Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Co děláte, když překročíte svoji hranici?
Stalo se vám někdy, že jste měli tak dlouhý seznam úkolů, že jste si řekli, tak to už vážně nedám?
Takto jsem se cítila minulý týden. V práci mi seznam rostl a rostl, místo abych si odškrtávala hotové a vyřešené úkoly. Měla jsem všude plno papírků s poznámkami co zařídit. Brala jsem si práci domů s tím, že večer na to kouknu a druhý den si to nesla zpět, protože na to čas prostě nebyl.
Doma nebyla celý týden ani jednou teplá večeře (ohřátou pizzu a párky nepočítám). 🙂
Do toho začal školní rok a bylo třeba vyřešit milion věcí, nákupy potřeb do školy, zařízení plateb, obědů, tréninků, zajištění hlídání po škole, protože družinu už nemáme.
Vše jsem lepila smskama s tím, kdo má co zařídit, kdo a kdy vyzvedne malou a snažila se vše nějak zorganizovat.
Závěr byl ten, že jsem po týdnu zcela vyšťavená a se špatným pocitem, že jsem si s holkama a manželem ani nestihla říct co a jak a popovídat si. Z toho jsem asi smutná nejvíc, to mi chybí.
Chci stihnou vše na 100% a zjišťuju, že to jednoduše nejde.
Co děláte, když už vážně nevíte, kde ušetřit čas a musíte improvizovat? Jak se naučit některé věci vypouštět?
Je to takto všude na začátku roku stejné a zase se to po prázdninách zajede?
Diskuze týdne 36/2013
Peťko tak to vidíš….ty sama jsi nechtěla říct dost,tak si tělo řeklo samo.Držím palce ať jsi brzy fit a ne,že do všeho spadneš zase rovnýma nohama.i vypnout mozek je někdy třeba a nemyslet na to,jestli mají děti všechny věci do školy 🙂
Bamisko, tak to máme podobně.
Nějak jsem si to nastavila a uvidím. Je pravda, že mi to zatím nejde a večer vždy tu tašku do školy ještě překontroluju, připomenu apod.
petko to je mi líto, at je ti co nejdříve lépe a at to umíš na děti převést….já to moc neumím zrovna dnes jsem dělala čistku v taškách, likvidovala kupu prádla na židli z jejich pohledu ještě čistou, zjistila neobalené sešity, atd…takže i když nechám na nich některé věci a stím že to už daj, pak překontroluju a není to až tak…
potřebovala bych mnohem víc času ne vše, nestíhám a všechno to tak protéká rychle kolem……
jen si říkám kde a na čem ubrat….
Ahoj, přetíženost posledních dní se podepsala na zdraví a tak ležím s horečkou.
Jinak ano, máte pravdu. Děti toho zvládnou mnohem víc, než si myslíme a opravdu bylo na čase.
Budou si muset zvyknout, že zkrátka na své věci si myslí samostatně a ne aby to vše nosila v hlavě maminka. 🙂
Já se snažím spoustu věcí nechat už vyřídit holky.
Jen to s nimi proberu, kam mají jít, co mají chtít.
Upřímně – kolikrát to takhle musím dělat s chotěm, tak proč ne s holkama.
Dneska zrovna si musí Any zjistit, jestli se nenašla její kartička do jídelny, případně si vyzvednout náhradní stravenku a zjistit, co potřebuje k vyřízení nové…
Jsem zvědavá, s čím přijde.
😉
Holky, já myslím, že když děti tu důvěru, že to zvládnou, dostanou, tak to fakt zvládnou. Ony jsou prostě zvyklé spoléhat na to, že to někdo zkontroluje nebo nachystá za ně, tak proč by to hlídaly samy. Taky si teda nedovedu představit, že by se holky vypravily ráno samy do školy. Ale myslím, že kdybych tu nebyla a nic jiného jim nezbylo, zvládnou to relativně v pohodě. Možná by párkrát přišly pozdě, ale časem by to určitě vychytaly.
Peťko, už je líp? Tipuju, že s odstupem času ten kritický týden vyhodnotíš, že měl i svá pozitiva – zjistila jsi, že holky toho zvládnou mnohem víc, než sis do té doby myslela. A ony zase dostaly větší prostor, aby zase trošku “poporostly“ 😉
Peťko, tak samostatné vstávání nehrozí ani u nás. Zazvoní budít, holka ho zaklapne a leží dále. Dneska jsem jí tahala z postele v 7:05 a 7:25 jí jede autobus. Na zastávku jí vozím, mám to při cestě do školy s malým. A takový přístup má bohužel ke všemu 🙁
Piškotko, máš pravdu. Ale čím to je, že dnešní rodiče umetají tu cestičku dětem víc? Já bych malou nemohla nechat vstát na budík a vypravit se samostatně, protože ten cirkus by slyšely o kilomtr dál. Bojí se být doma sama. Možná časem, lámat přes koleno to nechci.
Jestli to nebude tím, že dřív byla relativně větší bezpečnost obecně? Že se naši rodiče tolik nebáli nás někam pustit? Můj manžel taky chodil od první třídy sám do a z školy a měl to 2 kilometry a ještě přes les.
Marinado, mladší je ve třetí třídě. Už jsem si vyzkoušela, že když nekontroluji, většinou je vše hotové a v pořádku. Začínám na tom tedy pracovat, nechat věci víc na dětech. I to je myslím cesta jak zase nespadnout do kolotoče totální nestíhačky.
Peťko, doufám, že jsem v obraze, že Tvoje dcera je prvňačka? Nám tenkrát v 1.třídě říkala moc fajn učitelka, že děti si mají všechny věci připravovat samy, ale že my jim máme minimálně první 3 měsíce kontrolovat, jestli mají všechno OK.
Peťko, zas musím napsat. Je to asi opravdu v naší hlavě, jak to chceme mít my, tolikrát mi došlo, že to, že všechno není dokonalé, dětem neublíží. Přesto neustále kontroluji, jestli má vše do školy, jestli něco nezapomněla, přitom tím se jedině naučí, že dostane třeba upozornění od učitelky, atd…. Musím říct, že nám jako dětem takhle cestičky neumetali, pamatuju si sebe ve 2.třídě, taťka musel na půl sedmou do práce, nechal mi zapnuté rádio a já vstávala podle rádia !!! Sbalila svačinu, a vypravila se sama a to škola byla docela daleko! Jako upřímně si nedovedu toto představit u své Sáry, teď je ve druhé třídě, ale spáč neskutečný, takže věčně nestíháme, no nechat ji samotnou, tak minimálně do 9h spí 😀