prostě normální cestou nepřemůžeš a je někdy hodně těžké vymyslet, jak situaci řešit.
(Citováno od Danniella z 8.1.2015 08:07)
ano, ale ve většině případů – pokud nejsem ve vězení nebo v zajetí – mám svobodnou volbu, zda s tím být. Pokud se nemůžu změnit a být s tím v pohodě, pak můžu být jinde nebo jinak. Vždycky je ale na místě to alespoň zkusit.
nuninko asi bych řekla opět?, tuším že už jsem to jednou zrovna tobě psala, ale nejsem si jistá, že je to o určitě sebehodnostě, proč by s tebou neměl někdo orat, když si to necháš líbit, když to máš v sobě nastavené takhle
(Citováno od Lien z 7.1.2015 20:51)Lien, ona se tak nechová jenom ke mě, ale i k té druhé. Ji dokonce už párkrát vzala připravené věci pro práci s dětmi a “přivlastnila“ si je do svého portfolia. A to nemluvím o nápadech, které společně probíráme, co kdo, kdy… a pak zjistíme, že máme smůlu.
(Citováno od nuninka z 7.1.2015 21:14)mně se loni v práci stalo, že jsem měla pocit, že tam nějak nikdo moc nedrží slovo, že se sice na něčem domluvíme, že něco nějak bude, ale nic se neděje, nikdo to neřeší a co neudělám sama to není. A dlouho jsem to měla v sobě, říkala jsem si, že to snad udělají časem, že třeba jen mají jiné starosti apod. Až pak najednou jsem “vybuchla“ a řekla, že buď to bude, nebo nebudu já a spíš jsem počítala, že skončím. A představ si, že mi poděkovaly a požádaly mě, zda bych jim nemohla takové průběžné info dávat častěji /třeba jeddnou týdně/, protože ony prostě mají úplně jiné smýšlení a nedokážou např. praktické věci dobře ošetřit. Každý máme něco, čím můžeme ostatní obohatit, ale když si to ze strachu, abychom nebyly špatné, necháváme pro sebe, tak nejen, že ničemu/komu nepomůžeme, ale samy sebe vnitřně zabíjíme. NEdávno jsem zase slyšela, že jako si nevidíš na vlastní záda, nevidíš určité charakteristické rysy, ale všichni ostatní je vidí stejně jako ta záda, třeba paní vůbec neví, že něco takového dělá, protože jí to nikdo neřekl. NEvím, jestli je to dost jasné, snad si v tom najdeš, co je třeba.
(Citováno od Lien z 7.1.2015 21:33)
Lien, často je to pravda, ale jsou typy, u kterých je třeba manipulativní energie prostě nad síly většiny lidí. Mám pocit, že se v životě potkávám většinou s lidmi, kteří jsou dobří nebo se s nimi srovnám, ale když to tak není, nemusí být problém jen na mojí straně. Některé chodící komplexy prostě normální cestou nepřemůžeš a je někdy hodně těžké vymyslet, jak situaci řešit.
nuninko asi bych řekla opět?, tuším že už jsem to jednou zrovna tobě psala, ale nejsem si jistá, že je to o určitě sebehodnostě, proč by s tebou neměl někdo orat, když si to necháš líbit, když to máš v sobě nastavené takhle
(Citováno od Lien z 7.1.2015 20:51)Lien, ona se tak nechová jenom ke mě, ale i k té druhé. Ji dokonce už párkrát vzala připravené věci pro práci s dětmi a “přivlastnila“ si je do svého portfolia. A to nemluvím o nápadech, které společně probíráme, co kdo, kdy… a pak zjistíme, že máme smůlu.
(Citováno od nuninka z 7.1.2015 21:14)
mně se loni v práci stalo, že jsem měla pocit, že tam nějak nikdo moc nedrží slovo, že se sice na něčem domluvíme, že něco nějak bude, ale nic se neděje, nikdo to neřeší a co neudělám sama to není. A dlouho jsem to měla v sobě, říkala jsem si, že to snad udělají časem, že třeba jen mají jiné starosti apod. Až pak najednou jsem “vybuchla“ a řekla, že buď to bude, nebo nebudu já a spíš jsem počítala, že skončím. A představ si, že mi poděkovaly a požádaly mě, zda bych jim nemohla takové průběžné info dávat častěji /třeba jeddnou týdně/, protože ony prostě mají úplně jiné smýšlení a nedokážou např. praktické věci dobře ošetřit. Každý máme něco, čím můžeme ostatní obohatit, ale když si to ze strachu, abychom nebyly špatné, necháváme pro sebe, tak nejen, že ničemu/komu nepomůžeme, ale samy sebe vnitřně zabíjíme. NEdávno jsem zase slyšela, že jako si nevidíš na vlastní záda, nevidíš určité charakteristické rysy, ale všichni ostatní je vidí stejně jako ta záda, třeba paní vůbec neví, že něco takového dělá, protože jí to nikdo neřekl. NEvím, jestli je to dost jasné, snad si v tom najdeš, co je třeba.
nuninko asi bych řekla opět?, tuším že už jsem to jednou zrovna tobě psala, ale nejsem si jistá, že je to o určitě sebehodnostě, proč by s tebou neměl někdo orat, když si to necháš líbit, když to máš v sobě nastavené takhle
(Citováno od Lien z 7.1.2015 20:51)Lien, ona se tak nechová jenom ke mě, ale i k té druhé. Ji dokonce už párkrát vzala připravené věci pro práci s dětmi a “přivlastnila“ si je do svého portfolia. A to nemluvím o nápadech, které společně probíráme, co kdo, kdy… a pak zjistíme, že máme smůlu.
(Citováno od nuninka z 7.1.2015 21:14)
Ano? Vypadá to, že vám přišel učitel :-).
Kam až jsi ochotná se nechat zneužívat, než se začneš koukat co děláš ty sama, ne někdo jiný. Co chceš ty?
A je jedno kdo je jaký, co dělá, co tomu kdo řekne, co chceš ty bez těch ostatních, co chceš ty sama? Jaké by to mělo být, aby ti to vyhovovalo?
Až budeš vědět, udělej to a buď spokojená.
nuninko asi bych řekla opět?, tuším že už jsem to jednou zrovna tobě psala, ale nejsem si jistá, že je to o určitě sebehodnostě, proč by s tebou neměl někdo orat, když si to necháš líbit, když to máš v sobě nastavené takhle
(Citováno od Lien z 7.1.2015 20:51)Lien, ona se tak nechová jenom ke mě, ale i k té druhé. Ji dokonce už párkrát vzala připravené věci pro práci s dětmi a “přivlastnila“ si je do svého portfolia. A to nemluvím o nápadech, které společně probíráme, co kdo, kdy… a pak zjistíme, že máme smůlu.
(Citováno od nuninka z 7.1.2015 21:14)
mrcha
😀 😉