Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
SD: Děti a slušné chování
Od každé generace lze slyšet, že se děti neumí chovat. Zamyšlení nad problematikou slušného chování a výchově k ní u těch nejmenších, bude proto i tématem této diskuze.
Ladislav Špaček patří mezi největší znalce etikety u nás. Pro děti napsal už dva tituly, které je mají naučit základům chování ve společenských situacích, a jež jsou přiměřené jejich věku a zkušenostem.
Myslíte si, že se dnešní děti chovají hůř než předchozí generace?
Kdy je třeba podle vás začít s výchovou ke slušnému chování?
Setkali jste se někdy s připomínkami na chování vašich dětí?
Jak se snažíte vést děti ke slušnému chování?
Kniha Dědečku, vyprávěj je povídáním moudrého dědečka formou pohádkových příběhů, které v dětech od 3 let pěstují ohleduplnost, obětavost, lásku ke světu kolem nich. Kniha jim položí základy, na nichž pak budou stavět, až budou starší a budou je potkávat nové zkušenosti. Titul Dědečku, ještě vyprávěj je pak volným pokračováním. Malá Viktorka naslouchá pohádkám a příběhům, které ji učí základům etikety a pomáhají jí utvářet si pohled na svět kolem sebe.
Knížky jsou bohaté na obrázky, proto si je mohou děti po prvním přečtení s dospělými „číst“ i samy. Na konci knih je série otázek ke každé kapitole, aby si dospělí s dětmi mohli o tématech kapitol ještě vyprávět.
Partnerem diskuze je nakladatelství Mladá fronta, které věnuje třem vylosovaným balíček s oběma tituly.
Info k soutěži najdete na soutěžní stránce.
Mám v hlavě jednu příhodu, která se stala letos v létě u nás v domě.
Žije u nás rodina, rodiče a jedno dítě (4. třída). Druhá rodina je jen matka se dvěmi dcerami (4. tř. a 17 let), v pronájmu. Malé holky se spolu kamarádí hodně, chodí spolu do školy, na zahradě taky spolu. Jednou jsem uklízela na chodbě a slyším rozhovor. Jedináček: “Jdu na zmrzlinu, jdeš taky? Jo, ty asi nemáš peníze, tak já jdu sama.“
Pro mě to je něco hrozného. Mé děti učím, že se mají rozdělit a dělají to, je to pro ně automatické a mají z toho radost. Hned jsem to vyklopila doma, že mi to fakt přišlo neskutečně sobecké a povýšené jednání (ten ton hlasu popsat nelze).
Za pár dní přišel chlap domů a byl úplně konsternovaný, když jsem se ptala, co se stalo, tak mi odpověděl, že slyšel ten samý rozhovor. Ta druhá holčina, že stála a koukala, tak muž vytáhnul z peněženky 20 Kč a dal jí je, že má jít taky na zmrzku. Když mi to říkal, tak že z toho měl tak hrozný pocit, co to je chování mezi kamarádkami a v životě jsem ho neslyšela tak nadávat na výchovu dítěte. Bohužel, to chování je vidíme i jindy, na zahradě, když spolu mluví…
CO dětem dame, to budou mít… Doufám, že jim netisknu sobectví, nezdravé sebevědomí, výsměch druhým, ale naopak pokoru, vstřícnost a empatii k ostatním. *
Řekla bych – je to různé.
Myslím že děti jsou vic vymazlene- uvedu příklad. Dceři přišla na návštěvu kamarádka-3. Třída. Dala jsem jim svačinku (rohlík se salámem), ale ta kamarádka chtěla jen tu pulku rohlíku co byla námaze ná, tu druhou pulku ktera byla překlopená tak tu nejedla. Dobrá zkousla jsem to, ale naše děti si to nesmí dovolit.
