Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
zaměstnání snů 😀
Proběhla tu diskuze o vašich splněných přáních a tak mě trochu navedla k tomu jestli vaše zaměstnání je tím co jste si přáli dělat?
Jestli je to i to co jste vystudovali nebo je to něco naprosto odlišného?
Kdyby jste měli možnost si vybrat co by jste chtěli dělat? (bez ohledu na to jestli na to máte vzdělání, možnost místa atd..prostě by jste si přáli a chtěli?)
A naopak je něco co by jste nikdy dělat nechtěli máte z toho strach, odpor, nějakou averzi atd?
Bami, konkrétní místo zatím ne … ale vyhlédnutou školu už jo;-)
Ale nedělám si iluze, že na mě čekají s otevřenou náručí. Odklepu si zimní semestr a pak začnu intenzivně přepadat ředitele škol s životopisem 😉 A to by bylo, abych časem nějaké místo někde nenašla. K pubošům nechci, to by mě brzy odvezli buď do nemocnice (trefil by mě šlak) nebo do vězení (bych někoho možná občas přiškrtila 😉 ), ale malé prcky, první stupeň, ty bych ráda…To jasně vidím :-))
Bami – byl to článeček Jak jsem se nestala učitelkou, ale tím, čím jsem.
halino nenašla by jsi někde článek ráda bych si ho přečetla….nějak si nevybavuju jestli jsem ho četla nebo né..
petro a na jaké škole a jak dlouho jsi jako učitelka pracovala a proč jsi se toho ráda mateřstvím vzdala??
a tvá práce se mi líbí ta by mě bavila také :Dklidně bych si dala stůl i do ložnice 😀
zbynulo a kolik dětí ve třídě a jaký ročník ve škole máš? já jsem učitelka v mš a musím přiznat že v tomhle by jsme si hodně notovali… i v tom že znám lidi co by tam neměli dělat, ale to je asi na všech postech ono i sestřička v nemocnici po může víc úsměvem a dobrou náladou než ta co si to tam jde “jen oddělat“ a přinese si špatnou náladu..
katko já jsem sekretářkou měla jako dítě sen, papírování šanony, ťukání do stroje, vaření kafíčka a lakování nehtíků…no je mi jasné že realita je jiná…a prodavačku bych také mohla dělat, ale zase by se mi líbili svíčky, nebo parfémky atd…takový ten lepší krámek ….po škole jsem chvilku prodávala v potravinách na brigádě a je to pěkná dřina ….no a práce s lidma náročná…..
marinádo tak automechanik přání, myslím že to jsi nejoriginálnější…..ale je fakt že Vašík je na automechanikovi a mají tam jednu holku co už školu má a dělá si to navíc, jen proto že miluje motorky ….takže to víš bloncka mezi partou pubošů….no takže máš stále šanci 😀
olgo77 ono dobrá účetní se šikne a není to samozřejmost, daně jsme si nechali dělat u účetní a zaplatili a pak kamarádka co si to doma dělá na koleně do toho jukla a říká ty tu nemáš bonus na děti, a o třináct tisíc se sekla 😀
no a nikdy neříkej nikdy, třeba si jednou to přání splníš….
janik jsi všestranně nadaná a tvůj zápřah je opravdu velký..jak to tak čtu s tou komunikací s lidmi tak si tak říkám že až od určitého věku těch lidí 😀 ono stouponout si před partu dětí co neznáš a máš je zaujmout vyprávěním o hasičích atd, není žádná sranda
no já bych ty injekce také nemohla dávat a vidět krev tak mě probíraj ze mdlob….k sestrám a doktorům mám respekt…
suodal určitě nejsi divná 😀 a cokoliv jsem od tebe četlo hladilo po duši a slova umíš poskládat a je jedno jestli to byl lánek tady, příspěvek v diskuzi nebo mejlíček…tak držím palečky..
ludlinko letuška se mi líbila ale jako dítko bych se tam nedostala přes míry a já a jazyky nešli dohromady….k armádě jsou stále otevřené dveře tak co ty víš….no a pracovat s lidmy v obchodě to není žádná sranda, lidé jsou různých nátur, sice někdy potěší a je člověk spokojenej ale také dokáží rozhodit náladu na půl dne…dej pokoj tohle je taky pěkně ndoceněná práce
kšando u nás zrovna tohle místo bylo volné ale já měla Honzíka malého a také mi to vadí že jsem to nešla aspon zkusit, bylo to v Alzheimer centru, ale plat i doba byla pěkná…no asi to tak nemělo být ale třeba jednou 😀 no a až budeš mít papírnictví tak u tebe nakupuju, je to i má úchylka…..
