Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Domácí porody..ano nebo ne?
Jelikož můj bratr toto absolvoval….chtela bych znat nazor maminek odsud…a to pote co jsem si precetla tohle:
http://www.novinky.cz/krimi/162561-domaci-porod-se-rychle-zmenil-v-boj-o-zivot-ditete.html
Ctiradko, bohužel se některé věci písemně, internetem, objasňují trochu těžko. Nejlepší by bylo, kdyby ti mohl odpovědět ten, kdo to tehdy konal, ten ví nejlíp, proč situaci tak chtěl řešit a skoro by ti měl vysvětlit, proč v jedné chvíli to a v další ono. A nejlíp z očí do očí…
K tomu všemu chci zejména říct, že temenem dítě vstupuje do pánve již na samém začátku porodu, nebo tak dokonce leží v posledních dnech těhotenství. Není znám žádný postup, jak takovou polohu ovlivnit. Jakmile začnou efektivní stahy a děloha hlavičku zafixuje v pánvi, je nemožné, aby nějaký zásah, třeba injekce ano nebo ne, ovlivnil pozici dítěte.
Rychlost porodu v druhé otvírací fázi je velmi individuální, pravděpodobně jsi je rychlostí otevírání opravdu překvapila.
Všechno ostatní patří k nemocničnímu porodu a nelze k tomu mnoho říct. To, že se při vrcholícím porodu vede maminka někam na sál, umístí se do lehu či pololehu, dostane pokyn, aniž by sama musela, že má nebo nemá tlačit, to všechno jsou zásahy do porodního mechanismu, které dokáží zejména stav dítěte a jeho zásobování kyslíkem velmi ovlivnit. Nic z toho se naštěstí u tebe nestalo a prožila jsi “jen“ delší a úpornější vypuzování dítěte, dané jeho polohou. Nic jsi tlačením nezkazila, jen to prostě nepostupovalo podle jejich představ daných normální polohou dětí. Dítě v tvé pozici prostě rychleji na svět nevystřelí, leda by ho opravdu vyrvali těmi kleštěmi. Vzhledem k tomu, že to dokázal sám, je vidět, jak by byly použity zbytečně.
Rozdíl v domácím porodu nejde po netu zprostředkovat téměř vůbec, proto se do takových debat dost nerada pouštím. Kdo neprošel sto, tisíc porodů v nemocnici, ten neví, co znamená rutinní zásah do porodu. Kdo neprošel stejný počet porodů bez léků a zásahů, neví, že to bez nich jde, jde to dobře a vypadá to ÚPLNĚ JINAK. Toto neví naprostá většina porodníků v naší zemi, protože naprostá většina porodů má zásah do porodního mechanismu minimálně na jedné úrovni a ženy dostávají léky.
Za všechno vypíchnu jeden podstatný rozdíl: porodní asistentka u domácího porodu je celou dobu, bez jediné přestávky, se ženou, je jí zcela k ruce a bedlivě ji sleduje. Často jezdí asistentky ve dvou, aby se mohly vystřídat. Kdo z vás zažil v porodnici, že by ho někdo stále dobře sledoval? To je velká část odpovědi na to, jak asistentka vypozoruje časný moment, kdy porod uhne od obvyklého rázu. Nemocniční personál jemné známky není zvyklý sledovat, nezná je, nesleduje je. sleduje se monitor a občas se ženy na něco zeptají, občas jí řeknou, co má dělat. Dosud v Čechách není žádná literatura o porodní fyziologii, nikdo to neučí. Skoro nikdo neví, jak vypadá porod normálně, když ho nikdo neruší. Možná to zní neuvěřitelně, ale mezi porodem v domácím prostředí (připravené ženy) a porodem v nemocnici je rozdíl obrovský, i když oba skončí bez komplikací celkem dobře. Kdo ale neměl možnost sledovat větší řadu porodů, rozdíly přirozeně tolik nevidí, jsa oslněn novostí svých prožitků.
Ctiradko, tvoje dotazy nejsou vůbec stupidní, je z nich jen vidět, že přes dobrý zdravotní stav dítěte i tvůj bylo něco skutečně nedobře. Současné těhotenství tě do té situace vrací a nepříjemně ti ji připomíná. Jsem v tomto těžký idealista a myslím si, že toto by zdravá žena prostě nemusela pociťovat, a současné porodnictví by to zase tolik nestálo, jen několik celkem nevelkých změn. Jenomže. Že.
