Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
SD: Děti a slušné chování
Od každé generace lze slyšet, že se děti neumí chovat. Zamyšlení nad problematikou slušného chování a výchově k ní u těch nejmenších, bude proto i tématem této diskuze.
Ladislav Špaček patří mezi největší znalce etikety u nás. Pro děti napsal už dva tituly, které je mají naučit základům chování ve společenských situacích, a jež jsou přiměřené jejich věku a zkušenostem.
Myslíte si, že se dnešní děti chovají hůř než předchozí generace?
Kdy je třeba podle vás začít s výchovou ke slušnému chování?
Setkali jste se někdy s připomínkami na chování vašich dětí?
Jak se snažíte vést děti ke slušnému chování?
Kniha Dědečku, vyprávěj je povídáním moudrého dědečka formou pohádkových příběhů, které v dětech od 3 let pěstují ohleduplnost, obětavost, lásku ke světu kolem nich. Kniha jim položí základy, na nichž pak budou stavět, až budou starší a budou je potkávat nové zkušenosti. Titul Dědečku, ještě vyprávěj je pak volným pokračováním. Malá Viktorka naslouchá pohádkám a příběhům, které ji učí základům etikety a pomáhají jí utvářet si pohled na svět kolem sebe.
Knížky jsou bohaté na obrázky, proto si je mohou děti po prvním přečtení s dospělými „číst“ i samy. Na konci knih je série otázek ke každé kapitole, aby si dospělí s dětmi mohli o tématech kapitol ještě vyprávět.
Partnerem diskuze je nakladatelství Mladá fronta, které věnuje třem vylosovaným balíček s oběma tituly.
Info k soutěži najdete na soutěžní stránce.
Děti nejsou horší než byly dříve, jsou jen obrazem doby ve které se pohybují. Pokud jsou agresivní tak je to jen reakce na to co vidí. Snažím se vytvářet láskyplné prostředí a vštěpovat dítěti ohleduplnost nejen k lidem ale i ke zvířátkům. Právě v nízkém věku kdy dítě zkouší kdeco a rozhoduje se jestli pohladit nebo kopnout, je důležité aby měl vedle sebe někoho kdo mu řekne co je správné 🙂,presne!jak uz jsem psala,mam podobny nazor,viz nize,souhlasim 😉
(Citováno od anabell z 19.12.2014 12:49)
V něčem jsou děti drzejší než byli dříve.S výchovou by se mělo začít v podstatě už od miminka,kdy děti učíme slušnému chování tím jak se chováme my sami a oni nás u toho pozorují.
Protože syn je rozhodně neprůměrné dítě,tak s připomínkami na jeho chování se setkávám bohužel dost často,přestože ho vychováváme podobně jako dceru,se kterou ale větší problémy nebyli.
Děti nejsou horší než byly dříve, jsou jen obrazem doby ve které se pohybují. Pokud jsou agresivní tak je to jen reakce na to co vidí. Snažím se vytvářet láskyplné prostředí a vštěpovat dítěti ohleduplnost nejen k lidem ale i ke zvířátkům. Právě v nízkém věku kdy dítě zkouší kdeco a rozhoduje se jestli pohladit nebo kopnout, je důležité aby měl vedle sebe někoho kdo mu řekne co je správné 🙂
Nejlepší výchova je vlastní příklad. Můžete dětem 100x říkat, že mají zdravit, ale když to sami neděláte a pak ještě utrousíte, že takovou babu nemůžete ani cíti, nebo něco podobného, je jasné, že ji děti budou ignorovat.. a tak je to se vším.
Dobrý den,
já jsem máma dvou dětí 2 a 9 let. Dcera když se učila mluvit, tak měla velkou radost, když přišla do obchodu a na celé kolo zavolala DOBRÝ DEN, prodavačky přestaly skenovat nákupy a všechny jí odpověděly dobrý den. Dcera nešla vidět, ale slyšet byla na míle daleko. I ve městě zdravila staré lidi a nepamatuji se, že by jí někdo neodpověděl. Ještě se na ni usmívali a chválili ji, jak umí pěkně zdravit. Byla jsem na ni moc hrdá, že jsem jí vštípila alespoň to, že když někam vejde, je slušnost pozdravit a poděkovat.
Ale mám i špatnou zkušenost, že když jsem čekala syna, tak mě v autobuse pouštěla sednout asi 70 letá paní a dnešní mládež ani nenapadlo, že by mě pustila sednout. To samé když jsem nastupovala do autobusu s kočárkem. Nikdo z mladých nezvedl zadek, aby pomohl a většinou mi pomohly starší lidé.
Doufám, že mi mé děti nebudou dělat ostudu a budou zdravit a děkovat. Za tyhle slova ji pusa neupadne.
(Citováno od Liduša z 17.12.2014 09:43)
moje dcerka taky takto zdraví nahlas a i neznámé lidi… chvílemi jsem v rozpacích…ale popravdě je to mnohem lepší, než kdyby nezdravila vůbec
Já dnes zažila velmi zajímavou příhodu … byla jsem malinké domlouvat na faře křtiny a pan farář nás uvítal se slovy, že je tam ještě jedna rodinka, co chtějí také křtít… No, tak jsme se sešli, seznámili, přivítali… My máme půlroční holčičku, ale protože byla nemocná, tak jsme se dostali k zařizování až poslední dobou, tak jsem se panu faráři omlouvala, že to nebylo dřív. A ta druhá maminka spustila: Paní, nic si z toho nedělejte, my jsme se jen došli nahlásit, my teďka křtít nebudeme, počkáme až na léto, až bude teplo, abychom měli pěkné fotky, mohla jsem děti obléknout do letních věcí a mohli jsme mít pak zahradní party, teďka by nám v kostele byla zima a ještě by kvůli tomu půlka rodiny nepřijela… No, tak se mi zatmělo před očima – tak buď chci dítko pokřtít z důvodu víry a zařazení do nějaké komunity, nebo jen z nějakých malicherných důvodů? Je to snad jen moderní? Já koukala jako puk, kněz také… No, naštěstí zareagoval velmi asertivně (já bych na jeho místě asi vypěnila) – nabídl paní, ať si o tom doma v klidu pohovoří a přijdou až tehdy, až budou přesvědčeni, že křtiny opravdu chtějí pro dobro dítěte… a nám nabídl krásný termín 11.1.v 11h 🙂
Tohle by se za časů našich maminek a babiček asi nestalo… takto hloupě by se lidé nechovali, nic podobného by si nedovolili…
Zdravím všechny!
