Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Co děláte, když překročíte svoji hranici?
Stalo se vám někdy, že jste měli tak dlouhý seznam úkolů, že jste si řekli, tak to už vážně nedám?
Takto jsem se cítila minulý týden. V práci mi seznam rostl a rostl, místo abych si odškrtávala hotové a vyřešené úkoly. Měla jsem všude plno papírků s poznámkami co zařídit. Brala jsem si práci domů s tím, že večer na to kouknu a druhý den si to nesla zpět, protože na to čas prostě nebyl.
Doma nebyla celý týden ani jednou teplá večeře (ohřátou pizzu a párky nepočítám). 🙂
Do toho začal školní rok a bylo třeba vyřešit milion věcí, nákupy potřeb do školy, zařízení plateb, obědů, tréninků, zajištění hlídání po škole, protože družinu už nemáme.
Vše jsem lepila smskama s tím, kdo má co zařídit, kdo a kdy vyzvedne malou a snažila se vše nějak zorganizovat.
Závěr byl ten, že jsem po týdnu zcela vyšťavená a se špatným pocitem, že jsem si s holkama a manželem ani nestihla říct co a jak a popovídat si. Z toho jsem asi smutná nejvíc, to mi chybí.
Chci stihnou vše na 100% a zjišťuju, že to jednoduše nejde.
Co děláte, když už vážně nevíte, kde ušetřit čas a musíte improvizovat? Jak se naučit některé věci vypouštět?
Je to takto všude na začátku roku stejné a zase se to po prázdninách zajede?
Diskuze týdne 36/2013
Milá Peťko, to všechno je jen ve Tvé hlavince :-).
To, že “musíš“ :-).
Většina z nás (manželek, maminek) to dělá přesně tak jako Ty, já to dělala taky. Taky jsem si myslela, že musí být všechno na 100%. Jenže – to je jen o tom, že Ty si to “myslíš“. Ono to tak ve skutečnosti být nemusí.
A jak se mi to podařilo?
U mě to bylo velmi rychlé a neplánované.
Měla jsem úraz páteře.
A několik měsíců jsem bylo úplně mimo.
Peťko, je zapotřebí si uvědomit – v první řadě – že práce je JEN práce. Nenech se jí pohltit a zchlamstnout. Neuznávám věci jako je nošení si práce domů, mít pořád zapnutý mobil a být stále “online“, nosit si s sebou všude notebook a pročítat poštu v sobotu a neděli.
Práce je důležitá a je to součást života. Nijak to nechci podceňovat. A chápu i to, že Tě ta práce baví. To je v pořádku a tak by to mělo být. ALE odsud podsud. Nestojí za to obětovat své zdraví nebo rodinu….
A ty další věci?
Peťko, to jestli doma v určitý den bude uklizeno nebo uvařeno, není podstatné, to není podstata našeho žití.
To by bylo asi na dlouhé povídání…. 🙂
Děkuji vám za napsání. Nějak to na mě odpoledne padlo. A to můžu říct, že dnes jsem měla klid a čas, neb jsem byla doma sama. Měla jsem v plánu sice moře věcí, ale nakonec jsem vážně odpočívala. Je to taková bezmoc, kdy se plácáte v kupě papíru a nevíte odkud svůj úkol začít a jak se toho zhostit, začnete pochybovat o svých možnostech. Místo abych si řekla, nestíhám a někde ubrala, jedu stále na plný plyn. Večer už lehám do postele a únavou nemůžu usnout a vše se honí v hlavě, co kde jsem zapomněla, jak je zařízený další den atd.
Bamisko, jsem ráda, že to je někde podobně. Nejvíc mi vážně vadí to povídání si mezi dveřma, tak jsem to nikdy neměla. Vždy byl čas třeba u večeře vše probrat.
Padmé a jak se to stalo, kdy přišel ten zvrat, že jsi přestala vše řešit na 150%? Cítím, že to umím, někdy něco vynechat, odsunout, ale pak se to zase vrací ve formě výčitek. Kdybych pracovala v zaměstnání na kterém mi nezáleží, zase by to asi bylo jiné. Na otázku “proč“ si odpovědět umím, konkrétně co se týče práce odpověď znám. Proč se honit doma to nevím. Navíc si vlastně nemám proč “stěžovat“, mám manžela, který samostaně nakupuje, vaří, má přehled, zajistí a i přesto se to minulý týden nabalilo.
Radko, ano, to máš pravdu. Kde jsou ty doby, co jsem luxovala denně? Vím, kde jsou…skončili spolu s koncem mateřské. Ano, doma pomůžou i holky, zas takový bordel nemáme nikdy. 🙂
Zuzino, to je pravda, přehodnotit jde vždy všechno. Jen vědět jak a najít ten správný systém.