Pak měli ještě hlad na rohlik, ten už jsem neměla tak teda že sní i ten chleba. Na mazala jsem jim ho a ta holčička (ještě jednou upozorňuji ze to byla třeťačka) my říkala abych ji odkrojila tu kurku že ji nechce a nejí a že ji to mamka vždy odkrojuje a krájí na “ovečky“.
To jsem tedy zalapala po dechu.
Jinak bych řekla že si vseobecně děcka ničeho neváží. Holky měli pozvané kamarádky na narozeniny a to bylo něco (nepozdraví, div že manžela neporazili jak litali po baráků, skákali všude(po postelích i v ložnici. ….) no hrůza a děs
Děti jsou děti,ale dnešní doba je hodně zaměřená na materiální věci a je to pak těžké když někdo má tohle a tamto a druhý nee, pak se dítě může cítit méněcenně než ty ostatní děti,ale kde mají rodiče na ty drahé dárky brát peníze,dřív takové rozdíly mezi dětmi nebyly aspoň myslím a bylo to lepší.
deti jsou podle mne porad deti ale meni se zebricek hodnot a to je hlavne vychovou je treba zacit u sebe
Děti se nám ( i mně) zdají nevychovanější než dřív, ale už Sokratovi se zdála mládež strašná a kam že to spěje … A i když to s lidstvem jde od desíti k pěti, ještě jsme nevyhynuli.
Tak nenadávejme na cizí děti a snažme se vychovávat ty vlastní, protože chceme-li zlepšit svět, musíme začít u sebe.
Základ slušného chování jako je pozdravit, poděkovat atd. děti alespoň některé zvládnou, ale co lhaní? To je také častý problém.
Děti se chovají přesně tak jak to vidí doma.
Pokud tedy jejich rodiče, či prarodiče nejdou příkladem, ať se pak nediví, že děti jsou jaké jsou.
Pěkné základy chování srozumitelné pro děti vysílá déčko pod názvem Etiketa. Holky se rády dívají a příjemně se to poslouchá i dospělým.
Asi je to případ od případu.Některé se chovají slušně jiné ne.Snažím se děti vést ke slušnému chování – je to základ.Moje děti jsou sice někdy živější a neposedí, ale vždy jsem hrdá, jak pěkně umí pozdravit a když někoho znají, že se k němu hlásí.Děti od některých mých kamarádek ani nekváknou a to mě znají už léta.A myslím že je ostuda i pro dospělé, pokud je dítě pozdraví a oni neodpoví.Měli by jít dětem příkladem….
Tak my už jsme první díl s holkama přečetly, půjčily jsme si ho z knihovny, moc se nám líbil…
Musím říct, že přesně jaká je doba, tak se děti chovají…
Na poslední třídní schůzce, jsem viděla, jak se neumí chovat dospělí, tak proč by to měly někdy umět teda děti?
Když děti nebudeme učit si čistit zuby a nebudeme jim vzorem, tak proč by to dělaly? A myslím, že tak je to se vším…Od dětí se hrozně moc vyžaduje, ale prostě pokud jim dospělí nejsou příkladem, tak jak si mohou dovolit po dětech něco vyžadovat…
Řeknu vám příklad z našeho vchodu, pořád si tady ty největší klepny, stěžují, že děcka nezhasínají na chodbě, nezavírají dveře ve sklepě(nemyslím naše, ty ještě samy nechodí),ale byla jsem svědkem toho, že šla paní s krabičkou jídla, která jí upadla, paní jídlo rukou vrátila zpět a to co zůstalo na schodech, tam prostě zůstalo, než to umyl kdo měl úklid…
Pěkný den! Výchova ke slušnému chování? Děti se učí nápodobou a u slušného chování to platí dvojnásob. Pokud rodiče zdraví, děkují, chovají se ohleduplně a vstřícně, pro děti je naprosto přirozené to dělat po nich. A na těch pár dalších věcí (pravidla stolování, speciální situace, kdo koho pouští do dveří apod.), je skvělá příručka od Ladislava Špačka. první díl máme doma – třeba se usměje štěstí i na ten druhý. 🙂