Jo, tak jsem fakt “blbá“, nějak mi to nedošlo… Služebně starší lékař není ten “starší“ na celém oddělení, ale “starší“ z těch dvou, co má službu, nebo příslužbu… Nojo, tak jsem alespon pobavila… :-):-):-)
A pořád ještě mi leží na mysli ty kleště a tlačení… POřád nějak nechápu….
Virenka píše, že doma je potřeba takovýchto zásahů (kleští) násobně nižší, než v porodnicích…. Jak to? čím je to teda způsobeno? Přece to nemůže být jenom stresem z prostředí, já teda žádný “stres“ z porodnice neměla, já se nebála ani toho porodu, to všechno přišlo až v té situaci a spíše zpětně….
POřád taky nechápu to tlačení-netlačení. Chápu, že třeba v době, když ještě přímo nerodím (když jsem byla ještě na pokoji), tak i se stahama nemám tlačit, že dítko není dorotované apod,,,,
Potom mě ale odvedli na sál, že už rodím, položili na křeslo, řekli, že už mám tlačit… Tlačila jsem, do té doby jsem měla pořád pocit, že je vše, tak jak má…. To tam byla u mne taky jenom porodní asistentka… Potom přišla doktorka….no a za chvíli jsem už neměla tlačit (i když jsem psala, že to nešlo..). Pořád nechápu, kdy se to zlomilo a proč…. pořád nechápu, jestli se to, že byl malý temenní polohou je opravdu náhoda-smůla, nebo jestli to bylo zaviněné třeba tím tlačením, že se on nedorotoval správně…, myslím tím tlačením až přímo na sále….
Taky nevím, zda to může souviset… Já nechtěla epidurál (ěnjak jsem se bála toho samotného napichování..), ale hned u přijmu jsem řekla, že injekci proti bolesti bych ráda… Věděli to.. Nejdříve mi pořád říkali, že je brzo, že jsem málo otevřená, potom během pár minut už mi řekli, že je pozdě, že jsem hodně otevřená, že už jdeme na sál, že už mi ji dát nemůžou… Může to taky nějak souviset, že byl malý temenní polohou, že jsem se jako otvírala pomalu (nebo normálně, to já neumím posoudit…) a najednou rychle (protože jinak věděli, že jsem chtěla něco na bolest, tak nevím, jestli je fakt potom překvapila ta “rychlost“, nebo jenom zapoměli…)????
Fakt se omlouvám za stupidní dotazy, ale nějak se v tom v poslední době babrám.. Asi to chci konečně pochopit, protože to, že nechápu, co se vlastně stalo mi dává větší strach z dalšího porodu…. Když budu vědět, co jsem udělala špatně, můžu se toho vyvarovat, když budu vědět, že je to fakt “náhoda“, tak se s tím můžu lépe smířit…
Virenko absolutní souhlas,hlavně s tím jak to lítá!!!
jen bych mě zajímal ještě tvůj názor na rozhodování porodních asistentek.Já sice nejsem ta porodní,ale dělám ve zdravotnictví a pořád mi připadá,že ti lékaři-ne všichni samozřejmě si nějak neuvědomují-nebo nechtějí uvědomit,že už nejsme jen ošetřovatelky z dob minulých znalé jen základů a taky se umíme rozhodnout,zasáhnout někdy dříve než lékař dojde,ale stejně to ocení jen někteří.někteří s ,,děsí“ toho,že jsme si dovolili ,,zasáhnout“ ale to je asi poněkud jiná debata,zpět k porodům ..ze svých zkušeností vím jen,že u obou porodů to vedly,a úspěšně, porodní asitentky a lékař tam de fakto byl až na to šití.a to ještě jen u prvního,u druhého bych řekla,že porod byl profesionálně odvedený a bez nástřihu.Což se nedá srovnat..
Zuzina má pravdu. Dostatečně kvalifikovaný lékař je buď ve službě sám, nebo má příslužbu, buď na pracovišti, nebo na telefonu. Je to tak ve všech oborech podobné. Když vím, že mám druhého na telefonu, musím k tomu přihlížet a opravdu volat včas. Když je zle, musím být schopná zvládnout situaci sama. V západní Evropě mají porodní asistentky vysokoškolské vzdělání (u nás již začínají také) a i ony musí být v nouzi schopny udělat kleště, sešít vážnější poranění, dokonce i císařský řez. Každé pracoviště má praxi jinou.
Císařský řez je buď zcela neodkladný, potom se prostě dělá okamžitě dle možností pracoviště, nebo jen víme, že bude nutný, to vždycky závisí na příčině. Určitě dusící se dítě je zcela neodkladné, naopak dítě v poloze zadečkem má určitě čas řadu hodin. Mnoho pracovišť má operační sály centrální, stane se, že ve službě je již pracující anesteziolog, takže se prostě čeká, až bude možnost na všech úrovních. Skutečně neodkladná operace má naopak absolutní přednost a kdo zažil, ví, jak to lítá.
