Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Domácí porody..ano nebo ne?
Jelikož můj bratr toto absolvoval….chtela bych znat nazor maminek odsud…a to pote co jsem si precetla tohle:
http://www.novinky.cz/krimi/162561-domaci-porod-se-rychle-zmenil-v-boj-o-zivot-ditete.html
Vicikovko, díky… tak mám alespon šanci, že i druhé a větší dítko může jít lépe…..
No, já nikdy nechápala, jak někdo může mluvit o porodu jako o krásném zážitku… Samozřejmě to potom (to, že mám zdravého syna…) – to krásné je a člověk zapomene… nebo alepon nemyslí… ale “krásný“ zážitek si představuju jinak.. Tak jsi mi dala alespn naději, že to třeba půjde…
U mě první porod byl dost dlouhý a nakonec jsem porodila klasicky. Porodní bolesti od 10 hodin navečer, doma jsem přešla po chodbě snad stokrát, vůbec jsem nemohla ležet a tak jsem posedávala a přecházela po chodbě. Manžela jsem nechtěla budit, protože se mi to zdálo ještě brzy. V 5 ráno jsem už chodila v předklonu a tak jsem zalarmovala manžela a vyrazili jsme. V porodnici mě předal porodní asistentce – svojí kamarádce a uháněl do práce (měl strach, abych si nerozmyslela a nechtěla ho mít u sebe, ale tvrdil, že by v práci nevěděli, co dělat). Najednou mě porodní bolesti pomalu přecházely. Potom byly najednou takové, že jsem myslela, že to nemůžu nikdy vydržet. Tak mi v 11 hod dopoledne píchli vodu a od 1 do půl třetí odpoledne mě museli dost pomáhat, aby se malý vůbec narodil. Už jsem byla taky nevyspalá, hladová a docházely mi síly. Původně jsem se zařekla, že už další dítě nechci. Nějak mě to postupem času přešlo a tak jsme chtěli za nějaký čas pořídit malému sourozence. A já ve skrytu duše doufala v holčičku. Tak s tímhle těhotenstvím jsem si v porodnici pobyla měsíc a potom mi porod začali vyvolávat. Měla jsem dole lůžko a doktor mě již předem připravoval, že by mohlo dojít k císaři. A nakonec k němu i došlo. Na všechny rodičky zabraly tablety a kapačky, jen já pořád nic. Na císaře mám “dobré vzpomínky“. Všichni byli moc příjemní, vysvětlili, na otázky srozumitelně odpověděli. A tu holčičku také máme. Už jenom ze strachu, co by se mohlo při domácím porodu stát, bych doma nerodila. Ono stačilo, když moje mamka líčila ( a to až po mých dvou porodech), jak mě porodila v sanitce. V zimě, při -10C a první dítě. Porodnice byla vzdálená asi 200 m, ale prostě porod začal. Také se jí to zdálo brzo a auto naši neměli. Než přijela sanitka a odvezla mamku do 10 km vzdálené porodnice, tak jsem to prý jaksi nevydržela a drala se na svět.
Jediné, co mi v porodnici vadilo, bylo jídlo – studené a jaksi bez chuti. A tak všechny návštěvy mi vždycky přinesly něco dobrého a popř. ještě došly pro další dobroty, na které jsem měla chuť. A to si myslím, že nejsem mlsná. Ale tohle mi prostě nechutnalo.
Ctiradko, měla jsem s prvním mimi (50cm,3170g) podobné zkušenosti jako ty (vyčerpávající porod s kleštěmi), z porodu jsem se psychicky dávala dohromady hodně dlouho. Šestinedělí také zapůsobilo a já si připadala jako neschopná matka, která ani neumí porodit své dítě. U druhého porodu jsem na tom byla psychicky tak špatně, že jsem měla dopředu nahraný scénář (samo že naprosto tragický) a byla jsem přesvědčená, že přemluvím kohokoliv, aby se druhé mimi narodilo císařem. Obavy se nenaplnily (50 cm a 3850g) a porod byl procházka růžovým sadem, fofr, bolesti se daly snést a doktor byl jen “němým svědkem“ a nestačil se otáčet :-))). Takže neboj 😀
Ahoj Ctiradko, netlačit má samozřejmě svá opodstatnění – např.mimi ještě není správně dorotované / otočené / a mohlo by to ublížit jemu a tebe by to mohlo laicky řečeno nepříjemně “trhnout“.