Pokud se mám zamyslet nad problematikou slušného chování, musím začít pojmenováním toho, co vlastně slušné chování je. Pro moji původní rodinu to znamená například umět zdravit, zapadnout, nevyčnívat.
Pro někoho znamená slušné chování dodržování pravidel etikety.
Nad otázkou, kdy je třeba začít s výchovou pravidel etikety asi není potřeba se zamýšlet. Pokud znám pravidla etikety, řídím se jimi, jsem vzorem pro dítě od jeho narození a ono od narození pravidla etikety přejímá napodobováním ode mne. Dítě a jeho znalost pravidel etikety a jejich dodržování je tedy mým zrcadlem a současně i mou vizitkou. Prohlubování znalostí pravidel etikety může být společnou zábavou pro mne i pro dítě v období jeho zájmu. V naší rodině šlo o období v předškolním věku.
Ve škole už řeší spíš to jakým způsobem se chovat, aby jim vztahy s jinými dětmi i lidmi přinášely to, co od nich očekávají, tedy, aby byly funkční.
Pokud se zamyslím nad výrazem neumět se chovat, pak zjištuji, že přesně nevyjadřuje realitu. Neumět se chovat neexistuje. Každý se chová nějakým způsobem. To, jakým způsobem se chovám má vliv na mé vztahy, které mohou být v závislosti na mém chování funkční nebo nefunkční.
Takže se dostávám k chování, které mi umožňuje budovat funkční nebo nefunkční vztahy.
Zdroje pro prohlubování znalostí etikety jsou snadno dostupné komukoliv. Zdroje pro prohlubování znalostí budování funkčních vztahů vyžadují více námahy a pátrání. Často narážím na tabu, které neumožňuje autenticky, otevřeně komunikovat, pojmenovávat přesně a výstižně jednotlivé jevy chování. V zaměstnání, ve škole, v rodině.
Často se setkávám s lidma, kterým bude stačit, aby vás mohli označit nálepkou slušného člověka, když budete umět zdravit, usmívat se a souhlasit. Od sebe i svých dětí očekávám víc.
Dětem se samozřejmě slušné chování snažím vštěpovat,ale musím říct,že velkou měrou mi to narušují spolužáci ve školce a bohužel i “spostější“ dědeček:)
Dobrý den,
já jsem máma dvou dětí 2 a 9 let. Dcera když se učila mluvit, tak měla velkou radost, když přišla do obchodu a na celé kolo zavolala DOBRÝ DEN, prodavačky přestaly skenovat nákupy a všechny jí odpověděly dobrý den. Dcera nešla vidět, ale slyšet byla na míle daleko. I ve městě zdravila staré lidi a nepamatuji se, že by jí někdo neodpověděl. Ještě se na ni usmívali a chválili ji, jak umí pěkně zdravit. Byla jsem na ni moc hrdá, že jsem jí vštípila alespoň to, že když někam vejde, je slušnost pozdravit a poděkovat.
Ale mám i špatnou zkušenost, že když jsem čekala syna, tak mě v autobuse pouštěla sednout asi 70 letá paní a dnešní mládež ani nenapadlo, že by mě pustila sednout. To samé když jsem nastupovala do autobusu s kočárkem. Nikdo z mladých nezvedl zadek, aby pomohl a většinou mi pomohly starší lidé.
Doufám, že mi mé děti nebudou dělat ostudu a budou zdravit a děkovat. Za tyhle slova ji pusa neupadne.
(Citováno od Liduša z 17.12.2014 09:43)
máš šikovnou dceru, vidět takové děti jak zdraví všechny lidi v obchodě je radost 🙂 můj syn měl období že zdravil pořád dokola ty samé lidi třeba 5x za sebou je to roztomilé 🙂
Dobrý den,
já jsem máma dvou dětí 2 a 9 let. Dcera když se učila mluvit, tak měla velkou radost, když přišla do obchodu a na celé kolo zavolala DOBRÝ DEN, prodavačky přestaly skenovat nákupy a všechny jí odpověděly dobrý den. Dcera nešla vidět, ale slyšet byla na míle daleko. I ve městě zdravila staré lidi a nepamatuji se, že by jí někdo neodpověděl. Ještě se na ni usmívali a chválili ji, jak umí pěkně zdravit. Byla jsem na ni moc hrdá, že jsem jí vštípila alespoň to, že když někam vejde, je slušnost pozdravit a poděkovat.
Ale mám i špatnou zkušenost, že když jsem čekala syna, tak mě v autobuse pouštěla sednout asi 70 letá paní a dnešní mládež ani nenapadlo, že by mě pustila sednout. To samé když jsem nastupovala do autobusu s kočárkem. Nikdo z mladých nezvedl zadek, aby pomohl a většinou mi pomohly starší lidé.
Doufám, že mi mé děti nebudou dělat ostudu a budou zdravit a děkovat. Za tyhle slova ji pusa neupadne.