Doma prakticky není možné kleště udělat, doma k situaci, kdy jsou potřeba, nemá dojít, proto má být u porodu asistentka. Ta bezpečně včas rozpozná, že porod vykazuje odlišný rytmus a chod a včas maminku do porodnice dopraví. Náhlé a nepředpokládané komplikace tohoto typu jsou při domácím porodu téměř nemyslitelné a potřeba takových zásahů je opravdu násobně nižší než v porodnicích. Proto by ženy doma neměly být samy nebo s dulou (laikem), to je opravdu situace zcela neošetřená. Situace, kdy porod vyžaduje zásah, by se měly odehrávat již v porodnici, průvodních známek dostatečně v předstihu bývá dost. (Nemluvím teď o skutečně náhlých, fatálních komplikacích.)
Ctiradko dovolím si rozvést diskusi na téma služebně starší lékař.Slouží dva lékaři,jeden většinou ,,mladý“ může i neatestovaný a s ním současně starší-rozuměj zkušenější atestovaný…takže dostupný je na zavolání a přijet by měl maximálně výtahem:-))a samozřejmě bez rizika,že je někde na vínečku..Ti mladší s ním konzultují vše co se děje a při komplikacích má právo veta ten starší!
Děkuju všem za vysvětlení a uklidnění…
S tím tlačením, tak tohle mám pocit,že jsem fakt nezvládla.. Ale snad to půjde lépe… Akorát pořád nějak nechápu, jak jsem neměla tlačit, když ono to už opravdu nešlo.. Já se fakt snažila, ale ono to už nešlo netlačit, tlačilo “to“ samo….. Prostě já se snažila poslechnout, ale nevím proč, nešlo to….
A ještě jedna “technická“, Virenko, pokud to nevadí…
Píšeš, že kleště má provádět služebně nejstarší lékař… No ale ten lékař nemá službu vždy, že…. Je třeba někde, doma, nebo třeba kdekoliv, to oni ho zavolají a on musí přijet? Nikdo přece nemůže dopředu vědět, kdy budou potřeba kleště, co když služebně nejstarší lékař je “nedostupný“, nebo prostě měl sklenku alkoholu?
Já vím, blbý dotaz, asi naivní….ale nevím, jak to chodí… Nějak potom nechápu třeba to, když mi kámoška vykládala, jak ji přijali na akutního císaře, ale s tím, že ten císař enní zase tak akutní, že na sál mohou až “po určité hodině“, že prostě musí vydržet…. To taky nechápu…
Já bych do domácího porodu asi nešla, bála bych se, co kdyby se něco stalo… Je taky fakt, že mám za sebou dva dobré porody v porodnici, nemůžu si nějak celkově stěžovat na přístup a na nic. Poprvé to bylo horší, delší, taky přece jen byly nějaké zásahy – píchnutí plodové vody, nástřih. Navíc to bylo poprvé a přišlo mi to hrozné.
Teď podruhé, krásný zážitek, opravdu. Asistentka si mě nevšímala, jen občas přišla natočit monitor a zeptat se, jestli něco nepotřebuju. Na setmělém a tichém porodním sále mi bylo – v rámci možností – dobře. Všechno šlo tak nějak samo. V podstatě jsem si ji zavolala až půl hodinky před porodem, jak na potvoru se střídali směny a ta nová asistentka mi přišla ještě taková neprobraná. Ale lidský přístup nahradila dětská sestra, která byla zlatá, hladila mě po ruce, radila kdy se nadechnout, byla báječná.
Voda odtekla sama, nástřih nebyl, všechna bolest zapomenuta ve chvíli, kdy bylo mimčo venku.
Přála bych takový porod všem a taky bych si přála aby to i v porodnicích mohlo jít jen tak samo.