Díky za napsání.
nejsem dokonalá,ale mám své priority.a možná výhodu,že si práci nenosím/a ani to nejde/ domů,tudíž je o starost méně.a co se týče,když se toho nakupí doma více najednou,tak ony priority prostě přehodnotím 🙂
tvůj dotaz souvisí s mým oblíbeným “bordel v bytě, šťastné dítě“, což mi kdysi poradil psycholog. prostě to, co není nezbytné nedělat. takže úklid počká, a podobné zbytné věci. jinak se z toho zblázníš.
Ahoj Peťko, předem se Ti omlouvám, ale musela jsem se nad Tvým psaním usmívat :-). Hned vysvětlím – ty Tvé řádky mi totiž v mnohém připomněly mě samotnou před několika lety ;-).
Skutečnost je dle mého názoru taková, že začátek školního roku je pokaždé hektický. I když my už teď jsme “mazáci“ a zvládáme, stejně se vždycky něco nečekaného vyvrbí. Takže v tomto ohledu Ti dávám za pravdu – než se zajedou nové koleje, pár dní to trvá. A vyřídit vše potřebné se prostě musí, ať už jsou to kroužky, různé platby, nákupy.
Ale to podstatné, co bych Ti chtěla napsat (a možná i “předat“), je fakt (pochopení, přijetí), že ono nemusí být vždy vše na 100%.
Ano, dřív jsem se dostávala do stejné situace, kterou popisuješ.
Ne, dnes už se nedostávám do popisované situace.
Ten pomyslný bič si na sebe pleteš sama. Tím, že chceš, aby všechno bylo “ťip ťop“. Polož si otázku – proč? 😉
Peťko tak na to ti neodpovím mám to podobné….o seznámku nemluvím, ráda dělám a pak když odškrtávám tak aspoň za mnou je vidět to do jsem udělala… 😀 pro můj dobrý pocit
tenhle týden byl u nás také chaos, jak popisuješ ohledně školy, dětí brigády, do toho ta nová práce….
nestíhám také a myslím že to bude dlouhodobí stav….v pátek jsem přijela z práce v osm hodin dětem jsem tam malovala krtka a v sobotu jsem si sepsala seznam co všechno potřebuju udělat doma….je fakt že jsem se nezastavila….ale zvládla jsem toho neskutečně moc, a navečer jsme všichni jeli do školky manžel si hrál s malým a já třídila dvě skřínky s věcmi a uklidila podle sebe 😀 což mě také nakoplo……
no a jak to kompenzuji, dnes ráno u snídaně manžel co budem dělat….no a dosnídalo se a jelo do zoo přijeli jsme v pět večer a malej tu od té doby spí nachodil toho hodně a měli jsme na sebe čas….ted dopíjím kafe a musím si jít připravit něco do práce na zítra….o tom jsem věděla od pátku ale odsouvala jsem to do poslední chvíle….no a to jsem původně chtěla naplánovat celý týden…no a neklapne to…už ted vím že budu muset den ode dne, příští týden mám třikrát rehabilitace, a samé lítání….
takže tohle jsem sepsala aby jsi věděla že na to nejsi sama a asi se to děje všude…..na děti je to ted takové letecké…Vašík odchází ve 4 a přichází v 9 z brigády takže letecky zjistíme co a jak…no také vymýšlím co a jak zařídit aby to tak nebylo a lépe se to zorganizovalo…
Stalo se vám někdy, že jste měli tak dlouhý seznam úkolů, že jste si řekli, tak to už vážně nedám?
Takto jsem se cítila minulý týden. V práci mi seznam rostl a rostl, místo abych si odškrtávala hotové a vyřešené úkoly. Měla jsem všude plno papírků s poznámkami co zařídit. Brala jsem si práci domů s tím, že večer na to kouknu a druhý den si to nesla zpět, protože na to čas prostě nebyl.
Doma nebyla celý týden ani jednou teplá večeře (ohřátou pizzu a párky nepočítám). 🙂
Do toho začal školní rok a bylo třeba vyřešit milion věcí, nákupy potřeb do školy, zařízení plateb, obědů, tréninků, zajištění hlídání po škole, protože družinu už nemáme.
Vše jsem lepila smskama s tím, kdo má co zařídit, kdo a kdy vyzvedne malou a snažila se vše nějak zorganizovat.
Závěr byl ten, že jsem po týdnu zcela vyšťavená a se špatným pocitem, že jsem si s holkama a manželem ani nestihla říct co a jak a popovídat si. Z toho jsem asi smutná nejvíc, to mi chybí.
Chci stihnou vše na 100% a zjišťuju, že to jednoduše nejde.
Co děláte, když už vážně nevíte, kde ušetřit čas a musíte improvizovat? Jak se naučit některé věci vypouštět?
Je to takto všude na začátku roku stejné a zase se to po prázdninách zajede?
Diskuze týdne 36/2013