Virenko, díky….
No, dodám jen, že jsem rodila v pololeže (spíše leže, než sedu…), na klasickém porodním křesle… Nikdo mi neřekl, že by “třeba“ mohlo být mimi v temenní poloze, že by třeba pomohlo, kdybych polohu změnila na nějakou vzpřímenější… protože kdyby mi tohle někdo řekl, určitě bych souhlasila… Netrvala jsem na porodu v pololeže, jenom to je prostě “zaběhnutá praxe“ a problém mi to nedělalo (myslím psychický problém), tak jsem neviděla důvod, proč to chtít jinak.. Prostě pořád je to u toho, že kdyby mi to někde třeba v tu chvíli vysvětlil, nepřipadala bych si tak nemožná….
Navíc jsem opravdu nespala celou noc, protože bolesti mi začaly o půlnoci, malý se nakonec narodil dopoledne v 9,42… Opravdu jsem byla dost vyčerpaná, i bolestí, i hlady, i únavou…..
A můžu mít ještě dotaz, proč ona doktorka tak trvala na tom, že nemám tlačit (i když už to nešlo, jak jsem psala…)… Má to nějaká medicínské opodstatnění – netlačit…????? Nebo ona jenom chtěla získat čas, než přijedete ten druhý lékař, který nakonec použil kleště? Může každý doktor použít kleště, nebo jenom některý, který má nějaké rozšířené “vzdělání“, kurzy….????
Na mě to toiž zpětně opravdu působí, že jenok získávala čas, ale opravdu nevím, jestli to nemělo nějaký lékařský důvod… Kdby mohl kleště použít každý, nevolali by přece jiného lékaře…
Jinak ještě dodám, že Jakoubek se narodil 52cm a 3430g – myslím, že na prvorodičku docela velké dítko (kámošky a rodina kolem tak velké mimča neměli…), váhový odhad při příjmu k porodu byl “do 3kg“…. Já nejsem zase nějak moc velká, 164cm…. Tak se už teD´fakt bojím, co mě čeká u druhého dítka… :-(:-(:-(
Doma bych nerodila ani za nic, právě kvůli nějaké komplikaci, která může nastat. I když jsem měla druhý porod bez velkých komplikací, neznamená že by další (už sice jiný neplánuji,ale…) musel dobře dopadnout.
Sončo, na stránkách porodního domu u Čápa je volně k dispozici vekerá korespondence ohledně žádostí o povolení, jejich zamítnutí, odvolání a zamítnutí… 🙁
K těm chlapům u porodu naprosto souhlasím s holkama. Můj partner není žádný tichošlápek, umí se ozvat a dožaduje se svých práv, fér hry, atd. za všech okolností. Ale při porodu naprosto důvěřoval zdr. personálu a byl jen rozčarovanej, neinformovanej a nevěděl, jestli to, co se děje, je normální nebo ne a jestli i jejich postup je správný nebo ne… Kdyby byl zkušeným lékařem nebo pár porodů zažil a něco si nastudoval, možná by se choval na porodním sále jinak. Já sice věděla, co se děje, ale nechtěla jsem znervózňovat ještě jeho, byla jsem ráda, že je jakž takž v klidu a se mnou…
Ctiradko, tvůj osobní příběh je podobný spoustě jiných ne zcela přesvědčivých prožitků porodu, které ženy nutí o porodu znovu a znovu přemýšlet. To, že člověk rozvažuje a ptá se, čím situaci příště pomoci, nemusí nutně vést zrovna k porodu doma. Člověk spíš získá větší vědomosti a tím více sebevědomí v porodnici žádat nebo odmítat konkrétní věci, protože ví, co chce a proč to chce.
