Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Oslovování rodičů křestním jménem
Jak se díváte na to, když děti říkají rodičům křestním jménem?
Manžel i jeho bratr říkají vlastní mámě Bohunko už od dětství. Mně to připadá přinejmenším ujeté
Asi jsem výjimka, ale mě šestiletá dcera říká jménem a já jí v tom nijak nebráním. Nemusí mi vyloženě pořád říkat mami, když si hrajem a blbneme klidně mě pokárá: “Stáňo to se nedělá“. Taky jí neříkám dcero a nevyžaduji po ní, aby mi vykala, jako tomu bylo kdysi. Jsem hrdá na to, že jsem matka, ale oslovení ze mě ještě matku nedělá. I kdyby mi říkala Pepo a já jí Karle bylo by to prostě naše a to je na tom to kouzelné co nám nikdo nevezme. Bude časem záležet na tom jak se rozhodne mi říkat, co pro ni bude příjemější nebo osobnější.
Stáňa
Nevím jak jiní, ale já jsem hrdá na to, že jsem maminka. proto mi připadá zcela přirozené, že mě mé děti takto oslovují.
mám syna, budou mu tři roky. Taky mu to občas ujede, hlavně na tátu. A samozřejmě se mi to taky nelíbí! Proto, abysme ho to odnaučili, neoslovujeme se mezi sebou jmény, ale “taťko, mamko“
Já sama svoje rodiče oslovuji mami, tati, ale občas tátovi řeknu Karle, spíš tak nějak z legrace, jemu se to nelíbí, tak trošku provokuju – ale až teď jako dospělá, dřív bych si to nedovolila..Nelinka mi většinou říká maminko, ale jelikož mě všichni v rodině oslovují Zuzko, tak si to spojila a říká mi “maminko Zuzko“, většinou až když nezareaguji na první zavolání. Strejdy a tety jsme od malička oslovovali jménem, ale u rodičů je to trochu divné…
Neumím si představit, že bych tak oslovovala své rodiče, těm říkám pouze tatí/tatínku/dědo/dědečku a mamí/maminko/babi/babičko, rodičům manžela jsem do narození Verunky vykala a říkala taťko a mamko, pokud o nich mluvím, tituluji je jmény Dáša a Karel. Párkrát mi Verunka řekla Eliško, ale asi ve věku 2 let, nějak to samo vyšumělo :-))). Jak kdo říká rodičům je mi v celku jedno, mě by to nešlo přes pusu :-D.
Oslovování tchýne a tchána je kapitola sama o sobě. Dokud nejsou babička a děda, tak jak jim říkat? Mami, tati, to mi příjde divné, mámu a tátu mám jen jedny. Příjmením je taky divný. Bejvalé jsem proto skoro neoslovovala, pak už babi a dědo. Současná tchýně s tchánem mně hned řekli ať jim říkám jménem a je to mnohem lepší.
nelíbí se mi to a mám problém i tchýni a tchána oslovovat jménem
No, já nevím. Asi záleží na vztazích v rodinách. Já mamce někdy řeknu “Zuzanko,netrap se.“ a nebo “No, ZUZAN!!“ (Takhle ji tituluje její maminka, když mamka řekne, či provede něco neuváženého, a naše máti to vyloženě “miluje“((-: ) Ona své mamince také někdy řekne:“Libuško,neštvi mně a mazej k tomu doktorovi..“ Moje dcerka, sice dvouletá, ale také se někdy splete, zvláště pod silným dojmem ze společného pobytu s babičkou a pak mi občas řekne “Baubouko“. Problém v tom nevidím. Po většinu času jsme jedna pro druhou máma nebo maminka.. Je to asi stejné, jako když se už přes celé generace oslovujeme (nezávisle na “pořadí“ či věku) “holčičko“. “Holčičko, už mě neštvi.“ “Netrap se, holčičko.“ “Tak tohle si vypiješ sama, holčičko..“(Osolené kafe((-: ). Když ale puberťák neosloví rodiče jinak než křestním jménem, přijde mi to trochu divné.
Můj muž taky občas řekne rodičům jménem. Když o nich mluví tak ani ne, ale občas, hlavně když má dobrou náladu a neřeší nic vážného a důležitého, tak je tak osloví. Mně se to taky nelíbí a vždy ho za to kárám. Jim to nevadí, ale mně jo. Je to takové divné. Asi to bude tím, že jeho rodiče se mezi sebou oslovují jedině křestním jménem a naši si říkali mami a tati. Tak my jsme jejich jména doma ani moc neslyšeli.
Tety a strýce z 98% oslovujeme jménem. Máme jich totiž hodně a pak by se to pletlo:-))) Prarodiče jsme vždy oslovovali babičko a dědo. Jedné babičce jsme dokonce vykali.
Sončo já nevím…u babiček si myslím, že je to malinko tím, že pokud jsou mladé tk nechtějí aby na ně pokřikovali babi….to bych tak nějak pochopila….u maminek to netuším, já jsem se s manželem taky neoslovovala mamko, tatko,ale jménem a děti to nenapadlo mi říct jinak….ale toje asi na každém, já jsem z ta které by to vadilo….