lientak koukám další letuška…jak už jsem psala na to mi chyběli jazyka a postava 😀
ke zvířatům si tě umím představit a pak něco v tom tvém smýšlení a způsobu života v kanclu opravdu né pokud by to nebylo nezbytně nutné, ale u tebe si to nezbytně nutné neumím představit…mám pocit že ty by jsi přes to prostě nešla…
šárko no pomalu se ti to krátí další rok školy za tebou, máš už nějaké místečko ??? a na rozhlednu také nelezu většinou čekám dole a pokoušejí se o mě mdloby když mávají z vrchu mám pocit že malej manželov musí určitě vypadnout a je mi zle pak dvojnásob
Kšando, díky 🙂 Potěšilo mě, žes napsala, že být učitelkou je dřina. Mám pocit, že většina Čechů má spíš názor, že učitelé houby dělají a ještě za to chtějí peníze. Aspoň jsem se s tím názorem dost často setkala. Např. všichni chlapi u manžela v práci toto mají jako oblíbené téma (když si v klidu sedí u kafíčka, to nám ve škole nehrozí). Hlavně u těch menších dětí si kolikrát učitelka nestíhá ani dojít na WC. Ale každopádně učitelka je moje povolání snů, které jsem vždy chtěla dělat a maximálně mě naplňuje. Takové ty sny jako novinářka nebo spisovatelka byly sice krásné, ale s mojí povahou by to asi dost dobře nešlo. Nejsem extra průbojná a potřebuju určité jistoty. Svoji práci mám moc ráda, děti miluju. Nejhorší je učitel, který nemá rád děti, i takové znám, bohužel….
Mě by prodavačka bavila, ale musela bych prodávat hadry 🙂 V supermarketu ne!
Vždycky jsem se chtěla pohybovat kolem sportu a nikdy jsem nechtěla mít sedavé zaměstnání…tak sedím denně 9 hodin na zadku 🙁 (ale ta práce mě většinou baví).
Nechtěla bych dělat prodavačku. Práce se ale nebojím žádné, takže kdyby nebylo zbytí, tak bych to taky zkousla.
Chtěla bych dělat automechanika 🙂 Ale nevím, jak dlouho by mě to bavilo…
Mým snem od dětství až do současnosti je zaměstnání učitelky na ZŠ. Ve skutečnosti jsem účetní. Co bych nikdy nechtěla dělat je prodavačku.
Já to mám podobně jako Suodal, nikdy jsem k ničemu víc netíhla, na střední mě začalo bavit psaní a vymýšlení všeho možného, takže jsem se zakoukala do scénáristiky, bohužel jsem se nikdy k tomu neodhodlala, ale psaní mě baví do teď.
Vlastně jsem vždycky toužila po nějaké partě ala foglarovky. Pak jsem začala jezdit na tábory a zjistila jsem, že další věc, co mě neskutečně baví, je vymýšlení her, šifer a takové ty zábavy kolem.
Vzhledem k rodině jsem šla stejným směrem – taťka je programátor a máma účetní, auditorka, takže tak. Vlastně na maturitu jsem bojovala o jedninou známku, a to jedničku z účta, ostatní stačilo, když prolezu.
A jak jsem šla dál životem, vyzkoušela jsem téměř všechno – od pikolíka v “mekáči“, přes sekretářku až po asistentku auditora a účetní.
S narozením dětí se mi život obrátil vzhůru nohama. Začala jsem se víc zajímat o kojení a absolvovala kurz laktační poradkyně, taky jsem začala dobrovolně a většinou zdarma pracovat v místním Mateřském centru – tam jsem objevila další mojí zálibu, a to vytváření plakátů i celých akciček, třeba Drakiáda mi zůstala dodnes. Díky centru jsem začala i připravovat výtvarku – nejdřív pro ty nejmenší mrňousky a časem i pro školkové dětičky.
Když mi děti vyrostli, nějak jsem “neměla do čeho píchnout“, a tak jsem se s menším postrčením vrhla na hasičskou mládež, absolvovala pár kurzů a zkoušela dětem do hlaviček natlouct nějaké vědomosti 😀 No a teď poslední moje úlety jsou – požárně preventivní program pro děti Hasík a Hlavní vedoucí tábora 😀
Prostě si ráda hraju a děti mi v tom moc pomáhají.
I když budu asi dál dělat v zajetí čísel a účtů, moc ráda bych mezi dětma zůstala.
Co bych asi nikdy nemohla, je všechno, kde je potřeba dobře komunikovat s “cizíma“ lidma – s tím mám problém pořád a hodně dlouho trvá, než se rozmluvím 😀
Zdravotnické profese mi nevadí, nemohla bych ale do nikoho píchat injekce 😀
já jsem chtěla být sekretářkou a od 18let dělám sekretářku 😀 Neměla jsem nikdy velké cíle.