Temenní poloha patří do skupiny poloh tzv. deflexních, jednoduše, děti ve všech těchto pozicích se ve výsledku rodí obličejem ne k zadečku maminky, ale k jejímu přednímu ochlupení. Hlavička prochází větším průměrem než tím ideálním, a proto je druhá fáze porodu, tedy ta, kdy ženy obvykle tlačí, delší, pomalejší, bolestivější. Když to žena ví, jistě to dokáže taky zvládnout, protože ve výsledku je dítě zdravě porozené jako každé jiné. Toto postavení dítěte víc než kdy jindy velmi těží ze vzpřímené pozice maminky při porodu, jednak oběma pomáhá gravitace, jednak maminka může ideálně povolit pánev a přidat tím milimetry, které mu průchod usnadní, a navrch při delším trvání je dítě méně ohroženo nedostatkem kyslíku než vleže či polosedu, zejména na zádech. Je zcela racionální toto v porodnici chtít, je víc než obvyklé, že se v tomto porodnice brání. Toto je jedna z nesmírně žádoucích změn, které jsem měla v těch svých příspěvcích na mysli.
Porodník vždycky neví předem, v jaké poloze dítě leží, ne vždy se to dá hmatem rozpoznat, zejména po odtoku plodové vody, také ultrazvuk již vstupující hlavičku neukazuje dobře. Nemuseli to opravdu vědět, dokud dítě nevylezlo ven, ale rozhodně mohli mít vážné podezření, protože 2.fáze porodu trvá dlouho, déle, než je obvyklé, a tlačení vede jen k pomalému posunu dítěte. Toto nebyla žádná tvoje vina, byl to obvyklý chod porodu dítěte s takovou pozicí (což není až tak vzácné, častější než dítě zadečkem).
Pokud to předem rozpozná (při dobrých podmínkách by měl), měl by ženu sám pozbuzovat do konkrétních porodních pozic a zejména do poloh vzpřímených, ale běžné to není.
Porodní dům u Čápa stále nemůže díky české legislativě fungovat jako porodní dům, takže je tam určité prozatímní řešení, bohužel ne jako porodní dům.
Brazílie – nemám jiné údaje než statistiky, které země sama poskytne. Velká část císařů je v takových zemích plánovaná předem, takže je žena v nemocnici dřív, než porod vůbec začne (takových zemí je víc!). Domácí porod – není problém dovézt ženu s nepostupujícím porodem a místo porodu v nemocnici provést řez. Na západ od nás je běžné, že pokud porod doma nepostupuje, jede žena s asistentkou do nemocnice a tam dál pod jejím vedením porod pokračuje “spodem“. Kdyby chtěli hned dělat řez (v Brazílii rozšířené), nic by tomu nebránilo… Jakou mají mateřskou úmrtnost, to netuším.
Ctiradko, já jsem to pochopila, snad se Virenka ozve a vysvětlí, jak to s tou polohou obličeje je.
Jinak, Virenko, taky jsem překvapená, že jako gynekoložka voláš po změně. Potěšila jsi mě.
A nevíte někdo, jak je to vlastně s porodním domem U Čápa?
Virenko nebo Brmbulko a můžu se Vás zeptat jak stihnou v té Brazilii odvést rodičku s rozběhlým porodem z domu na oper. sál k s.c?nějak mi nesedí,že uvádí vysoké procenta císařů a porody doma:-( Jakou tam potom mají procentualní poporodní úmrtnost?neberte to prosím jako,že chci výřit debatu kde je lepší rodit,mě by to jen zajímalo jak to tedy tam funguje,protože při čtení líčení porodu v Brazílii mě ta představa tolika lidí a průběhu celkově ,,dostala“..