Zážitek, jaký máš Ty Ctiradko, jsem slyšela od svých třech kamarádek. Jedna z nich teď rodila druhé dítko. První byla holčička 3,3kg a porod takový jak popisuješ, navíc ještě placenta sama neodešla, tak jí ji museli vytáhnout. Takže měla z porodu hrůzu, vykládala mi, jak se jí o tom zdá. A druhé dítko byl chlapeček – světe div se 4,2kg a porod prý dobrej, bez problému, bez nástřihu dokonce…
Takže držím palečky, ať je to podruhé i u Tebe lepší.A neboj, bude 🙂
Ctiradko, možná jsem přehlédla (asi určitě :-)), ale já pak na pokoji při vizitě vypadal fakt jak nějaká “pipka“ která to nezvládla a pohoršené pohledy lékařů mluvily za vše. Ačkoliv jsem byla na kurzu před porodem, kde nám neukázali a neřekli skoro nic co by se nedalo vyčíst z knížek, ale styl nějakého dýchání – tedy to nejdůležitější – nám neukázali vůbec, avšak neopmněli připomenout, jak moc je to pro porod důležité :-(((. Na porodním lůžku mi sestra skoro výhružně a opakovaně řekla, že dýchám špatně. A stále opakovala, ať dýchám jako pes – stejně jsem asi nepochopila co se po mě chce a vydýchala jsem veškerý kyslík z okolí, žebra jsem měla protlačená až na záda, jak na mě 2 sestry cvičily. Fakt jsem byla hodně zdeptaná a snažila jsem si to v druhém těhotenství nepřipouštět, ale u samotného porodu jsem samozřejmě panikařila, že to nezvládnu – to jsem porodní asistentce zopakovala asi 3x – byla vážně moc hodná a ignorovala mě, poplácala po rameni a kluk najednou křičel a já si pomalu nestačila uvědomit, že je to všechno za mnou :-))).
Ctiradko, promiň, nějak jsem se sem nedostala.
Tedy, netlačit má opodstatnění, psala to Lojzina, dítě by mělo být nejen na cestě úplně otevřeným otvorem, ale i správně stočené, což ne vždy je ve chvíli, kdy žena má pocit, že prostě musí tlačit. Nejen že tlačení dřív může ženu (i vážně) poranit, ale také nemá žádný efekt a ženu velmi a zbytečně vyčerpává.
Rozhodně to jde ale podat dost jiným způsobem, rejpat a posmívat se je trochu zlý sen :-(.
Získávat čas si myslím nemusela, protože lékaře přivolala, ten zasahuje v případě, že je třeba. Kdybys do té doby porodila, obě byste dostaly tak nejspíš pochvalu :-). Operativní porod, ke kterým kleště patří také, by měl provádět služebně nejstarší a zkušený lékař, případně ten, kdo se učí, za jeho přítomnosti a vedení.
A naposled, 3450g není tak moc. Jasně, na první porod by mohlo být i míň, ale ta obtížnost byla u tebe hlavně polohou mimi, taková váha není nic tak strašného. Maminky s tvou výškou rodí poprvé i děti přes 4kg celkem hladce, spíš mám někdy pocit, že je paralyzuje až pohled na “obříka“ a váha, kterou hned loudí po sestřičce, kdyby se děti nevážily, možná by to maminky ani tolik nenapadalo 🙂 Druhé dítě může být o něco větší, ale většinou je to 200-300g, což není tolik znát. Uvidíš, první dítko vybojovalo tolik poddajné porodní cesty a takovou sílu tvého těla, že se budeš sama divit, jak snadný pocit může žena z porodu mít (teď to trochu odlehčuju, vím, že ne VŠECHNY ženy mají takový druhý porod, ale opravdu naprostá většina maminek, které měly první porod v něčem těžší než ostatní a přesto nakonec porodily “spodem“, to tak mívají. Proč ne ty? :-))) ) Vicikovka je tady na VD jeden zářící příklad 🙂
ctiradko, taky tě můžu uklidnit – před prvním těhotenstvím jsem měla 47 kg, u porodu 60 – Anička měřila 52 cm, vážila 3,75 kg a vytlačila jsem ji během tří kontrakcí. Takže buď klidná, jde to 😉
Jinak musím potvrdit, že lidský faktor a přístup porodníka hraje určitě obrovskou roli. Jsem přesvědčená, že mít u druhého porodu jinou porodní asistentku, která by ve mně nevzbuzovala takovou důvěru a ze které bych neměla pocit, že to opravdu ještě jde zvládnout (během 1. doby porodní jsem omdlela a nedokázala se pak ani přetočit na bok), narodila by se Majda asi císařem. Vzhledem k tomu, že k domácím porodům si rodičky těžko zvolí někoho, komu nedůvěřují, věřím tomu, že během takového porodu nastane mnohem méně rizikových situací (nebo že se rizikové situace mnohe m snáz zvládají), než při porodu v porodnici, kde už samo prostředí mnohdy důvěru nevzbuzuje, o některých přítomných ani nemluvě.
Jsem přesvědčená, že jsme s Majdou měly na PA ohromné štěstí.